7°C
"Vyrůstal jsem v devadesátých letech. Rodiče nic nezprivatizovali ani nic nerozkradli. Taťku jsem v dětství skoro neviděl, pendloval mezi Německem a Českem, věnoval se podnikání. Na další dítě jim asi nezbyl čas, takže jsem jedináček. Nebudu se omlouvat za to, komu jsem se narodil. Naši se mě rozhodli podporovat. Nemusel jsem v 15 na brigády, místo toho jsem jezdil na jazykové pobyty," rozpovídal se Michal.
Jak se ale student práv dostal k projektu Zlatá mládež? Úplně jinak než ostatní účastníci. Prošel si regulérním castingem. "Přišel jsem do vlhkého polosklepa, kde byla černá pohovka jako z porna. Tak jsem si říkal, co se tady asi bude dít," začal Michal se smíchem. "Byl požadavek, abych přišel v kvádru a kravatě. Tak jsem si sedl a na kameru se mě ptali na různé otázky, které byly propojené s lokacemi, kam jsme potom jeli. Takže co si myslím o Romech nebo těžce pracujících lidech," vysvětlil.
Michal také uvedl na pravou míru, jak to vlastně bylo s názvem pořadu Zlatá mládež. Původně se pořad měl jmenovat Jiný život, pak se to změnilo na Slzy a mozoly, do třetice to bylo Na vlastní kůži a nakonec zůstal název Zlatá mládež. "Jak se to dotočilo, řekli nám, že název bude Zlatá mládež, moc jsme s tím nesouhlasili, někdo víc, někdo míň. Ale je to název pořadu, ne název, který zastupuje nás. Zlatá mládež nejsme my, ale děti Babiše, Kellnera nebo Komárka," uvedl.
Jak mohli diváci vidět, určitě fyzicky nejnáročnější bylo natáčení ve Vojenském újezdě, kde armáda zapracovala i na zlomení psychiky antihrdinů. "Armáda díl cenzurovala, ten waterboarding, to je zakázaná praktika, modřiny jsem měl všude po celém těle, to v tom díle taky nebylo, i když to je natočené. Ve smlouvě jsme měli, že sneseme tvrdší zacházení. Ale být v té kukle, do které jsem si při waterboardingu nazvracel, protože jsem se dusil, ještě další hodiny v kobce na ostrých kamenech... to bylo strašně náročné," řekl.
Jako hodně namáhavé také zhodnotil soužití s ostatními aktéry. "Zastávám krédo: Hlavně se z ničeho neposrat. Lokací jsem se nebál. Hned po prvních dvou dnech jsem se bál, abych nezabil jednoho ze "tří květinek" (Renato, Nicol, Yeni, pozn. red.). Být s nimi bylo jako z Jiříkova vidění. Nikdy předtím jsem s někým takovým nikde nebyl a nebavil se. Měl jsem strach, abych nevypěnil a třeba se neporval s Renatem. Pro mě bylo strašně náročné neudělat pro kameru sice záživnou, ale pro mě nevhodnou scénu," svěřil se.
Co ale Michala nemile překvapilo mnohem víc než přepadení v Újezdě nebo náročnost přežití společnosti svých kolegů aktérů? "Nemohlo mě nepoznamenat, když jsem se viděl, jak působím v televizi. To jsem si říkal, že to snad není pravda, co si o mně lidi pomyslí. Ty medailonky byly superarogantní. Celkově co jsem říkal. Jasně, je to sestříhané, aby to bylo to nejvíc kontroverzní, ale sám pro sebe se snažím být míň arogantní a celkově míň povýšený. Moc mi to ale občas nejde. Jsem jedináček, v určitém prostředí jsem vyrostl, musím ale vycházet s lidmi a není dobré působit jako fracek. I když se tak možná chovám," zamyslel se Michal s tím, že si kvůli tomu dal na nějaký čas odstup od politiky. "Když jsem se viděl, tak bych sám sebe nevolil," dodal.
"Na druhou stranu ale nelituju ničeho, co jsem tam dělal nebo nedělal nebo si zkusil, i když třeba jen na chvilku. Ať už to byla střevárna nebo sbírání ostrých želez. Párkrát jsem řekl, že něco dělat nebudu, třeba v tom Chanově při sběru. A mé odmítnutí mohlo vypadat jinak, lépe. To třeba umí Jiří. Já ne, na kameře jsem proto vypadal vždycky hrozně," uvedl Michal, který mimo studium pracuje jako stážista v jedné nadnárodní firmě.
A co říká na názory diváků? "Setkal jsem se s reakcí Ornelly Štikové, že nejsme zlatá mládež. No však nejsme, to je název pořadu, to jsem několikrát vysvětloval a ona byla zřejmě dotčená, že nevybrali jako aktérku ji. Ale osobně jsem negativní reakci nezažil. Nikdo mi nic nepsal ani mě nikdo nezastavuje na ulici. Pod svým vlastním jménem nemá nikdo koule říct pravdu, co si o vás myslí. Ale anonymní diskuse, to je jiná. Navíc ti lidi svoje příspěvky editují. Nemají ani na to, aby si stáli za svým názorem. Reakce jsem četl všechny, zajímalo mě, jak se na pořad budou lidi tvářit. Ty reakce dokazují, jaký jsme národ. Nesebevědomý. Na nadsázku reagujeme agresivitou a jsme extrémně negativní. Srandu a ironii bereme spíš jako útok na nás samotné," dodal.
