7°C
Na Barrandově působil jan Kuděla (69) téměř 25 let, z toho byl čtrnáctl let šéfem fotooddělení, vybudoval ateliér. Za tu dobu fotil mnoho slavných hvězd českého filmového nebe. Menšík, Nový, Magda Vášáryová či Jiří Kodet. Ke každému z nich se mu váže osobní vzpomínka.
Představení pro dva: Oldřich Nový
„Oldřicha Nového (†82) jsem poprvé fotil na jeho vlastní zavolání. Byla to krásná práce! Po čase mě pozval k sobě i s mojí ženou. Miloval beaujolais, a tenkrát ho sehnat bylo téměř nemožné. Nicméně se podařilo a my pět minut po páté byli přede dveřmi. Než jsme stačili zazvonit, už otvíral dveře: Říkal jsem pátá hodina! Ne pátá a pět minut! sprdnul nás Mistr.
Nicméně pak už byl večer nádherný. Pustil nám svoji desku, která byla zatím vylisovaná jen ve dvou kouscích, ke schválení. Deska ale nikdy nevyšla, a tak jsme s manželkou byli jedni z mála, kdo ji slyšeli. A pan Nový nám k tomu udělal celé představení.
Zpíval sám sobě ke gramofonu druhý hlas, komentoval to, dokonce se během produkce i převlékl z jednoho kostýmu do druhého. Tak moc potřeboval publikum! A nakonec moje žena dostala dárek − parfém, jehož jediný exemplář si přivezl z Paříže.“
Honorář za vernisáž: Miroslav Horníček
„Před chystanou výstavou fotografií jsem poprosil o úvodní slovo a nějaké to psaní do katalogu Miroslava Horníčka (†85). Ten si chvíli prohlížel mé fotky a pak říká: Ale já budu chtít honorář! Já na to, že to je samozřejmé, a kolik si asi tak bude přát? A on mi opáčil: My si nerozumíme.
Já chci jen vaši fotku Wericha. Nic jiného. A tak jsme se dohodli. S Horníčkem jsme pak začali pracovat na knize. Já dodával fotky, on texty. Jednou nahlas uvažoval o své myšlence: Můžu si dovolit napsat, že Jaroslav Marvan (†73) byl dělník divadla?
Excelentně zahraje, co se po něm chce, ale nic víc už do toho nedá. Nebo moje láska Hana Maciuchová (65). To je žena mých snů, ale můžu to tam napsat? Co by tomu řekla moje žena?! No nakonec to napsal. Obojí.“
Herec i režisér: Ladislav Smoljak
„S Ladislavem Smoljakem (†79) se točilo dost rychle. Jakmile se dokončila scéna, štáb se okamžitě sbalil a přemístil se na další místo. Jeho svérázný humor se projevoval nejen v jeho filmech, ale i na place. Stále měl nějaké nápady a vtipné komentáře, kterým se smáli všichni kolem. Jen on se nikdy ani nepousmál.“
Šedivé déte: Michal Suchánek (45)
„Tahle fotka je z filmu Jen si tak trochu písknout (1980) a Michal se držel spíše v pozadí. Byl takový šedý, nevýrazný, nikdy nebyl vůdce party kluků, která se na natáčení sešla. Svůj smysl pro černý humor získal až daleko později. Richard Genzer (44) mu v l a s t n ě ještě teď říká »šedivé dítě«.“
U koho se léčíš?: Jiří Sovák
„Ať žijí duchové (1976) je krásný film, u kterého se triky dělaly doslova na koleně. Přesto působí dodnes úžasně. Trpaslíci vzadu byli samozřejmě normálně rostlí lidé, ale třeba lopata měla asi tři metry a kbelíky na maltu byly taky obří.
Jiří Sovák (†80) byl svérázný člověk a hned se jen tak s někým nebavil. Jednoho dne přišel na plac nový asistent režie, takový nezdravě hubený kluk, a říká: Dobrý den, já jsem Jiří Vonásek. A Sovák z té své výšky na to: Dobrý den, já jsem Jiří Sovák. A že jsem tak smělý − u koho se léčíte?“
Rum ne!: Oldřich Navrátil
„Film Hořký podzim s vůní manga (1983) jsme točili mimo jiné i v Indii. Bylo to pro nás báječné dobrodružství, do tak exotické země se dostalo jen málo kolegů. Mělo to ovšem háček. Do Indie jen tak nedojedete autem, tam se prostě musí chtě nechtě letět.
