9°C
Sledování zpráv mně opět dalo na vědomí, že na internetových portálech mnoha deníků jsou nejčtenější články o masakrech všeho druhu. Tragické nehody, zimní katastrofy, pátrání po zmizelé dívence. Rakovina, brutalita, ztráta života, cti, majetku… To vše masu veřejnosti maximálně bere. Je pro ni dopingem emoční okoralosti zdánlivě nudného a zdánlivě obyčejného života.
Soucítění s postiženými a zároveň satisfakce, že nás se to netýká… Někdo poděkuje osudu, jiný Bohu a většina křičí, že se na zprávy nelze dívat, číst je, poslouchat, neboť vedou k beznaději. Jenže tak to není, neboť kladné momenty ze židle diváky, čtenáře, nezvednou. Berou se jako samozřejmost. Nudí stejně jako každodennost, v níž se zaplaťpánbůh nic neděje. Což pochopíme, až masakr nastane.
Co s tím?
V tomto týdnu mi zavolali z krajanského rádia v americkém Chicagu. Na rozhovor po telefonu jsem kývla. Moderátoři se se mnou v éteru nezávazně bavili o životě, módě, knížce To jsem já Františka. Byli příjemní, blázniví a totálně, až depresivně optimističtí. Taková hra na pohodu by mě asi zabila. Proč jí až tak jak bych měla, nevěřím, řekla jsem si v noci, když jsem interview po drátu skončila.
Minimálně je to k diskuzi. Tu na mém FB vyprovokoval i sdílený článek s názvem „Děti s volnou výchovou zažívají dva nejhorší lidské pocity. Nejistotu a bezmoc.“ „Žádná terapie u dítěte nemůže fungovat bez intenzivní spolupráce s rodičem. Dítě by mělo od raného věku zažívat láskyplnou dominanci. Pokud si nebude vážit materiálních věcí, nemůže si vážit mezilidských vztahů. To jde ruku v ruce. Moderní doba většinu rodičů tlačí k tomu, aby předčasně uspokojovali materiální potřeby dětí. Aby nebyl outsidery. Bezhraniční dítě prožívá nejistotu. A dva nejhorší pocity, které člověk může prožívat, je nejistota a taky bezmoc. A děti s volnou výchovou bezmoc cítí. Rodiče se k takovým dětem chovají jako k řece, které nikdo nedá koryto. A co dělá taková řeka? Škodí. Rodiče spoléhají, že to koryto dá dětem škola, ale ta to rozhodně neudělá,“ mimo jiné prohlásil (před dvěma lety tuším) v rozhlasové relaci regionu Vysočina Zdeněk Martínek. Jeho slova zaujala i teď.
Věčné téma tolerancí i úzkoprsou tradicí podminovaného pole výchovy. Věčné téma ničivé i zdravé skepse, programové všeobjímající lásky, bezuzdného optimismu, nikdy nekončící naděje…
Valčík noblesy versus tóny vozembouchu buranství
Konec týdne náležel plesům Za vrchol společenské sezóny považovaným bálům, jimž neodolal ani Pražský hrad. Kontroverzní hlava našeho státu tu tančila se svou paní a několika vyvolenými ženami. Ve stejný den v pátek, po slavnostním uvedení do úřadu prezidenta USA, dováděl na třech plesech za kontroverzního muže též považovaný Donald Trump. Na prvním z nich, Liberty Ball, spolu s ženou Melanií zatančil na hit Sinatry May Way. Na jaké tóny kroužil bez podpůrné hůlky na parketu Miloš Zeman, nevím. Každopádně mu tu zpíval mistr Gott, Helenka Vondráčková, Václav Neckář a taky Zemanem vyznamenaný sympatizant Daniel Hůlka.
Za oceánem účastníci bálu požadavek dress code bez ohledu na míru vkusu splnili – plesový rej v dobrém, vyšším i elitním standardu dali. Kreace účastníků plesu českého prezidenta byly známou směskou respektu a ignorace etikety. Zdaleka ne každý muž měl v sále povinný smoking. Mimochodem ten Miloš Zeman a suita pánů z hradního protokolu oblékli.
Dostupné snímky tančící první dámy zabírají pouze její ramena a kus paží zahalených v černém transparentu ozdobeném výšivkou ze stejně barevných kamínků. Ke krku uzavřená róba vypadá opulentně a paní Ivana si může vzhledem k věku černou dovolit. Nejlépe oblečenou ženou se z poskytnutých fotografií jednoznačně jeví životní družka ministra financí paní Monika Babišová, která zvolila bílou toaletu stejně jako Melanie Trump, jejíž róba byla i linií podobná.
V galerii doprovodných fotografií z příchodů na hradní bál jsou i persony, které neznám. Myslím, že nejde až tak o jména, ale o princip, tolik zmiňovanou etiketu, noblesu. Což se týká i Plesu jako Brno. Ale i jiných městských bálů, vesnických tancovaček s vyrovnanou mrtvou zvěří včetně srnek do tomboly. Ale to už je na jinou kapitolu sté varianty příběhu Hoří má panenko.
P. S.
Letos se Ples v Opeře nekoná a v zákulisí se šeptá, že Miloš Zeman bude opět na křeslo prezidenta kandidovat. Já zase doufám, že se všechny pohřešované děti najdou, míra xenofobie se značně umenší, najde se lék na rakovinu, přestane mrznout a bude nám všem líp.
