Pohřeb Štěpánka: Tajuplný rituál

24. září 2010 ● 15:19

Zpět
na

VIDEO: Patnáct mužů v tmavých oblecích a bílých kožených rukavicích se vydalo k rakvi. Semkli se do kruhu a drželi se za ruce. Ten, který stál nejblíž u rakve, se k ní naklonil a zvolal: "Martine, bratře, byl jsi jedním z nás," pak několikrát kladívkem klepl do kamenného katafalku. Páteční pohřeb herce a exministra kultury Martina Štěpánka (†63), který se minulý čtvrtek zastřelil ve svém bytě, provázel tajuplný rituální obřad členů zednářské lóže, ke kterým se zesnulý hrdě hlásil.

S hercem, novinářem a politikem Martinem Štěpánkem (†63) se do strašnického krematoria přišla rozloučit nejenom nejbližší rodina a přátelé, ale i bratři legendami a mnohdy i předsudky opředené lóže svobodných zednářů. Poslední rozloučení mělo začít hodinu po poledni, ale kvůli některým hostům se o patnáct minut opozdilo.

Video

Video se připravuje ...

Svobodní zednáři na pohřbu Martina Štěpánka Blesk.cz

Rodina svírala květy

Do první řady usedla manželka Jaroslava Tvrzníková s dětmi Josefinou a Janem, sestra Jana Štěpánková, bratr Petr Štěpánek bez manželky Vlasty Janečkové a nevlastní sestra Kristina Taberyová s manželem a dcerou. Všichni svírali malé růžové kvítky, které z rukou nepustili ani po skončení obřadu.

Zarudlé oči Petra Štěpánka prozrazují, že se jen těžko snaží zadržet slzy.

Autor: Pavel Machan, Ladislav Křivan, Jiří Černohorský

Po doznění úvodní serenády, kterou na housle hrál Václav Hudeček, u kterého po celou dobu stála manželka, herečka Eva Hudečková, se smutečního projevu ujal premiér Petr Nečas.

Jeho slova byla plná vzpomínek, obdivu a chvály. "Martin nedávno Nečasovi pomáhal v kulturních věcech, dá se říct, že byli velmi dobří přátelé," tvrdí hlavní poradce prezidenta stanice Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda Pavel Pecháček. Po premiérových slovech se opět rozezněly Hudečkovy housle.

Tajuplný rituál

Po doznění posledního tónu se ke katafalku s rakví vydalo patnáct mužů v černých oblecích, bílých košilích a na rukách měli bílé kožené rukavice.

Svobodní zednáři

Svobodné zednářství je tajné a volné neveřejné sdružení lidí, které ve své současné podobě vzniklo v 18. století v Londýně 24. června (na sv. Křtitele) roku 1717. Je organizováno systémem tzv. lóží. Činní členové jsou takoví, kteří se povinně účastní všech zasedání. Schůze v lóži se koná nejméně jednou měsíčně. Historicky první zednářská lóže byla v českých zemích založena v Praze roku 1726. Z historie byli známými zednáři např. Alfons Mucha, Edvard Beneš nebo Jan Masaryk.

Základním článkem zednářství je tzv. lóže, která musí být tvořena nejméně sedmi činnými členy, z nichž alespoň jeden má hodnost mistra. Mistři pak volí velmistry lóží vyšších. V České republice je v současnosti kolem šesti set svobodných zednářů. V dnešní době je velmistrem veliké zednářské lóže v České republice Jan Brousek.

Před zraky zdrcené rodiny a smutečních hostů utvořili před rakví kruh. Ten, který stál nejblíž u rakve, se k ní naklonil a zvolal: "Martine, bratře, byl jsi jedním z nás," pak několikrát kladívkem klepl do kamenného katafalku. Zbývající muži se po celou dobu drželi za ruce, mlčky hleděli do země a některým se po tvářích koulely slzy. Asi po minutě tichého rozjímání se zednáři odebrali na svá místa.

V jednom rozhovoru Martinův kamarád vzpomíná, jak při pohřbu jejich společného kamaráda, Štěpánek u rakve tančil rituální tanec, jež je jedním z rituálů Svobodných zednářů. U rakve s pozůstatky Štěpánka se nic podobného nedělo.

Po skončení obřadu se nejbližší pozůstalí přesunuli ze smuteční síně do boční místnosti, kde od přátel a kolegů přijímali kondolence.

Odborník o pohřebním rituálu Svobodných zednářů

"Vystoupení Svobodných zednářů mě zaskočilo. Rituály probíhají v lóžích, nikoliv veřejně. Také oblečení neodpovídalo tomu, že se jedná o oficiální rituál - chyběla například tradiční zástěra. Podle mě šlo o spontánní, emotivní akci, nikoliv o oficiální rituál. Navíc se zdá, že kvůli Štěpánkově sebevraždě chybělo svolení Velkého mistra, který by se jinak takové akce také účastnil," řekl k pohřbu odborník na náboženství a religiozitu, který nechtěl být jmenován.