7°C
Za rok by Waldemarovi bylo 80 let. Prý píšete knihu, kterou jste rozepsali už s Waldou a má vzbudit nemalý rozruch…
„Ano. Nechtěla jsem o tom předčasně hovořit. Jednou Walda sledoval na internetu 13. komnatu jednoho nejmenovaného kolegy. Byla plná lží a Waldovi tehdy udělala velmi špatnou pověst. Byl z toho moc špatný a najednou mi řekl: Teď si sedni a piš! Já jim řeknu, jak to všechno bylo. Všechno to už bude navěky na papíře. A diktoval. Mám té knihy asi jednu třetinu, jenže to musím přepsat a dopsat.“
Proč přepsat?
„Protože takových 80 procent informací nemohu použít. Walda nežije a já jeho slova nemohu ničím doložit. Moc velká škoda, stejně se ale, až to vyjde, mnoho lidí chytne za nos.“
O čem ta knížka bude?
„No o nás. Ale víte, bude to takový můj pocit, když jsem odsud poprvé odlétala domů na Floridu sama. Sama a Waldu už provždy nechala tady.“
A s kým byla ta Komnata, která Waldemara tak rozčílila? S Evou Pilarovou?
„Já vám tohle neřeknu. Můžete si to domyslet. V knize to ale napsáno bude.“
Vraťme se k Pilarové. Jak to mezi vámi bylo a je? Říká se, že se nesnášíte. Podle Evy jste Waldemarovi dokonce zakazovala, aby s ní zpíval…
„To jsem mu vážně nezakazovala. Nevím, proč tohle paní Pilarová říká. Já jsem jí skutečně nikdy nic neudělala. A mohu říct k tomu jediné. Vážím si jí jako zpěvačky a přeju jí, aby zažila alespoň setinu dobré pohody jako já, možná by potom měla lepší názory…“
Waldemara rozčilovalo, co Pilarová říká?
„Přímo ho to žralo. Třeba když se dočetl, že: Zlý osud nám vzal Jiřího Šlitra a zlá žena Waldemara Matušku. Když někdo mluvil špatně o něm, házel to za hlavu. Když ale někdo řekl něco lživého o mně, byl rozčilený.“
A nemilovala takhle náhodou Pilarová Waldemara? Neměla s ním někdy něco?
„O tom já nic nevím. Ale i kdyby tomu tak bylo, není to důvod k výpadům proti mně. Waldemar mi říkal, že dobrovolně odešla z Rokoka. Aniž něco řekla, měla s Gottem v Semaforu recitál, pak zpívala s Pavlem Sedláčkem a Jaromírem Maierem. No a potom asi zjistila, že stejně byla nejlepší ta Láska nebeská s Waldemarem. Kdo ví. To se musíte zeptat jí, jak to bylo.“
Když u vás na Floridě Prima dělala dokument o Waldemarovi, Pilarová v něm byla…
„O tom mi také nemluvte. Prima si udělala ten čas, přiletěli, toho si vážím. Potom to ale běželo v televizi a vypustili nádherný rozhovor s majitelem nahrávacího studia v Tampě, kde jsme za první tři roky v USA vyprodukovali tři alba, což byla taky důležitá část Waldova života a práce. Že v USA uspěl. Když jsem se ptala, proč to tam není, tak prý, že se to už nevešlo. Ale hloupost, kterou vypráví Pilarová, tak ta ano.“
Myslíte, jak čurala s Waldemarem a Karlem Gottem z balkonu a předháněli se, kdo dočurá nejdál?
„Když to víte, tak proč se ptáte? Trochu smutné, nemyslíte? Vždyť na Waldemara musí mít snad i jiné vzpomínky. Navíc, každý ví, že si to tehdy vymysleli komunisté…“
Nechme Pilarovou. Co takhle vaše deska? Bude?
„To nevím. Kdo by si ji koupil? Ale musím jedno po druhém. Teď je na řadě knížka, kterou Walda chtěl.“
A co koncert s K.T.O., troufnete si?
„Tak loni jsem si od Waldovy smrti troufla poprvé v Chuchli, kdy mu v rámci country festivalu uspořádali vzpomínku a já zpívala. Měla jsem strach, ale dopadlo to dobře. Teď ale nevím, co kdy jak bude. Asi nic. Mám už teď moc práce s oslavou Waldových nedožitých 80. narozenin.“
Jaký byl podle vás vůbec Waldemar zpěvák?
„Někdo by mi mohl oponovat v tom, že neměl zrovna nejhezčí hlas, i když podle mého měl. Ale rozhodně ne v tom, že byl doma v každém žánru. Opeře, operetě, lidovkách, country i popu. A to umí málokdo, a ještě k tomu v každém tom žánru dokázat chytit za srdíčko.“
Pouštíte si doma někdy Waldovy písně?
„Pořád, dnes a denně. A když jsem sama doma, dám to hodně nahlas a zpívám si s ním.“
Na křtu DVD vaší kamarádky všechny zaujaly vaše boty. Prý byly od Waldemara…
„Ano. Koupil mi je před 35 lety v Londýně.“
Waldemara chcete mít pořád při sobě, viďte? Vidím prstýnky s brilianty, nepochybuju, že jsou také od něho. Proč ale nemáte snubák?
„Ale mám. Waldemar tehdy prstýnky přivezl z Kuvajtu. Jsou z bílého zlata, je to ale dost široký kroužek a to se na Floridě nosit nedá. Otékají vám prsty. Já jsem se ale teď rozhodla, že si ho nechám zvětšit a budu ho nosit.“
A jaký nejdražší poklad máte po Waldemarovi doma?
„No tu pověstnou kytaru Ovation, kterou dostal v roce 1975 v Nashvillu, banjo a fujaru, které nám přátelé museli pašovat přes hranice, když jsme emigrovali. Toho se nevzdám nikdy.“
Změnilo se ve vašem domě na Floridě po Waldemarově smrti vůbec něco?
„Nic. Vše je na svém místě tak, jak to tam Walda nechal.“
Jste pořád pěkná ženská a s přehledem byste mohla ještě začít partnerský život. Ptám se na nesmysl?
„Obrovský. A neptáte se na to jediná. Tohle ale v žádném případě nepřipadá v úvahu. Ani v myšlence. Neberte to tak, že to odsuzuju. Určitě existuje na světě spousta fantastických mužů, ale já jsem pořád s Waldemarem. On mě neopustil.“
V Čechách vás už nic nedrží. Dům po rodičích jste prodala a 25 let je vaším domovem Florida. Proč jste přiletěla? Dát Waldovi na hrob žluté růže?
„To také, to dělám vždycky moc ráda. Ale víte, jen kvůli tomu dvouletému výročí od Waldovy smrti to není. My jsme stále spolu a jinak tomu nebude. Spojila jsem to i s natáčením Třinácté komnaty, a nejenom s tím.“
Rozhodnout se ke Komnatě a vrátit se do minulosti, kdy jste zažívala to nejkrásnější s Waldemarem, muselo být těžké…
„Ani nemluvte. Bylo to pro mě opravdu drásavé, ale i krásné. Natáčeli jsme čtyři dny. V Severočeském kraji. Narodila jsem se v Turnově a v Liberci jsem chodila do školy a začala tam i zpívat, a především se seznámila s Waldou. Rozhodovala jsem se k tomu rok.“
