Dětem je to jedno
Dětem je úplně jedno, jaký svátek a proč se slaví, řeklo se „je to pro maminky“ a tenhle prazážitek mám pod kůží pořád. Vzhledem k tomu, že dcera donesla srdíčko včera, mám nejasný dojem, že ve školách, díky vzpomínkám učitelek MDŽ žije.

Svátek opíjení na pracovišti
Socialistické oslavy MDŽ jsem zahlédla jen letmo, ale pravdou je, že dávaly ROH šanci se vyřádit a funkcionáři dle své fantasie a možností organizovali orgie socialistického ženství. Někdo se držel praktických ručníků, mýdel a váziček, někdo se odvážně pustil do promítání oblíbené Angeliky, někdo zorganizoval oslavu, na které chyběli jen Chippendales, za které jen občas zaskočili mužští kolegové oslavujících. Zaskakovali tím ochotněji, čím víc klesala hladina Pražského sklepmistra v erárních lahvích. Že to pracovnice ne vždy kvitovaly s povděkem, je jasné.

A pak čas oponou trhnul…
a MDŽ upadl do nemilosti. Už žádná srdíčka ve škole, je tu Den matek (o kterém nikdo přesně neví, kdy se koná, protože, na rozdíl od MDŽ, nedisponuje českou tradicí).  MDŽ – trapný svátek, zneužitý Socialistickým svazem žen, buráceli politikové (převážně muži)… a pak se to nějak uklidnilo, vášně opadly a náš kříženec mezi Valentýnem a Svátkem matek znovu zdvihl vítězně hlavu. Koneckonců, 8. března, to se pamatuje docela fajn.

Známka punku
Na pracovištích už se sice tolik nepopíjí, tradicionalisté domů koupí kytku a dortík, recesisté karafiát a příšernou vázičku a anarchisté… anarchisté podpoří své kolegyně z anarchofeministické organizace 8.březen. Jak vidno, 8.březen může být i cool, záleží, jak to kdo pojedná.

Jinde se tolik nejuchá
Ať už vnímáme MDŽ jakkoli, Češi si ho umí užít, na západ od našich hranic je 8. březen spíš datum pořádání konferencí o rovných příležitostech. Ne, že by nebyly třeba, ale bouchnout šampus a zatancovat si na kancelářské stole má taky něco do sebe.