V roce 1954 nabídlo barrandovské studio Bratři v triku Zdeňku Milerovi, aby natočil animovaný film pro děti o výrobě plátna. Miler si myslel, že pro děti je toto téma příliš neatraktivní, ale místo aby námět hodil do koše, rozhodl se s tímto nelehkým úkolem poprat. „Věděl jsem, že tam musí být nějaká figurka, která bude celý děj provázet,“ řekl.

V té době už Walt Disney použil téměř všechna zvířátka, a tak najít nějakou originální figurku nebylo vůbec lehké. Několik týdnů Miler urputně přemýšlel, ale nikam to nevedlo. Nakonec se rozhodl vyrazit na procházku do lesa.

Krtečka dabovaly jeho dcery

„Když jsem vylezl na louku, zakopl jsem o krtinu. Tak jsem si řekl: To je nápad. Krtek!“ vzpomíná autor na vznik prvního filmu Jak Krtek ke kalhotkám přišel z roku 1956. Snímek získal tentýž rok prestižní ocenění Benátského lva na filmovém festivalu pro děti a krátce nato obdržel cenu na festivalu v uruguajském Montevideu.

Po sedmi letech se kreslené zvířátko vrátilo ve filmu Krtek a autíčko a následoval Krtek a raketa. Tehdy o něj projevila zájem německá produkce, která chtěla vyrobit 10 dílů. Miler byl nadšený, ale nechtěl, aby byl Krteček dabovaný. Nechal ho proto vydávat pouze různé citoslovce. A kdo propůjčil Milerovu animovanému dítěti ten nádherný smích? Nikdo jiný než animátorovy skutečné děti Kateřina a Barbora. „Jsou to hlasové záznamy mých dvou dcer ještě z doby, kdy byly malé,“ vzpomíná Miler.

Krtek, já až druhá…

Během následujících 55 let vytvořil téměř 50 filmů a z Krtečka se stal hlavně díky večerníčkům fenomén. Milovali ho všichni, jenom manželka Emilie na Krtečka trochu žárlila. „Manžel trávil prací až 14 hodin denně. A to soboty i neděle,“ vzpomíná Emílie na 54 leté soužití s legendárním kreslířem.

„Na prvním místě byl Krtek, potom já a nakonec dcery,“ říká, ale vzápětí doplňuje, že manžel byl vždycky milý, a když ho od práce vyrušila ona nebo děti, tak se nezlobil.

S Krtečkem u protinožců

Krteček se těší veliké oblibě po celém světě. Znají ho děti i dospělí nejen u nás, ale i v Německu, Japonsku, Číně, či Polsku, kde si dokonce myslí, že Krtečka vymysleli oni. Oblíbený je také ve Francii, Skandinávii, Indii, na Tchaj-wanu i v Koreji. Tam Krtkovi říkají Tudodži. Jediné místo, kam jej distributoři nechtějí pustit, jsou Spojené státy.

„Američané a naši krajané ale vozí do USA kufry knížek a hraček. Tamější děti pořádají narozeninové párty vždy za přítomnosti Krtečka a v Austálii s ním slaví Štědrý den,“ upozorňuje Emilie Milerová na oblibu postavičky.

V roce 1999 dostal Zdeněk Miler ocenění Zlatá paleta od nakladatelství Albatros za celkový počet 5 milionů prodaných knih nejen o Krtečkovi. „Nyní Krtek vychází v 19 zemích. V Norsku od května 2010 se například prodalo 35 000 výtisků,“ vyjmenovává úspěchy Radka Potměšilová, PR specialistka z Albatrosu.

Kreslí i v devadesáti!

Zdeněk Miler na tom není zdravotně příliš dobře, proto mu přejeme ještě hodně životní i pracovní energie. Přes své potíže ale stále tvoří. „Před 14 dny nakreslil ještě dva Krtečky s věnováním do knížky o Krtečkovi,“ prozradila nám Emilie Milerová.

Kdo by měl zájem připomenout si celoživotní tvorbu Zdeňka Milera, může navštívit výstavu, která se koná od 22. února až do 10. dubna v pražské Galerii Vltavín.