Jeden z herců, Olda Navrátil (58), má strašný strach z létání, a proto se již před odletem notně společensky unavil… Asi ve tři ráno jsme se ubytovali v indickém hotelu a ráno v osm už vstávali na natáčení. Během snídaně přišel za Oldou číšník a ptá se ho na číslo pokoje: Room please? A Olda Navrátil, který v té době jako většina lidí neuměl zrovna dobře anglicky, se zděsil: Rum? Rum né! Ten já už nechci ani vidět!“
Miláček kamery: Květa Fialová
„S herci jsem měl domluvu, že pokud přijedu na natáčení a něco se mi nebude líbit - kruhy pod očima, líčení… prostě cokoliv, zakroutím nesouhlasně hlavou a fotku neudělám. U Květy Fialové(81) taková situace nikdy nenastala. Byla vždy bezprostřední, nekonfliktní a přirozená. V Adéla ještě nevečeřela (1977) hrála baronku a tam byla přímo ve své kůži. Vždycky se uměla nosit jako šlechtična a byla stejně graciézní, jak ji známe teď. A jak říkáme my fotografové, kamera ji přímo miluje!“
Železniční taxi: Josef Kemr
„Natáčení f ilmu Opera ve vinici (1981) by se neobešlo bez moravských vinných sklípků a nějaké té sklenky. Jednou jsme se asi v půl druhé v noci potřebovali dostat zpět do Uherského Hradiště a Josef Kemr (†73) říká: Nechte to na mně! Postavil se na koleje a normálně stopnul vlak! Se strojvůdcem jsme se pak skamarádili a na stopa nechodili jako normální lidi na silnici, ale ke kolejím.“
Příliš drahý sekt: Jiří Kodet
„Jiří Kodet (†68) hrál v Sarajevu císařova pobočníka. Jednou pozval Jana Hrušínského (55), tenkrát devatenáctiletého, aby zašli do hotelu Holiday Inn. Objednal si sklenku nejdražšího šampaňského a po chvíli čekání začal rozmáchle gestikulovat: No, konečně! Už to nesou! Jenže tím gestem vyrazil podnos číšníkovi z ruky a drahé víno se vylilo. Všechny diety, které tenkrát měl, vydal za tuto jedinou láhev a ani se nenapili. Trošku drahý špás – i pro bohéma Jiřího Kodeta.“
Daný slib: Magda Vášáryová
„Postavu Magdy Vášáryové (62) jsem zachytil před mnoha lety při natáčení filmu A pozdravuji vlaštovky… (1972) Po revoluci jsem ji pozval na svůj festival a ona slíbila, že když si najde čas, přijede. Moc jsem s tím nepočítal – hodně časově vytížená diplomatka a velvyslankyně… Ale nakonec opravdu přijela! Vždyť jsem vám to slíbila, řekla s úsměvem. Prostě dáma s velkým D.“
Vypálený rybník: Valérie a týden divů
„Režisér Jaromil Jireš (†66) točil film Valérie a týden divů (1970). Jednou přišel s nápadem, že v malém rybníčku se bude koupat asi deset dívek s hezkým poprsím. Tak se celý štáb vydal »na lov« patřičného komparzu. A našli mimo jiné dívku tak vnadnou, že kostymérky odmítly na taková ňadra ušít podprsenku!
Scéna začínala tím, že dívky do vody pomalu vstupují… Jakmile tam ale vstoupila tahle krasavice, málem vyplavila vodu z celého rybníčku. Zbylé holky drbaly, že to tahle teda nebude mít v životě jednoduché. Jenže ta jim ten rybník vypálila a vdala se do Rakouska!“
Geniální řešení: Jan Werich
„Každý fotograf chce udělat nesmrtelnou fotku, ale většinou neví jak. Pro mě ji vymyslel přímo Jan Werich (†75). Jednou mi totiž řekl: Pane kolego, uděláme nesmrtelnou fotografii. Ukázal mi knížku, jejíž titulní strana byla prázdná, nic na ní nebylo.
Moc jsem jeho záměr nechápal. Až já tady nebudu, tak si tam můžeš dát jakoukoliv hvězdu, jakýkoliv -ismus: katechismus, socialismus, kapitalismus… Mně je jedno, co tam bude. Tam jenom budeš měnit slova, podle toho, co bude tady, řekl a máchl kolem sebe rukou. A uznáte, že měl jako vždy pravdu, a ta fotka je prima nejen tím, kdo na ní je a jak, ale i tím, že má ten krásný příběh s moudrou pointou.“
Honorář s pěnou: Rudolf Hrušínský
„Během filmu Adéla ještě nevečeřela (1977) jsem udělal portrét Rudolfa Hrušínského (†74) v roli komisaře Ledviny, jak pije pivo. Ta fotka se tak zalíbila řediteli jednoho pivovaru, že ji chtěl použít do kalendáře. Hrůša s úsměvem souhlasil, prý ale jedině za nějaké to pivko k Vánocům.
