Kdysi v první republice se Den státnosti prožíval spontánně. Lid si jej vzal za svůj svátek, zařadil jej mezi vlastní výjimečné okamžiky a dějištěm oslav byla ulice. Dnes pro mnohé znamená 28. říjen den volna a veškerá paráda dostala škrobenou odlidštěnou image a veřejnost se stala pouhým přihlížejícím.

Vrcholem tohoto státního svátku je pak každoroční sešlost státních představitelů, společnosti ctěných osobností ve Vladislavském sále na Hradě. Být tam znamená - nebo alespoň by mělo – velkou čest. A pro prezidentem vyznamenané persony, hrdiny, vědce, umělce, zkrátka lidi, jež svými činy a prací zanechali v historii této republiky svůj otisk, to jistě představuje poctu nejvyšší. V tento okamžik zkrátka vítězí duch nad hmotou, metaforicky řečeno. A pro hlavu státu je pak šancí potvrdit svou noblesu, moudrost, apolitičnost, vizionářství, schopnost být nad věcí, vystříhat se subjektivních výbojů a exhibice… Alespoň se to předpokládá, troufám si říct.

Video
Video se připravuje ...

Fico Hrad Tomáš Sovinský

Podivná revoluce osobitosti

Bohužel včerejší oslavu Dne státnosti na Hradě, která byla pod taktovkou pana prezidenta Zemana, kalila řada trapných momentů, jež laťce noblesy, důstojnosti, vážnosti odporovaly. Nejde ani tak o diskuzi k výběru person, jež Zeman vyznamenal. V tomto směru kritice své volby čelili i jeho předchůdci Havel a Klaus. Tak už prostě chodí a účelem tohoto komentáře není se na takové polemice podílet. Podstatnější je, že ani jeden z exprezidentů se z řad kritiků nedočkal prohlášení, že si den oslavy vzniku samostatného československého státu spletl s osobní party. Ani podotknutí: Příště už na Hrad nepůjdu.

Nemenší rozpaky budí i počet hostů, jež pozvání odmítli, včetně těch, jež na místě mlčky protestovali a upozorňovali na stále nestravitelnou kauzu kolem rektorů. V seznamu politováníhodných nepatřičností v neposlední řadě figuruje i ignorace přikázaného dress code právem nazývaná buranstvím, jež význam chvíle znevažuje. Je urážkou aktu, hozenou rukavicí elementární kulturnosti národa. Symbolem takového buranství se letos stal pro mnohé diskutabilně vyznamenaný režisér Robert Sedláček v šokující fleecové mikině. Za mne je ale stejně šokující fakt, že jej do Vladislavského sálu pustili, mezi dekorované osobnosti usadili. I když i leckteří ostatní se etiketou diktovanému dress code rovněž zpronevěřili, byť ne tak brutálně. Ano, tato svodka jednoho z nejvýznamnějších státních aktů vyznívá tristně. T. G. Masaryk se zřejmě v hrobě obrací a já si dovolím poznamenat, že naší republice opět začíná nebezpečně čouhat ona pomyslná sláma z bot.

Video
Video se připravuje ...

Buran na Hradě! Známý režisér si přišel pro poctu v mikině! Tomáš Sovinský

Fotogalerie
12 fotografií