Těžko říci, proč pořadatel Hudebních cen Anděl na jejich předávání nestanoví povinný společenský dress code, který by přehlíživost zúčastněných, jejich nezáživně uniformní civil notně omezil. Těžko pochopit, proč se takhle hosté, diváci, nominovaní umělci na významné akci tuzemského popu chovají. Anděl od sochaře Jaroslava Róny hrající s rozepjatými křídly na roh, si takovou atmosféru nezaslouží. Jemu patří gala formát kořeněný kreativní extravagancí. Jako tomu je v případě Grammy, která je muzikantským, ale i inspirativně módním zážitkem.

Bez perutí atraktivity, noblesy, sex-appealu

Moderátor Leoš Mareš svými pokusy o vtip příliš kontaktu s diváky letos nenavázal a byl v Incheba aréně jeden z mála mužů(možná jediným), který měl k černému obleku motýlka. Ostatně i obleky samotné byly v kruté menšině, kterou válcovalo spojení separátního saka nebo bundy s džínami. A stejně tak záplava trik s potisky drtila košile. Velké večerní kreace, které jsou na Grammy samozřejmostí a dokonce se dostávají i na slavnostní udílení filmového Českého lva, na Andělu chyběly.

Modely, které dámy oblékly, neuchvacovaly a k první lize světa showbyznysu měly daleko. Krátké minišaty Lucie Bílé s povlávající slupkou dlouhých třásní vyhověly charakteru večera nejvíc, ale celkový styling včetně účesu měl, jak už to u zpěvačky zhusta bývá, příchuť kolotoče.

Iveta Blanarovičová v saténovém, negližé připomínajícím modelu, k němuž nazula kozačky , musela znervóznit každého estéta. Nepochopitelná byla i kreace jindy elegantní Dany Morávkové, jenž v pruhovaném roláku, upnutých kalhotách a podivné bundě v kombinaci úpletu a kůže připomínala paničku, která jela vyvětrat chalupu po zimě. A Ewa Farna, která rozhodně není ikonou módy, v černých kamaších a bílém kabátě zdobeném peřím patřila k nejzajímavěji oblečeným hvězdám večera, což je dost tristní zjištění.

Fotogalerie
7 fotografií