Každý má něco…
Je to tak, každý máme svůj boj a svůj důvod, proč zlomit nad naší kotlinkou hůl. Je celkem jedno, že zatímco jednoho trápí rasismus, druhý si rve vlasy kvůli multikulturalismu, někdo se bojí flanďáků a jiný feministek, je dokonce jedno i to, že některé důvody špatné nálady se navzájem vylučují. 

Je to špatně a basta. A jinde je to lepší, mnohem lepší, Austrálie, kde nikdo, kromě aboriginců není původním obyvatelem, například umí líp zatočit s přistěhovalci, Němci mají lepší policii (ale zas víc Turků) a Slováci, Slováci mají aspoň lepšího prezidenta.

Co trápí mimopražské rodiny?
Kriminalita (často i ta, o které čtou v novinách), nezaměstnanost, válka (ta, co možná bude na Ukrajině), rozklad rodinných hodnot, to, že matky s dětmi těžko najdou zaměstnání, nevěra (tak, o které čtou na mateřských serverech), nekvalitní potraviny (o éčkách čtou na kelímcích jogurtů, které nekupují a k nim do lednice je pašuje tchýně) a to, že je málo čokoládového prášku ve velikonočních zajíčcích. 

Co trápí městské singlies
Nedostatek lesních školek (zatím je nepotřebují, ale ale běžné školky jsou zlo), nedostatek pravých italských obchodům na třídě Milady Horákové (je jich tam jen pět), nedostatek alternativních kin, nedostatek komunitní komunikace (ale komunitou určitě není tak paní, co bydlí pod nimi a za a) odpadky třídí a prudí, nebo za b) odpadky netřídí a oni prudí ji), kácení stromů, vysazování stromů, nedostatek parkovacích míst, tvorba parkovacích míst, ticho a hluk, psi a ti, co psy nemají rádi… no, co vám mám povídat, stojí to tady všechno za vyliž kapsu.

 Všechny dohromady pak trápí úplatní politici a neseriozní novináři, kteří jsou ve službách za a) Satana, za b) Bilderbergu, c) místních oligarchů a jakýsi nedefinovatelný pocit, že za všechno můžou ONI, ti nahoře, venku, v Praze, prostě svoloč, proti které je prostý Čech bezmocný a jeho jedinou zbraní je jakási permanentní načuřenost a vědoucná nedůvěra.

 Je s podivem, že i prodchnuti obezřetnou podezíravostí si Češi vždycky zvolí další nedůvěryhodnou partu, na kterou posléze nadávají.

Vážení přátelé, co kdybychom aspoň občas stejnou energii, jako věnujeme hledání negativ, pátrání po tom, co je kolem nás fajn? Politickou reprezentaci to nezmění, nevěru nevymýtí, ale je dost možné, že se díky tomu budeme cítit líp a dokonce najdeme i sílu neremcat a opravdu situaci řešit.