Rola jako vlastní

Herec nikdy nedělal žádné rozdíly mezi vlastním synem Ondřejem a manželčinou Rolou. Zákon ale na city a dobré vztahy nedá. Proto Brzobohatý včas uložil u notáře poslední vůli, podle níž je Rola zahrnutá mezi dědici. Herec nemohl dívku adoptovat, protože má svého vlastního otce, který se ke své dceři vždycky hlásil a všemožně ji podporoval ve všem, co dělala.

Jde o velice váženého jordánského lékaře. Sepsání závěti bylo tak pro Brzobohatého jedinou možností.

Dům je Hany

„Dům v Říčanech je hned od počátku psaný na Hanku,“ prozradil Blesku rodinný přítel. „Navíc v něm dělali loni a letos veliké úpravy, které spolkly spoustu peněz. Taky zahrada je z gruntu předělaná. Stálo to majlant,“ dodal zdroj s tím, že výdaje na rekonstrukci hodně ztenčily rodinné úspory. Pro dědictví tak přicházejí v úvahu hercovo auto, obrazy od slavných kamarádů malířů a starožitnosti.

Hercem díky Peškovi

Radek Brzobohatý (†79) měl být podle původního přání táty námořník. Víc ho ale lákala hudba. Když mu bylo osm, přestěhoval se se sestrou a rodiči ze slovenských Vrútek na Valašsko a tam začal chodit do houslí. „Cvičil jsem celé hodiny, byla to až posedlost,“ přiznal s odstupem Brzobohatý. Místo fotbalu koukal do not. V rodině muzicíroval skoro každý a on chtěl být rovnou dokonalý. „Housle jsou nejkrásnější, ale také nejtěžší hudební nástroj. Jsou v muzice základ,“ říkal.

Pošilhával po dráze dirigenta a vlastně jen díky herci Ladislavu Peškovi se nakonec stal hercem. Jako student Radek hrával v kapele a v ochotnickém spolku. Jeho talent zaujal učitelku, která nějakým zázrakem jednou dostala do hlediště člena Národního divadla Ladislava Peška (†79) a jeho kolegu Jiřího Plachého (†53). Oba v něm okamžitě vycítili talent.

Pak ale Brzobohatého vyhodili kvůli špatné docházce z gymnázia a musel do učení. Studia na DAMU ale nevzdal. Přípravě na zkoušky se hodně věnoval. „Když mi věřil někdo takový, jako byl pan Pešek, tak jsem si říkal, že snad nemůžu být takové dřevo,“ mínil Radek. U zkoušek natrefi l opět na Ladislava Peška a na herectví se opravdu hned napoprvé dostal. „Pak jsem chvíli sbíral odvahu, jak to říct doma. Tátovi divadlo moc neříkalo,“ vzpomínal Brzobohatý. Nakonec to rodiče skousli. Chtěli, abych byl šťastný.

Fotogalerie
6 fotografií