Šupáci mají smůlu
Jsou lidé, kteří se pro roli pachatele narodili. Špatná rodina, problémy ve škole, průšvihy v pubertě tak nějak logicky vyústí v kriminalitu a ta pak, stejně přirozeně, v pobyt ve vězení. To nás nešokuje, všichni víme, že tam někde venku existují lidé, kteří to prostě mají jinak.  

Stejně nás nepřekvapí, když ve vězení skončí nějaký výstředník, drogový boss či punker, problém nastává u „slušných“ lidí, kteří mají stabilní existenci, rodinu, absolvovali studium, nenesou žádný ze znaků, který popuzuje nebo vzbuzuje podezření.
Pak je mnohem snadnější uvěřit, že jsou dotyční nevinní, je mnohem snadnější je chápat, protože jsou trochu jako my. Co chudák slušný člověk mezi kriminálníky? Svět je zlý, závist mu vládne, někdo to na něj mohl ušít…
Někdy se do názoru promítá i jistá úcta k úspěšným, lidé se neradi vzdávají zaběhnutých názorů, pro některé je navíc ten, kdo má pěkný oblek a pěkné auto, autoritou, vrchností, a co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Zkrátka moc a společenská prestiž je štít.

Pád titánů
V poslední době jsme byli svědky několika „pádů z trůnu“. Někteří se stáhli do ústraní, jiní skončili před soudem možná rychleji, než čekali. Při každém odsouzení publikum trochu oněmí, že se to „taky může“, že si světská spravedlnost došlápne i na někoho z nedotknutelných. Někdo se zaraduje, někdo je zmatený. Komu věřit, když i pohledná paní se značkovou kabelkou nebo chytrý študovaný pán skončí „v kameni“?
Byli, jsou a budou lidé, kteří potřebují, aby jim někdo ukazoval směr, cítí se bezpečněji, když je vede někdo, koho považují za chytřejšího, než jsou sami, přimknou se k jeho názorům, omlouvají jeho praktiky, považují ho za svého vyslance v boji. Dokonce mu i odpustí, že sleduje své vlastní cíle, mocní to prostě tak mají.
Není to samozřejmě česká specialita, k charismatickým vůdcům se lidé přimykají všude a rádi jim odpouštějí všechno, včetně bigamie.

Alfasamci.
Je snadné uvěřit, že mám nárok na víc než ostatní, když vám publikum vaši hru baští, když si do vás promítá vlastní nesplněné ambice a sny, a často taky vlastní agresi.
„Ten jim to nandá,“ raduje se obecenstvo a nedbá na to, že obdivovaný život na vysoké noze platí z vlastní kapsy. A zabírají často ty nejlacinější triky.
Nekorektnost až sprostota = mluví za obyčejné lidi, ne jako ostatní kravaťáci.
Má milenku či milenky = vitální chlápek, ten se neztratí.
Má spoustu podezřelých kšeftů = umí v tom chodit a peníze má, takže nemusí krást ze státního.
Pád alfasamce pak většinou nastává po střetu s jiným alfasamcem, alfasamicí, případně jinou zájmovou skupinou.  Kdo zvítězí, zůstává ve hře, ostatní jdou od válu… a hraje se dál. Poražený to odskáče. Pomalu se od něj odvracejí nejdříve mocní a pak i bezmocní přátelé a nakonec i obdivovatelé, na Facebooku se objeví pár koláží provinilce v pruzích a pak se voda se zavře nad jeho hlavou… a publikum si najde jiný idol.

Nikdo není nepostradatelný, i pomazané hlavy padnou. Bylo by ovšem hezké, kdyby se tak stávalo včas a po právu.