Kriminál nikomu nepřidá a je otázka, jak teď Jonákovi doopravdy je, ale první kroky na svobodě zvládl celkem s jistotou. Medvěda a krokodýla už nemá, sexsymbolem nebyl nikdy, ale pro pamětníky je pořád symbolem divokého porevolučního kvasu.  Mafián, který není zároveň velké zvíře v KSČ, to bylo po revoluci nové a neotřelé, stejně jako holky tančící u tyče. Jonák tenkrát bavil i děsil.

Dneska už existence jeho typu zevšedněly, na druhé straně, málokdo si odkroutil tolik a možná, že pro mnohé se s opršelým muklem vrátily i vzpomínky na divoká léta, kdy se zdálo, že se všechno smí. Minimálně všechno, co se dříve nesmělo.

Všechny atributy velkého divadla
Na příběh Ivana Jonáka už se za ta léta pozapomnělo, ale měl všechny atributy detektivkového dramatu. Král podsvětí, který si objedná vraždu manželky, je sice trochu klišé, ale nabízí divákům sex i krev, pád velkého hráče, rodinnou tragedii… a posléze i pochybnosti o vině. Nic nechybí, nic nepřebývá, snad jen do filmu bychom obsadili roli pohlednějším hercem a teď, ve chvíli, kdy se hlavní hrdina vrací z vězení, dopsali pointu, buď další vraždu, nebo naopak očištění. Život ovšem není placený za čtenost a tak se nejspíš osudového zvratu publikum nedočká, místo toho se musí spokojit s náhražkovým koncem v podobě spekulací o budoucnosti, večírků, znovunalezený „kamarádů“, kteří se chtějí zviditelnit, časem možná i postarších děvenek, kterým je i obnošený gangster dobrý, aby se na chvíli mihly ve blescích fotoaparátů.

Badass po sezoně
Čistě lidsky také můžeme být zvědavý, jak dlouho Ivanovi Jonákovi jeho „navrátilecký večírek“ vydrží, jak dlouho budou kamarádi ochotni platit za něj účty, jak dlouho vydrží změnu tempa z pravidelného drilu vězení na mediální čtverylku. Vrátí se zase k „řemeslu“, nebo uteče do zahraničí? Šlápne vedle?  Samé otázky, a navrch jedna další. Bude za týden Ivan Jonák ještě vůbec někoho zajímat, ať už jako relikt minulosti, nebo jako nefalšovaný „badass“, nebo má s definitivní platností po sezoně a čeká ho poklidný život invalidního důchodce?