Na začátku devadesátých let, v dobách vaší největší slávy, jste nemohli sejít z pódia mezi fanoušky, jinak by vás samou láskou roztrhali…. takové to bylo šílenství?

Dušan: „Bylo, zvlášť ten poslední rok. Někteří fanoušci byli vyloženě hysteričtí. Člověk už nemohl jet ani v klidu tramvají. Hned třeba přiběhly nějaký holky a chtěly podpisy. Bylo těžké být sám sebou.“

Prodávali se hodně vaše desky?

Honza: „První se prodalo 105 000, druhé 120 000 a třetí asi 75 000. Pak byly ještě dotisky, takže to číslo je mnohem větší.“

Zbohatli jste na tom?

Honza: „My ne. Studio na tom vydělalo miliony, ale my jsme měli řádově desetitisíce.“

Na co nejraději z éry Oceánu vzpomínáte?

Petr: „Na to, když jsme se vrátili z Anglie a točili jsme v Bratislavě desku. Skoro dva měsíce jsme tam bydleli zadarmo na hotelu a užívali jsme si. To bylo moc fajn. Tehdy jsem si připadal jako západní umělec.“

Honza:„Já asi na turné s kapelou Erasure. Oni nás prezentovali jako svoje speciální hosty. Zaplatili nám cestu, letenky a dali nám i řidiče. Projeli jsme s nimi celou Anglii. A zatímco u nás jsme tehdy hrávali pro dvě stě, tři sta, pět set lidí, tam jsme nemohli věřit svým očím. Nejmenší koncert byl pro 5000 lidí a největší v Londýnské aréně pro 25 000. Tam jsme v přeplněné aréně hráli pětkrát po sobě.“

Dušan: „Turné s Erasure bylo určitě naším největším úspěchem. A po návratu z Anglie v roce 1990 jsme najednou byli hvězdami.“

Honza: „To je fakt, když jsme se vrátili, tak byl najednou o nás obrovský zájem. Všechna vydavatelství, co nás dříve odmítala, tak nás najednou chtěla. My jsme naši desku ale natočili na Slovensku.“

Stali jste se hvězdami, jak často jste tehdy hráli?

Petr: „Asi stokrát do roka. Bylo to docela vyčerpávající, ale zase tam byly různé podněty, které nám to kompenzovaly. Třeba fanynky…“

Po kom holky nejvíce šílely?

Honza: „Tak samozřejmě po Petru Mukovi. A pak? Všechny holky milují bubeníka.“

Po vás nešílely?

Petr: „Ani ne, já to doháním teď.“ (smích)

Jak jste slavili, když se vám povedl koncert?

Dušan: „To byly strašné večírky. Největší poprask jsme udělali asi v Ostravě. Jen tak pro zábavu jsme posilněni alkoholem vystříkali pěnové hasicí přístroje po dlouhých hotelových chodbách. Vypadalo to pak jako sněhová vrstva. Po tomto večírku dokonce vyšel v novinách článek s titulkem Atomová válka v hotelu Chemik.“ (smích)

Jak se díváte na svoji muziku s odstupem času?

Honza: „Jsem překvapený, co jsme všechno tehdy vymysleli, a říkám si, ty bláho, to je fakt dobré.“

Proč se kapela v roce 1992 rozpadla?

Dušan „Bylo to kvůli osobním neshodám. Nebyli jsme připraveni na tak rychlou popularitu a myslím, že určitou roli hrály i tlaky lidí kolem Petra Muka. Ti mu říkali, že nás nepotřebuje a že by klidně mohl nastoupit sólovou kariéru.“

Vy jste se s Petrem Mukem znal už od základní školy, že?

Dušan: „Ano, potkali jsme se v šesté třídě základní školy a prakticky hned od začátku jsme spolu začali kamarádit. Hrát jsme začali asi až někdy v šestnácti

Co jste říkali kariéře, kterou si Petr Muk zvolil po Oceánu?

Dušan: „Dokud Petr fungoval se Shalomem, tak mi to přišlo ještě dobré, ale hrozné bylo, když začal vystupovat v estrádách. Já znám dva Petry. Jeden do třiceti let a druhý po třicítce. Jednou jsem se ho ptal, proč chodí do estrád, a on mi odpověděl, že by prostě jinak nemohl fungovat.“

Myslíte jako po finanční stránce?

Dušan: „No jasně, ale to je blbost, například Lucie taky fungovala vždycky dobře a estrády k tomu nepotřebovala.“ A přátelili jste se s Petrem během té pauzy? Petr: „Spíš jsme se jen tak náhodně potkávali.“

Petr Muk prý souhlasil, že to s Oceánem po dlouhé pauze znovu rozjede…

Honza: „Řekl to Petru Honsovi (textař kapely a manažer – pozn. red.), ale on byl v tomhle tak trochu schizofrenní. Jednou natěšeně souhlasil, že začneme zkoušet. Tak jsme si nachystali nástroje ve zkušebně a během dne se to zase otočilo.“

Kdyby Petr nezemřel, myslíte si, že by se vám povedlo dát se konečně dohromady?

Petr: „Jeho smrt nás všechny zaskočila, pořád jsme věřili, že se zase Oceán sejde v původní sestavě… Těžko říct, jak by to ale dopadlo.“ Oceán zase jede, koncert v Roxy byl parádní. Pozvali jste na něj Mukovu manželku?

Dušan: „Ano, pozvali. Omluvila se, že nemůže, protože musí jet na Slovensko za svou nemocnou maminkou.“

Co plánujete do budoucna?

Dušan: „Odjedeme vzpomínkové turné, což je tak pět šest koncertů. Na jaře chceme vydat desku a uvidíme, jestli se to znovu rozjede

ZPĚVAČKA JITKA CHARVÁTOVÁ (36) Na Ráchel bych si netroufla!

Líbí se vám vlastně hudba Oceánu?

„Časově mě hudba Oceánu minula. Když byli na vrcholu, tak jsem poslouchala metal, protože pocházím z vesnice. Tam člověk musí poslouchat metal, jinak by nemohl existovat.“ (smích)

Kdy jste se dozvěděla, že budete hrát s Oceánem?

„Asi před třemi roky mi volal Honza Vozáry, jestli bych chtěla zpívat v Oceánu. Po čtrnácti dnech jsem mu řekla, že do toho půjdu. Samozřejmě jsem se bála srovnávání s Petrem Mukem, ale na zkušebních koncertech, které jsme již odehráli, jsme zjistili, že fanoušci reagují skvěle.“

Vy zpíváte ty samé písničky, co zpíval Muk?

„Většinou ano, ale takové ty největší hity jako třeba Rachel patří pořád Petrovi a netroufl a bych si na ně. Na koncertech tuto píseň zpívá Petr ze záznamu z obrovského plátna.“

Chystáte s Oceánem nové písničky?

„Jedna už teď běží v rádiu a jmenuje se Odlesk tvůj, ale chystáme samozřejmě další. Na jaře by mělo vyjít CD.“

Živíte se zpěvem?

„Jenom zčásti. Pracovala jsem v rádiích a dělám ještě grafiku.“