Oba kuchaři, Babica i Pohlreich si musí být v čele s tvůrčím štábem pořadu vědomi, že je nutné být jedinečný, zaujmout. Uhodit na komoru sympatií diváka. Ve hře nejsou jen recepty, ale také atmosféra. Zkrátka show. Cooking show. Jisté je, že Babica i Pohlreich tomuto úkolu po svém dostáli. Byť v odlišných formátech pořadu.
Lidový playboy za zenitem
Jiří Babica (48) nabízí recepty na jednotlivá jídla. Před kamerou je připravuje krok za krokem. Ještě si do každého dílu přizve nějakou (veřejnosti neznámou) dámu. Široko daleko vyhlášená kuchařka (kde je všechny, proboha, TV produkce bere?) ukuchtí svůj osvědčený pokrm. A pak přijde na řadu Herr Babica (ostruhy kuchařského mága si prý vysloužil v Německu). Koncept Babicových dobrot není žádný. Obsah jednotlivých dílů jde od ničeho k ničemu. Jednou škvarkové placky, podruhé cosi zapečeného se sýrem. Potřetí svérázná ukázka středomořské kuchyně, - s mozarellou, kterou Babica představuje způsobem hodným nováckého Comebacku: „Mozarella je takovej sýr bez chuti a zápachu. Ale je dost populární. Lidi, který hubnou, ho maj rádi.“ Co má tenhle žvást, proboha, říct?
Tak to jde stále dokola. Babica vaří, Babica své mňamky step by step komentuje. Velmi nekultivovaným způsobem. „Tahle lahůdka se pokarikuje,“ (to znamená ochutí curry). „Kdo nemá rád žampióny, ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý – kdo nemá žádný houby, tak ať si tam žádný houby nedává.“ A ženy si jeho pořad pouští každou sobotu v podvečer. Pro mnohé je sex-symbolem. Pro mne neuvěřitelné…
Osvícenecký sprosťák
O čtyři roky starší Zdeněk Pohlreich (52) má na TV Prima jinou roli. On v prvním plánu nevaří, ale staví české restauranty tzv. na nohy. Rve si vlasy – po právu. A dává televizní know how, jak z průseru ven. Píšu záměrně z průseru, neboť Pohlreich mluví vulgárně. Nevím, zda v rámci image, nebo ze své podstaty. Nejspíš bude hrát roli obojí.
Přesto na vaření jistý prostor v praxi dostane. Poté, co leccos strhá a dá vizi jakési možné cesty, jak dál. Včetně menu. Nejsou to recepty, ale inspirace. Názor na byznys, kuchyň, jídelníček, jenž je součástí životního stylu víc, než si myslíme.
Nesmlouvavý Pohlreich má čitelný názor na věc: suroviny nemusí být drahé, ale určitě čerstvé – tudíž kvalitní. Panenka ani svíčková požitek nejistí. Žádné (ničivého glutamátu plné) kořenící směsi. Instantní omáčky a jiné, tzv. éčky narvané umělé vychytávky. On - na rozdíl od Babici - rozeznává pastu z čerstvých rajčat od kečupu. Eidam od mozarelly, listový špenát od zmrzlé kaše protlaku... Čím jednodušší pokrm, tím líp. Dát prostor přirozené, kořením ani chemií nezdevastované chuti... Labužníci vědí, o čem hovoří.
Kdo s koho?
Babicovy dobroty masovou veřejnost baví. Jak jinak si vysvětlit vysokou sledovanost jeho pořadu? Včetně faktu, že ve čtenářské anketě Blesk.cz těsně zvítězil nad Pohlreichem. Znalec gastronomie Ondřej Neumann nazval Babicu Klementem Gottwaldem českého vaření. A šéf Pražského kulinářského institutu Vaněk jej označil za kuchařského nýmanda. Nutno říci, že nebyl jediný. Babica totiž přivádí odborníky na pokraj šílenství.
Zdeněk Pohlreich vařil v prestižních světových restaurantech. Nejen v Evropě. V současnosti šéfuje pražskému Café Imperial a zároveň vlastní svůj restaurant. Jiří Babica má zase půjčovnu lyží Ski Bába. A je hvězdou novácké kulinářské relace. Souhlasím s Pohlreichem, že není v pořádku, když podnikatel tohoto zaměření učí národ vařit. Zvlášť, když do éteru šíří historky typu: „V Düsseldorfu jsme dělali takovou akci pro pět tisíc lidí. Vezli jsem tam jídlo kamiónama. Všechno jsme to přišpendlili, aby to po cestě drželo. Přišpendlili jsme to blbě. Přijeli jsme na místo, otevřeli dveře a puding plaval v nudlích, krabi se v tom plácali. Za tři hodiny jsme to museli dát do původního stavu.“ Tohle by ani Zdeněk Troška nevymyslel. Kam se hrabe jeho snímek Slunce, seno, jahody.
Odkvetlý, poněkud nateklý fešák Babica v ležérní polyesterové košili. Připomíná mi totalitu, podnik Restaurace a jídelny. Jeví se mi poněkud neupravený… A pak je tu Pohlreich. Mne si vyholenou hlavu, sprostá slova se v jeho komentářích věčně vypípávají. V ušmudlané kuchyni vaří v naškrobeném rondonu. V civilu má skvělé (luxusní) pulovry, polo trika – promiňte mi profesionální deformaci. Ale ono všechno se vším více či méně souvisí.
Vox populi
Jiří Babica sice není vulgární, ale ve výsledku je mnohem méně noblesní než Zdeněk Pohlreich. Jisté je, že si pánové konkurují. V přízni veřejnosti určitě. Jeden i druhý kontruje hlášky druhého. Z valné části i kvůli médiím. „Vaříte podle Babici? Sejdeme se u lékaře,“ tvrdí Pohlreich. „Kuchař Pohlreich je mi ukradenej. Nedokáže jako jiní, méně úspěšní kolegové skousnout, že můj pořad sleduje přes milión lidí,“ ozývá se Babica.
Podtrženo, sečteno: končím tím, čím jsem začala. Tohle zdaleka není jen duel kuchařů. Tohle je duel českého vkusu. Jedna z poměrně výstižných ukázek, jak na tom náš národ je. Osvícenec Pohlreich svými vulgarismy lid neošálí. Babica je masám zřejmě bližší. Na špagety s kečupem jsme si zvykli. Dusit rajské, přidat bylinky… Zní to jako z Marsu. Utopence, majolku a nakládaný hermelín si nenecháme vzít. Stejně jako českou „Čínu.“ Každá máma ji dělá jinak a každá báječně. Podobně jako Babica. V tom je ten vtip.
Přidat názor
