7°C
První Český lev v Lucerně zařval v roce 1993. Na svět jej uvedl Petr Vachler, který má ve svém profilu uvedeno, že je producentem, scénáristou, kameramanem, hercem a režisérem, jenž zplodil jediný celovečerní film Doblba. Jisté je, že šestačtyřicetiletý, pro poselství tibetských vlaječek horující Vachler Českého lva vymyslel, produkuje ho a vlastně jej celá ta léta zosobňuje. A podle toho filmová, se společenskou a módní podívanou Oscara nesrovnatelná cena vypadá. Petr Vachler se vlastně ani nechce hollywoodské, diváky kvitované show přiblížit. Ale jako šikovný obchodník, kterým bezesporu je, by měl respektovat fakt, že lidi po hvězdami korunované podívané touží. Svět filmu, světla ramp jsou přece s ní odjakživa spojovány...
Podivná alternativa
Výkonný ředitel České filmové a televizní akademie Vachler, jež ceny Českého lva zaštiťuje, má v ruce eso jménem tradice, které nové Ceny českých filmových kritiků zatím nepřebijí. To však neznamená, že nečelí kritice. Ta mimo jiné poukazuje na jeho prosazovaný, rádoby intelektuální humor, kterému většina veřejnosti, jež TV přenosy Českého lva sleduje, nerozumí. Dokonce se tvrdí, že tento styl diktuje moderátorům nominačních i finálních večerů. Rovněž se poukazuje na fakt, že Vachler smlouvy podepisuje sám se sebou – jako producent Lvů za vlastní firmu VAC a za hodnotící akademii (ČFTA) coby výkonný ředitel.
Petr Vachler je na takové výhrady léta zvyklý. Řadu z nich označuje za spekulace a také tvrdí: „Nejsme Hollywood“. „Lvy jsem založil dřív než akademii, proč by měl mít na to, co jsem vymyslel a licenčně vlastním, právo jiný? VAC má ochrannou známku na Lvy od roku 1992: na název, sošku, pořad… Má pokora tkví v tom, že u hlavního večera, kde je víc kázně, strojenosti a nervozity, je vždy i režisér televizního přenosu. Víc mě baví nominační večery na ČT2,“ odpověděl na dané téma renomované filmové kritičce Mirce Spáčilové před pár lety Vachler.
Od té doby se v podstatě nic moc nezměnilo. Včetně jeho ujištění:. „Skončil bych se Lvem, kdyby jeho raut nebyl vegetariánský, neboť vyšší princip zní: Oslavovat, aniž by druzí kvůli nám umírali.“ Mimochodem, o samotný raut na after párty po udílení Lvů tolik nejde. To, co je podstatné, je fakt, že se jedná o projev umanutého muže, který ostatním diktuje svůj alternativní vkus, jenž společenské gala, s nímž se výjimečné události pojí, ignoruje. Anebo jej paroduje – monstrózními růžemi a umělým drdolem vyšperkovaný outfit sympatické Ester Kočičkové, jež nominace na Lva počtvrté uváděla, budiž důkazem.
P.S.: Kdo z koho?
Výzva otce Lva, Vachlera, abychom oslavovali, aniž by druzí kvůli nám umírali, provokuje k volné parafrázi: Výjimečné počiny oslavujme důstojně, v lesku, který k nim patří, aniž by se druzí za naši ignoraci etikety nemuseli stydět. Etiketa není povrchnost a její přehlížení nám na duchovním, proti konzumu imunnímu rozměru nepřidá. Spíš nám dodá nálepku burana.
Jinými slovy - etiketa, přikázané, slavnostní události konvenující oblečení zvané dress code mimořádnost akce pečetí. Ležérnost v podobě džínsů, trik, vest a košil bez saka, která se za dobu existence Lva na nominačním i cenami korunovaném večeru objevuje, význam podniku devalvuje. On si glamour pel zaslouží. A navíc, jak bylo řečeno, jde o svět filmu, světla ramp...
Faktem je, že rok od roku počet těch, kteří se snaží vůči Vachlerově vizi společenské alternativy vymezit, stoupá na úkor uválených neformálních outfitů. Bohužel většina se prezentuje v černé, jež má eleganci a důstojnost zajistit. Černá vládla i pódiu, kde se za účasti více či méně podařených gagů probírala láska. Občas se chtělo zaplakat...
Nechme se tedy překvapit tím, co nabídne Lev ve svém březnovém finále. Nakolik noblesu promítne i do oblečení, zjevu zúčastněných. Nakolik s řevem sobě vlastním na společenském s módou svázaném poli, oslní.
