„Ztrácíme velkého Evropana, který nás převyšoval ve všem, co v současnosti děláme,“ řekl padesátiletý Ottův syn Karel. To, že jeho slova nejsou pouze nabubřelou frází, dokládá obdivuhodnými skutky naplněný život Otto von Habsburga. Jeho schopnosti byly nadprůměrné a jisté je jedno: Ač se trůnu nikdy nedočkal a sám se vzdal i možné vyhlídky na něj, zemřel jako skutečný král.

Otec ho nestihl učit

Otto von Habsburg se narodil 20. listopadu 1912 jako nejstarší syn posledního českého krále a rakousko-uherského císaře Karla I. Už v jeho čtyřech letech jej rodiče pečlivě připravovali na roli budoucího panovníka. Vidina nástupnictví se postupně začala rozplývat roku 1918, po rozpadu rakousko-uherské monarchie, a proto se celá rodina raději stáhla do exilu. Nejdříve do Švýcarska a poté na ostrov Madeira.

Otec Karel však už svému synovi příliš vladařských mouder nepředal. V roce 1922 zemřel na zápal plic, a tak veškerá výchova spadla na bedra Ottovy matky Zity. Ta se svého úkolu zhostila s přehledem. Díky jejímu vedení se Otto vedle rodné němčiny naučil mluvit a psát dalšími čtrnácti jazyky, mezi nimiž nechyběla ani čeština. Současně absolvoval plán rakouského a uherského gymnázia, které zakončil maturitní zkouškou roku 1930. Tehdy se zbavil opatrovnictví své matky. Stal se dospělým.

Fotogalerie
1 fotografie

Češi ho nechtěli

Vrátit se do Rakouska nemohl. Zakazoval mu to tzv. Habsburský zákon z roku 1919 na tak dlouhou dobu, dokud se nevzdá svých panovnických nároků a nepřihlásí se jako věrný občan republiky. Naděje na obnovení monarchie začala svítat v roce 1930. Rakouští konzervativci ho chtěli jako svého panovníka. To vyděsilo okolní národy a bývalé členy rakousko-uherské monarchie. Nepřál si to Adolf Hitler, Maďaři ani Čechoslováci. Ze strany některých Čechů zaznívala i silná provolání typu: Raději Hitler než Habsburg!

Zachránil 15 000 lidí

Ve Španělsku si Otty vážili. Tamější diktátor Franco ho chtěl jako nástupce na španělský trůn, ale Otta odmítl se slovy: „Králové si navzájem svůj trůn nekradou.“ Kdo se ovšem nestyděl krást, byl Hitler. Vydal na Ottu zatykač kvůli obvinění z velezrady a přikázal zabavit osobní rodinný majetek celého habsburského rodu.

Vyvlastněný majetek připadl Velkoněmecké říši a byl po jejím zániku na konci války převzat novou, druhou rakouskou republikou. Mezi lety 1938 a 1942 bylo fašistickými vojsky pozatýkáno zhruba 4000 – 4500 rakouských monarchistů a z toho 800 až 1000 z nich bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů. Když vpochodovala vojska wehrmachtu do Belgie, pomáhal Otto k útěku asi 15000 lidem do Španělska a organizoval vydávání víz do zámoří.

Majestátní pohřeb

Zbytek války Otto strávil v exilu v USA a po návratu se zasazoval o spojení evropských zemí. Svého nároku na habsburský trůn se vzdal v roce 1961 a coby europoslanec začal podporovat tradiční habsburskou politiku sjednocování evropských národů do jednoho celku. Do konce života pracoval, například publikoval knížky.

Otto zemřel ve spánku v časných ranních hodinách ve svém bavorském domě v Pöckingu u jezera Starnberger. „Mám několik vlastí,“ říkával často a byla to pravda. Byl občanem Německa, Rakouska, Maďarska a Chorvatska. Jeho pohřeb je plánován na 16. července ve vídeňské Kapucínské kryptě, kde jsou uloženy i ostatky habsburských předků.

Na pohřeb má přijít 2000 lidí, což je úctyhodné, ale nedá se to srovnávat s počtem návštěvníků na pohřbu jeho otce, s nímž se přišlo rozloučit 30 000 lidí. Ale kdo ví, třeba se předpokládaný počet truchlících ještě rozšíří.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg pro Blesk:

Na pohřeb pojedu!

Evropské šlechtické rody se potkávají při nejrůznějších příležitostech – na svatbách, pohřbech, oslavách narozenin. A tak se kníže Karel Schwarzenberg během posledních padesáti let mnohokrát viděl i s Ottou von Habsburgem.

„Byl sice z generace mého otce, ale znal jsem ho dobře. Byl to sečtělý, velmi vzdělaný člověk, který prokázal během svého života mnohokrát odvahu. Například při odporu proti Hitlerovi. Zásadový byl i po druhé světové válce…“ řekl Karel Schwarzenberg Blesku.

Otty von Habsburga si podle knížete vážili i takoví politici, jako byl francouzský prezident Charles de Gaulle, v Evropě byl zkrátka jednou z nejvýraznějších osobností politického života.

„Naposledy jsem se s ním potkal jednou ve Františkových Lázních a jednou v Brandýse nad Labem, kde jsem ho viděl dojatého. Ve Františkových Lázních se totiž brali jeho rodiče a v Brandýse mu lidé děkovali za to, co pro město jeho rodina udělala…“ vypráví Karel Schwarzenberg, který na otázku, zda pojede do Vídně na pohřeb, odpovídá lakonicky: „Když někoho znáte padesát let, musíte mu jít na pohřeb!“