My s mámou na to nemáme hlavu, ale ty půjdeš na doktora
Pokud umíte zpívat, hrát, nebo tančit, zdaleka to neznamená, že vám bohové požehnali i v jiných oblastech a „umělci“ i umělci často hrdě přiznávají, že jejich vysvědčení nebylo nic moc. Umělecký úspěch prostě není podmíněn ani matematickým nadáním, ba ani schopností logického uvažování a ulovení lukrativního partnera také vyžaduje poněkud jinou kvalifikaci (i když počty tam někdy hrají roli). Jakmile však jde o potomstvo, předpokládá se, že ohromí intelektuálními schopnostmi a vysvědčení z nižších ročníků se pyšně ukazují, později se nad výsledky dětí zatáhne závoj mlčení a následně se rodiče pochlubí až absolutoriem mláděte, často na nějaké exotické zahraniční škole.

Řemeslo kejklířů
Doba, kdy se herci pohřbívali za hřbitovní zdí, je pryč a není tedy třeba se za řemeslo stydět, ale studované dítě vypadá samozřejmě líp a k statutu dobře opeřené rodiny tak nějak patří, ať už inklinuje k čemukoli.
Dodává získaným statkům ctihodnosti, a je potvrzením toho, že kdyby rodiče měli možnost, taky by dosáhli akademických poct.  Ale proč?
Možná ze stejných důvodů, jako úspěšný sedlák posílal syna do semináře, a bohatý socialistický zelinář kluka na práva. I vzdělané dítě je symbol úspěchu.

Maturita stačí?
Někdy musí, to když ambice narazí na realitu. Pak se zpravidla najde nějaký jiný talent, který lze mediálně prodat a na vysvědčení se pomalu zapomene, aby se vytáhla za mnoho a mnoho let v zábavných estrádách, kdy už je špatný prospěch zase frajeřina. No a pak přijde další generace, samo sebou zase geniální a tak pořád dál. Přejme tedy těm malým géniům, aby svou roli odehráli a zachovali u toho veselou mysl, i duševní zdraví. Nemají to se svými rodiči snadné.