Jáchyme, hoď ho do stroje

režie: O. Lipský                           předloha: L.Smoljak,Z.Svěrák
role: vedoucí Servisu Karfík           rok: 1974

Psycholog Klásek: (o zaměstnancích) „Každého čtvrtroku opouští jeden z nich bránu našeho závodu v sanitním voze.”

Vedoucí Karfík: „A každýmu z nich jsem tady na tý točně řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný... je to marný.”

Vedoucí Karfík: „Maršálek, Maršálek, jak to píšete ty objednávky, čoveče. Dyť vy tam píšete úplný blbosti.”
Maršálek: „Já jsem žádný objednávky nepsal, pane Karfík.”
Vedoucí Karfík: „To mě nezajímá, ale píšete tam blbosti.”

Vedoucí Karfík: (k psychologovi Kláskovi poté, co Františkovi ujelo auto) „Copak, copak? Má problémy?” (Klásek krčí rameny) „Strhneme mu to z platu a hotovo...” (pohrdavě) „Problémy.”

Marečku, podejte mi pero

režie: O. Lipský                 předloha: L. Smoljak, Z. Svěrák
role:   Tuček                     rok: 1976

(První den ve večerní škole, kdy se potkají dva bývalí spolužáci, kteří spolu chodili i na střední školu.)
pan Tuček: Šlajs!
pan Šlajs: Tuček! Já se ho snad nezbavím.

pan Šlajs: Člověče, kdes to vzal?
(Ukazuje na vousy.)
pan Tuček: A kam tys to dal?
pan Šlajs: To víš, manželka.

Profesor Hrbolek: Marečku podejte mi pero
Tuček: Já jsem Tuček pane profesor
Profesor Hrbolek: Hliník je stále nepřítomen

Na samotě u lesa

režie: J. Menzel              předloha: L. Smoljak, Z. Svěrák
role: Zvon                      rok: 1976

Radim Zvon: A víte, co je tu nejkrásnější?
Zvonová: Ty rána, viď?
Radim Zvon: Ty taky, Martí. Ale ty večery. To my si lehneme a jenom posloucháme, jak tady z toho rybníčku kuňkají žáby. Víte, jinde ty žáby, tak nepříjemně kvákaj. Ale tady dělají jenom uu... uu...
Zvonová: Vejš, Radime.
Radim Zvon: Uu... uu... uu...
Věra Lavičková: Pane inženýre, a co děláte proti myším?
Radim Zvon: Uu... uu... uu... uu...

Radim Zvon: On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatý.

Radim Zvon: Ne, mouku jsem nahradil pilinama, ale pytle jsou původní.

Kulový blesk

režie: L. Smoljak             předloha: L. Smoljak, Z. Svěrák
role: Ing. Severýn            rok: 1978

(Severýn ukáže Knotkovi airbag.)
ing. Severýn: A pro tyhle věci já nutně potřebuju dílnu. Tady to dělám na dvoře. Jinak bych se nestěhoval.
Vladimír Knotek: (vnitřní monolog) Je neuvěřitelné, kolik duševně vyšinutých lidí pobíhá bez dozoru na světě.

Trhák

režie: Z. Podskalský             předloha: L. Smoljak, Z. Svěrák
role: režisér Kohoutek           rok: 1980

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení. Režisér Kohoutek vypráví o přípravě výbuchu na návsi.)
režisér Kohoutek: Tato scéna, jak jistě všichni chápete, se nedá opakovat. Proto nenatáčíme jenom jednou kamerou jako ostatní scény, ale třemi kamerami zároveň. Čili, kdyby jedna nebo dvě kamery odešly, tak to alespoň v jedné – nebo, jak my filmaři říkáme, v jednom kufru – bude.
novinář: A můžeme si ten výbuch vyfotit?
režisér Kohoutek: Samozřejmě, Zdenička vám pak vykáže prostor, kde nám nebudete vadit.
hlavní pyrotechnik: Pane režisére, pyrotechnika je hotová, jen to zmáčknout.
režisér Kohoutek: Ano, výborně. (k novinářům) To byl náš hlavní pyrotechnik.
novinář: A prosím vás, řeknete nám, abychom ten výbuch nepropásli?
režisér Kohoutek: Ale to je jednoduché, dívejte se prostě na mě. Já budu stát tady, a to je domluveno, že jak já takhle zdvihnu ruku, tak se všichni připraví, a jak takhle mávnu...
(Ozvou se výbuchy, štáb se kryje před letícími cihlami a filmařská technika se tříští o zem.)

režisér Kohoutek: Dobře, že jste tady. Potřebuju připsat scénu: za pyrotechnikem Ticháčkem přijede jeho sestra.
scénárista Jíša: Ale Ticháček nemá sestru, pane režisére.
režisér Kohoutek: Musí ji mít, protože potřebujeme oženit hajného.
scénárista Jíša: Ale hajný se přece ženit nechce, to je jeho základní povahová vlastnost.
režisér Kohoutek: Bude finále, a tam se všichni musí oženit.

(Herečka Kozderková se má odtrhávat od okna a za tím účelem jí přilepili ruce k parapetu.)
scénárista Jíša: Pane režisére, promiňte, ale to bylo míněno obrazně. Ona je tak zaujata tím hajným, že se nemůže odtrhnout od okna, ale pohledem! To se přece tak říká!
režisér Kohoutek: Já vím, že se to tak říká, mě nemusíte poučovat. Ale sám jste tam vypích to lepidlo.
scénárista Jíša: Já jsem tam nic nevypichoval, já jsem prostě popsal rekvizity, který jsou na každý poště.
režisér Kohoutek: Podívejte se, když je ve scénáři napsáno odtrhávání od okna, tak já jenom hledám způsob, jak to umělecky ztvárnit.
skriptka Jiránková: Pane režisére, oni nemůžou paní Kozderkovou odtrhnout od toho okna.
režisér Kohoutek: To je v pořádku, tak jsme to taky pojali.
skriptka Jiránková: Ona má ale večer v Praze představení.
režisér Kohoutek: Pro mě je hotová, ať jede.
skriptka Jiránková: No jo, ale my nevíme, jak ji s tím parapetem naložíme do taxíku.
režisér Kohoutek: (Naštvaně na Jíšu.) Vidíte? Ono se to lehko píše. Ale dělat to! Pane Mrázek, ředidlo!

režisér Kohoutek: Každej jste se na tom filmu nějak podepsali. Každej. A teď byste se rádi schovali za něčí záda. No prosím, já vám ty záda rád půjčím...

(Premiéra v letním kině.)
dramaturg Moucha: Jak to jde?
režisér Kohoutek: Nikdo neodešel. Zatím.

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení.)
novinář: A pane režisére, kterou scénu budete točit teď?
režisér Kohoutek: Dneska točím svůj vůbec nejnáročnější záběr. Pyrotechnik Ticháček, hrdina našeho filmu, uskuteční svůj veliký výbuch. Tento výbuch bude mít ve vsi nečekané následky. Totiž, odpůrcem nové hnojicí metody je jistý zedník Merunka. Je to takový vesnický šizuňk, na melouchách šidí maltu a z ušetřeného materiálu si staví vlastní dům. To je takový satirický tón, že.

(Režisér Kohoutek v přestávce natáčení vypráví novinářům děj filmu.)
režisér Kohoutek: No a teď ona ho tam uvidí s tou sekerou, že. Jí ovšem nevadí, že je řezník - trochu šokovaná sice je, to je samozřejmé, ale láska trvá. Ona se v něm zklame teprve později.

Vzpomenete si na další filmové hlášky pana Ladislava Smoljaka? Napište nám je do diskuze pod článkem.