Otázkou je, zda doporučení porotců soutěžícím pomůže anebo jim z principu u svéhlavých hlasujících, kteří si neradi nechávají radit, na přízni naopak ubere.
Večer každopádně začal skvěle. Sborovým tancem okořeněný přednes hitu Sunny od kapely Boney M vytvořil správnou atmosféru, naladil publikum. K image soutěžících přispěly i jejich přetočené vstupy o tom, komu píseň věnují. Jako první šel na plac favorit Martin Chodúr, který svůj song od Leonarda Cohena věnoval mamince (stejně tak poslední soutěžící Ben). Martin se jako vždy dočkal aplausu od publika a velké pochvaly od poroty. V případě Martina se nejvíc trefně vyjádřila Dara, která hovořila o kouzlu starosvětského showmana. O tom, že Chodúrovo vibráto stačí. Může stát, nic nedělat a stejně udeří na komoru.
Za zmínku stojí i výkon patnáctiletého Jana Bendiga včetně jeho natočené zpovědi, v níž svou píseň z repertoáru Alicie Keys daroval nejlepšímu kamarádovi Honzovi. Jan Bendig zkrátka nepřestává fascinovat, patří k nejsilnějším osobnostem SuperStar – hlasem, dynamikou, zranitelností, jež se zvláštně prolíná se suverenitou.
Vysoký standard neztratil ani stejně starý Denis Lacho, který jediný zpíval píseň Myslím, že môže byť, v rodném jazyce. I on sklidil potlesk ve stoje. Ondřej Hejma, který se hned tak nerozněžní, jej přirovnal k mazlivému medvídku Panda. A porotce Habera po právu prohlásil, že je nejlepším zpěvákem mezi Slováky.
Zbývající čtyři kluci (tři Slováci a zmíněný Čech Machala) ničím nepřekvapili. Svůj dosavadní limit nijak nepřesáhli a nejvíc zajímavým se z tohoto zbytku jevil slovenský romantický rocker Miro Šmajda. Jenže rozhodující je verdikt nevyzpytatelných diváků. Dají přednost exteriéru soutěžících nebo síle hlasu a projevu? Vyhodí talent a podrží líbivý průměr? Dara Rolins mi nedávno moudře řekla, že dokonalost může znudit. Počkejme si na pondělní nervák vyřazování. Nechme se překvapit.
