Pěna dní v čase festivalu, díl 4: Někdy je dobré říci dost

8. července 2017 ● 17:59

Zpět
na

Za pár hodin nastane slavnostní ukončení MFF Karlovy Vary. Z kufrů se vytáhnou poslední róby, rozdají zasloužené ceny a konec kulturně společenské přehlídky naší a světové kinematografie zpečetí opulentní after party v hotelu Pupp. Já to vše už online v komentářích zaznamenám u laptopu v Praze. Přijela jsem do ní už včera večer. Cesta limuzínou Blesku utekla rychle a já z posledních sil před půlnocí vybalila kufr, vytáhla šaty ze saků. Zapnula pračku, dala si sklenku vína před spaním s nervózní myšlenkou, že musím brzo ráno vstát. Ve Varech nejsem, ale jako bych tam byla.

Z festivalu jsem původně chtěla odjet až dneska, ale ten šílený mix psaní, podepisování se na kartičky, natáčení na kolonádě a profesionálně společenské konverzace s úsměvem na tváři mě po noční Moët party a pár hodinách spaní, dalšího psaní referencí o róbách a atmosféře dění dostal. Včera odpoledne, po odeslání textů do redakce, jsem odešla na pokoj a dala si v parném dni další sprchu.

Pěna dní v čase festivalu, díl 3: Zběsilá jízda s brzdou nestíhatelnosti

Hydroterapie po vzoru svého času bestselleru Sue Kaufman Deník americké manželky… Proud vody příliš nepomohl, kocovinu ze společenského panoptika (nejen) Císařských lázní, únavu aktéra dění a zároveň jeho přihlížejícího nespláchnul.

„Prosím tě, nezlob se,“ řekla jsem do telefonu pár přátelům, s nimiž jsem se měla setkat na kolonádě lázeňské kotliny. Prosím tě, nezlob se, řekla jsem své přítelkyni, lásce mého syna, která ten den pořádala party APA, na níž bych se konečně sešla s lidmi, s nimiž si mám co říct, znám je léta a konverzace s nimi není společensky povrchní. Aspoň tolik ne. Odřekla jsem i další odpolední akci a zůstala u své přítelkyně Alexandry v hotelu SPA Panorama, odkud jsem měla údolí historických lázní jako na dlani.

Pěna dnů v čase festivalu, díl 2: Bublinky pro charitu a malá chandra při neděli

Ne nadarmo se to tu jmenuje Na Vyhlídce. „Nevadí, že nikam nepůjdeme?“ zeptala jsem Alex. „Ne, drahá. Mám tu režiséry z Ukrajiny a tebe pošlu na naši lázeň Kleopatra, pak dáš masáž, pleťovou masku a parafinový zábal na ruce.“ Tak jsem tohle všechno absolvovala. Má kůže byla hebčí, mysl lehčí. S Alex jsme si daly drink. Nenalíčená, svobodně a záměrně nenalíčená jsem jela domů.

Dnes si zase festivalový matrix v jiné formě dám a zítra, pozítří i jeho redakční epilog. A potom se místo procedur v karlovarské Panoramě step by step vzpamatuju v pražské Stromovce. Se psí Zazou i bez ní.

Jirka Bartoška si jistě dá se svou Andreou fyzický i psychický detox (duše a tělo jsou spojené nádoby) taky. Nejspíš zase někde ve světě… Je dobré se zastavit, zbrzdit, v jistou chvíli si říci dost. Je to o prioritách. O umění nedat se semlít a žít.