7°C
Týdenní maratóny přehlídek, které každým rokem na začátku sezóny ve výsostných metropolích módy probíhají, anoncují tendence odívání na půl roku dopředu. Nyní tedy v Paříži, New Yorku, Londýně a momentálně Milánu informují, co bude v budoucím jaru a létu hit. Baculaté ženy v tomto zpravodajství, které skončí 28. září, nebudou. Tyto mimořádné, celým světem sledované akce, by každopádně měly být výkvětem toho nejlepšího, co se na poli módy nachází. Jsou prestižní událostí pro tvůrce, modelky, vizážisty, módní redaktory a v neposlední řadě pro lidi, kteří za módu utrácí. Ti jsou na konci řetězce veškeré snahy. Pro ně se všechno divadlo dělá, k nim potřebná iluze směřuje.
Nebezpečný sen proti realitě
Všechno nasvědčuje, že korpulentnější postavy do snové iluze módy, jejího podání ultra štíhlé krásy nepatří. Velikost značkovaná jako L nebo také zvaná plus size protiřečí nastavenému ideálu a tím frustruje. Jenže kypré ženy existují, není jich málo a také touží být trendy, jak se říká, in. Módu pro plnoštíhlé ignoroval i letošní Milan Fashion Week a zamítl kolekci zn. Elena Miro, jen se na dámy plných tvarů specializuje - byť podle údajů agentury AFP posledních pět let tento podnik zahajovala. Ředitel italské módní komory Mario Boselli rozhodnutí podle ČTK zdůvodnil lakonicky: „Některé modely prostě nebyly v souladu s tím, co by měl tento týden prezentovat.“
Kreace Elena Miro podle Boselliho zkrátka postrádaly kreativnost, neměly patřičnou úroveň, což šéfka módního domu Elen Mirogliová tvrdě odmítla. Nepřijetí označila za šikanu „zdravé koncepce ženskosti“, která se marně snaží prosadit. Konkurovat kultu nereálně štíhlého těla provokujícímu poruchy příjmu potravy, na něž se leckdy umírá, k zdraví devastující bulimii či anorexii.
Zneužitý problém, nafouknutá bublina
Představení italského módního domu Elena Miro nakonec první den týdnu módy proběhlo. I když součástí programu Milan Fashion Week nebylo. Jeho kolekce pro jaro – léto 2011 se snažila inspirovat 50. léty a kypré ženy oblékla do květovaných šatů, zvonových sukní, šortek s vysokým pasem doplněných krátkými twinsety s kýčovitými aplikacemi. Stylu tzv. padesátek se bohužel vymykaly krátké pláště přes plavky i empírové střihy. Barevnost byla příjemně decentní – lomená bílá, šedá, kouřově hnědá...
Při pohledu na kreace Elena Miro nelze než souhlasit s názorem italské módní komory, že tato značka na elitu Milan Fashion Weeku prezentovanou značkami Gucci, Prada, Armani, Versace či Dolce & Gabbana nemá. Postrádá kreativní šťávu, autorský rukopis, invenční nadsázku. Spíš připomíná prezentaci zásilkového katalogu módního domu pro plnoštíhlé v nadstandardní kvalitě materiálů. Pokud něčím Elena Miro provokuje, tak zastoupením krátkých šortek. Pokud si je oblékne menší boubelatá žena nedosahující nadstandardní výšky modelky, spáchá malou sebevraždu. Na noblesní přitažlivosti si rozhodně nepřidá. Maximálně na ordinérnosti – jestliže k nim po vzoru mola obuje vysoké podpatky. Dům Elena Miro si s módou pro plnoštíhlé bohužel neporadil. Svou prohru populisticky svedl na diskriminaci plných postav. A spousta tělnatých, mindráky zužovaných žen se k falešnému protestu přidá. Skandální, uraženou ješitností vyvolaná kauza Milan Fashion Weeku je na světě.
Je to drsné, ale... Rovnost neexistuje.
Kypré postavy si těžko mohou dovolit to, co štíhlé figury. Z tohoto faktu by se mělo vycházet. Bez ohledu na kult ultra štíhlého těla, který generace panuje. A není to jen vinou Twigy šedesátých let. Ten byl v podstatě nastolený zlatou érou Hollywoodu, třicátými léty minulého století. Hadříky na hubené postavě zkrátka vypadají lépe a z toho návrháři při jejich prezentaci vychází. Jde přece o tolik skloňovanou, byznysu nahrávající iluzi. Plést si ji s realitou, je velký omyl. Trápit se hladem, devastovat podvýživou, tragické. Modely XS, jež se na molech prezentují, se přece prodávají ve velikosti M a některé i v kategorii L. Jisté značky pro onu iluzi nabízí šaty s menšími čísly, než jakými ve skutečnosti podle tabulek měr konfekce jsou.
Módní průmysl, který je považován za hlavního strůjce společenského, zdraví ničícího problému anorexie, dokonce na trh dosadil pár kyprých módních ikon, aby měl klid. Ale přiznejme si, že stále budou pikantními exoty v armádě vyhublých modelek. Třešničkou mol. A tomuto divadlu čelí žena, která módu nosí. Měla by být soudná, netrápit se mindráky, nevinit z nich oděvní tvůrce. Ona přece rozhoduje o své postavě. Velikosti plus size prostě omezení v parádě přinášejí. Ale víc než trendy je diktuje estetické cítění. Zn. Elena Miro chce zbavit korpulentní ženy komplexů a odhalit je. Jenže jí schází rafinovanost, odzbrojující důvtipná drzost, pro Olymp módy tak příznačné. Svádět tento deficit na šikanu, kult anorexie, je nevkusné. Milan Fashion Week má ale i tak svůj skandál. Je o čem diskutovat a přemýšlet.
