Leckdy časem začne být zlatá klec těsná. Anebo žena doplatí na to, čím zacházela – je nahrazena mladší, neokoukanější, tudíž atraktivnější. Také se stává, že velkopanský život bez práce přežene. Manžel utne tok peněz, podá žádost o rozvod. Majetkové vyrovnání se táhne, alimenty nestačí.
Do práce je absurdní jít. Nic pořádného zlatokopka většinou neumí. Zná jen butiky, dobré restaurace, kosmetičky. Ulovit dalšího pracháče nebude snadné. Není jí dvacet a navíc má dítě nebo dokonce děti za zády. Jen málokterá si bez větší psychické újmy zvykne na horší životní standard, jen málokterá se umí sama o sebe postarat. Takový je i smutný příběh ztroskotané exmanželky známého architekta. Říkejme této čtyřicátnici Anna a jejímu bývalému muži Jan..
Skončila na dně
Anna byla kdysi nádherná holka. Chvíli překládala na volné noze, chvíli dělala asistentku produkce, pak prodávala v luxusním butiku. Jan ji potkal v jednom baru, kam chodili podnikatelé, bohémové, právníci.
V té době vyhrál cenu za jistý projekt. Začal být známý a žádaný. Žádné zajímavé konto sice zatím nevlastnil, ale měl k němu našlápnuto. A Anna si to dobře uvědomovala.
Štvanice vyšla
„Já jsem ji nejdřív nechtěl,“ vzpomíná na začátky s Annou Jan. „Ona mě ale stále vyhledávala. Dvakrát jsem se s ní rozešel, začal chodit s jinou. Anna se vždycky postarala, aby to špatně dopadlo. To, co vyváděla, by bylo samo o sobě na dlouhé vyprávění. Použila a hlavně zblbla i mé přátele. Dokázala na lidi zapůsobit, charisma se jí upřít nedalo,“ tvrdí architekt.
Anna nakonec hrála vabank. Z neopětované lásky spolykala prášky, poté Janovi zavolala a loučila se s ním. „Když si to zpětně uvědomím, měla řeči jak z brakového románku. Život prý pro ni nemá beze mě smysl. Těmi kecy mě dostala. Zavolal jsem sanitku. Byla šest neděl hospitalizovaná. Prý nervové zhroucení. Spíš než ze mě ho měla z peněz, které v agentuře zpronevěřila. Určitě na hadry. A já vůl ten dluh pak zacvakal,“ vypráví Jan.
Idyla okořeněná sny
Pokus o sebevraždu milence sblížil. Anna si začala nenápadně u Jana nechávat věci. Za čas s ním bydlela. „V tu dobu byla perfektní. Opravdu se překonávala. Hrála si na hospodyňku, nic po mě nechtěla. Žádné flámy v drahých barech ani prodloužený víkendy. Nakonec mě přesvědčila, že bude dobrou matkou. Oba jsme chtěli děti. Tak jsem si ji vzal.“
První roky, kdy se jim předpisově narodil syn a po něm dcera, plynuly v pohodě. Jan dělal úspěšnou kariéru, Anna byla s dětmi doma. Žili si oproti jiným velmi dobře a šetřili na vlastní bydlení. Anna byla vidinou domu se zahradou přímo posedlá. Problémy paradoxně nastaly v době, kdy Jan koupil vilu v dobré pražské čtvrti, kterou zrekonstruoval.
Hnízdo ano, sex ne
„Právě v té době začaly naše konflikty, které se časem stupňovaly,“ konstatuje architekt. Moje ex se zaměřila jen na sebe, děti a zařizování baráku. Jím absolutně žila, “ svěřuje se Jan.
Šikovný pan architekt v té době už vydělával mimořádné peníze. Anna nepracovala, i když syn s dcerou dávno chodili do školy. Byla paní domu na dobré adrese, který si vysnila. Jan celou náročnou rodinu finančně táhnul sám. Jemu to nevadilo, ale chtěl mít doma servis, klid a dobrý sex. Jenže ten Anna, která v milování bývala excelentní, odmítala.
„Anna se mnou nechtěla spát, vůbec se nezajímala, kdy přijdu domů. Pochopil jsem, že je nejradši, když tam nejsem. Posílala mě za kamarády, na tenis, golf, na hory. Ať prý si užiju, když tak pracuju. Začali jsme se hádat. Dosáhla toho, že jsem bouchnul dveřmi a šel pryč,“ vypráví Jan. A dodává: Všechno nakonec vyvrcholilo hysterickým výstupem, kdy si posadila děti do kuchyně a sdělila jim, že musím odejít, protože jsem alkoholik.“
Vila nestačila
Jan nechápal, co se děje. Stáhl se tedy. Nátlak šílené neustál. Odešel do ateliéru a doufal, že se všechno uklidní. Jenže neuklidnilo. Anna muže zpátky domů nechtěla. Konečně byla svou paní. Měla přístup ke kontu a nechodila do práce. Zkrátka značka ideál.
Pan architekt byl trpělivý: „Nechtěl jsem radikální řez kvůli dětem.“ Annu omlouval tím, že je nervově labilní: „Tvrdila mi, že dochází k psychiatrovi na sezení. Prý má krizi, prý se z ní dostane.“ Po měsících pochopil, že jej manželka využívá a lže. Požádal tedy o rozvod. Ona na něj přistoupila s podmínkou, že ji nechá dům spolu s auťákem. A Jan to udělal. Už kvůli dětem. Chtěl mít klid.
Klid neměl, protože Anně alimenty nestačily. Musela jít po patnácti letech do práce. To absolutně nezvládala. Raději se tedy soudila o vyšší výživné. Neuspěla, proto aspoň ovlivnila děti, aby se s tátou nebavily. „Občas sice zavolaly, ale jen proto, aby mi vyčetly, že mámě nic neplatím. Teď je to s nimi o trochu lepší. Hlavně kluk začíná chápat, co je máma zač. Koupím jim oblečení, zaplatím hory, mají ode mě kapesné. Ale jejich matce nedám nic. Moje manželství skončilo totálním průserem, “ konstatuje Jan.
A krásná Anna? Ta se topí v dluzích, prodává kabelky Vuittonky, šatičky s cedulkou, které nikdy neoblékla. Dochází k psychiatrovi a polyká prášky na nervy.
Holky zlatokopky: Ulovit ženicha je dřina
SERIÁL. Dobře se provdat. Pokud možno být zajištěná i s dětmi do konce života. Tahle snaha je stará jako lidstvo samo. Ženy hledající místo lásky zlatý…celý článek
Přidat názor
