Pro mě to znamenalo konec výletů, pro něj konec většiny věcí, které měl rád. S dvěma francouzskými holemi už prostě život není takový, přesto u nás doma nad trestem smrti nikdo nejásal.

Po letech a bez emocí se kloním k názoru, že „špagát“, který dostala, byl hlavně výsledkem tristního stavu socialistické psychiatrie.
Nebyl to totiž žádný blesk z čistého nebe, Olga „nebyla v normě“ od dětství, pokusila se o sebevraždu a dá se předpokládat (lépe řečeno pevně doufám), že dnes by skončila v psychiatrické ordinaci dřív, než by jí dali řidičský průkaz na náklaďák.

Nemocní nenávistí?
I když to zní jako klišé, ze šťastných dětí většinou masoví vrazi nevyrostou, naopak, společným rysem těchto lidí bývá narušené dětství, fyzické a (nebo) psychické týrání, izolovanost. Bývají vychováváni v rozvrácených rodinách, kde se vyskytují psychické poruchy nebo alkoholismus. Hromadní vrazi se nezajímají o identitu obětí, nenávidí lidstvo jako celek a málokdy jsou oblíbenými společníky.

Autistka?
Tak to bylo i u Olgy Hepnarové… těžko věřit, že byla duševně v pořádku, když už jako dítě skončila v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech a ve třinácti se pokusila o sebevraždu, nikdy neměla přátele, trpěla výkyvy nálad a zřejmě i pocitem pronásledování. Stále se cítila ukřivděná a tvrdila, že se k ní všichni chovají špatně. 

Dnes by jí byl možná diagnostikován autismus nebo Aspergerův syndrom, těžko by byla považována za duševně zdravou, v sedmdesátých letech se ovšem s těmito diagnózami v ČR ještě nepracovalo, a tak Olgu svět, který nejspíš nedokázala a ani nebyla schopna pochopit, poslal na popraviště.

Charakteristika Aspergerova syndromu u dospělých
Jedná se o inteligentní jedince, často nadprůměrně inteligentní. Mají však vážné komunikační problémy, přičemž sami tento problém nevnímají a nerozumějí mu. Časté konflikty, vztahové problémy, neschopnost si udržet práci patří k problémům jedinců v dospělosti. Neumějí správně interpretovat signály z okolí a sami vysílají signály matoucí, což společnost není schopna pochopit a přijmout.

Dnes se ovšem můžeme jen dohadovat a diagnóza nepomůže ani mrtvým obětem, ani vražedkyni, ale Olga rozhodně není a nebude jediná, kdo vlivem mozkové dysfunkce žije v jiném světě než my ostatní, a pro všechny ještě pozdě není.