9°C
Jsou lidé, kteří slovutný Ples v Opeře nenávidí. Představuje pro ně symbol snobismu, přetvářky a elitářství. A jsou tací, kteří jej ctí. Navýsost respektují jako jednu z mála dochovaných tradic, nehmotné kulturní dědictví...
Ples ve Státní opeře Praha je každopádně považovaný za vrchol společenské sezony. Glamour událost prověřující noblesu, eleganci, styl. Ať už v projevu, či oblečení. Ples v Opeře zkrátka v gala formátu připomíná etiketu, která se od nástupu komunistů k moci považovala za buržoazní přežitek a v podstatě se znevažuje i dnes, kdy i vysoce společensky postavení jedinci v její znalosti mají ostudné rezervy.
Už fakt, že instituce Plesu v Opeře na oné, člověka kultivující etiketě staví, je důvod, proč tento, pro leckteré kontroverzní podnik, nestavět na pranýř. Navíc jde o tradici a tradic není dobré se zbavovat. Bouřit se lze proti úrovni, způsobu, jakým je naplňovaná. Tento problém jistě aktivisté demonstrující před Státní operou Praha, v jejímž hledišti se jako každý rok tančilo, neřešili.
Berme tedy Ples v Opeře jako historií hájený únik z tvrdé reality. Povolenou hru na pohádku ze zámku, která má svou princeznu, komparz více či méně zdatných dvořanů. Tou princeznou se stala vnučka legendárního Charlieho Chaplina, Kiera, jež na rozdíl od minulých hvězd Plesu v Opeře – Ivany Trump či filmové Angeliky, markýzy andělů, Michèle Mercier – dodala bálu svěžest.
Stala se Popelkou, jež odložila džíny a oblékla růžovou, tělo obepínající krajkovou toaletu, přes níž přehodila krátkou norkovou pelerínku. Rozpuštěné vlasy zkrotila v retroúčesu... Civilní každodennost okořenila mimořádnou událostí – šla tančit do Opery. Tak nějak by to mělo vypadat. V tomto směru Praha převálcovala Vídeň, kterou naftalínové celebrity stále puncují.