Před Vánoci ráno u mě zazvonil chlap, prý mi veze to pivo. Fajn. Tak já si pro tu basu seběhnu, odvětil jsem. Jakou basu? My tu pro vás máme plnou avii! Tak jsme jeli k Hrušínským. Byli jsme tam kolem osmé a já říkám Rudovi: Vezu honorář, za kalendář… On na to s klidem: Tak mi to hoďte k lednici. Během chvíle měli chodby ve vile v Nuslích až ke stropu zastavěné basami s pivem a Rudla se z plna hrdla smál: Tohle je můj nejlepší honorář!“
Cvrčkové a létající kuře: František Vláčil
„Jakýsi Cvrček byl vedoucí filmové výpravy a na natáčení jezdil se svojí rozsáhlou hladovou rodinou. Film Údolí včel (1967) se natáčel na jednom statku, kde byly slepice, kachny, koně... Jak natáčení pokračovalo, tak drobného zvířectva na dvoře statku ubývalo. Předposlední natáčecí den si režisér Vláčil vymyslel, že natočí ještě záběr celku toho dvora.
Jenže tam zůstala jen jedna pajdavá husa a jedna malá slepička, jinak nic, pusto. Cvrčkové pověsili na vrata kašírovanou jako mrtvou slípku. Vláčil říká Kamera! Zafoukal vítr, tu slepici zvedl a ta se posadila na bidlo jako živá. Vláčil zařval: Stop! A všichni Cvrčci zdrhli. Pak už je dlouho nikdo neviděl.“
Na Bělehrad: Vladimír Menšík
„Vladimír Menšík (†59) byl na Barrandově veden jako oficiální zaměstnanec. Jednou jsem ho tam potkal, jak jde ztěžka o holi po chodbě, tak se ho ptám, jestli ho můžu někam odvézt. Zakroutil jen hlavou: Jsem zaměstnanec, jdu na školení civilní obrany! V podtextu hlasu bylo slyšet, co si o tom myslí. Asi jako když Švejk seděl v invalidním vozíku a křičel: Na Bělehrad!“
Zmrtvýchvstání
„O Vladimírovi se ví, že miloval ženy. Jednou dostal na Barrandově obrovský astmatický záchvat, vezl jsem ho na pohotovost. Na ošetřovně ho uložili na lůžko, dali mu injekci a on ležel skoro polomrtvý… Po chvíli otevřel jedno oko, kouknul kolem sebe, pak vykulil obě a s prvním hlubším nadechnutím vykřikl: Jé, sestři, vy jste krásná! A najednou byl jako rybička!“
Falešní policisté: Josef Bláha
„V seriálu Chobotnice z druhého patra (1986) hráli Oldřich Kaiser (55) a Josef Bláha (†70) portugalské policisty a hned po natáčení se z pláže vypravili ještě v kostýmech, tedy uniformách policistů, pěšky po silnici do hotelu. No nedalo jim to a zahráli si ve skutečnosti na dopraváky. Zastavovali auta, kontrolovali řidiče, nesrozumitelně mleli nějaká nesrozumitelná slova – samozřejmě neuměli portugalsky a jen to markýrovali.
Tak není divu, že je řidiči považovali za totálně opilé a nahlásili to na nejbližší stanici – prý mají na silnici dva policajty totálně namol! No, řešil to dokonce až starosta okresu, který chtěl celý štáb z Portugalska okamžitě vyhostit. Nakonec se to srovnalo tak, že jeden policista nepřetržitě hlídal natáčení, a když se skončilo, museli se hoši z uniforem okamžitě svléknout.“
Omdlela až po záběru: Dagmar Veškrnová
„Při natáčení na pláži se kvůli autu s přívěsem musely do písku zahrabat kovové rošty s očky. V prvním záběru měla celá rodina – Dáša, Pavel Zedníček (61) i děti – vyběhnout od auta s nadšením do moře. Jenže Dáša nešťastnou náhodou zavadila nohou o jedno z těch kovových oček a malík jí zůstal viset jen na kousku kůže. Ovšem jako profík nechtěla pokazit záběr, tak pokračovala v nadšeném běhu do slané vody. Omdlela teprve v okamžiku, kdy režisér po úspěšném záběru zakřičel: Stop!“
Nejlepší kšeft: Ben Kingsley
„V době, kdy se mi to vůbec nehodilo, jsem dostal nabídku podílet se na filmu v Chicagu. A tak jsem honorář velmi nadsadil a čekal, že odmítnou. To se ale nestalo a letěl jsem do Chicaga. Film měl pojednávat o tom, že Ben Kingsley (67) je fotograf, který neustále fotí akty své ženy. A ty měly viset ve filmu všude: v jídelně, v ložnici, na chodbách.
Měli jsme začít ve čtvrtek, ale v pátek se dostavil Ben Kingsley a řekl: Vážení, já už tady čekám čtrnáct dní, a víc už čekat nemohu a končím. Takže v ten pátek jsme se sešli ve 38. patře chicagského mrakodrapu na tzv. dotočné, kde mi producent říká: Bydlení máš zaplaceno ještě na měsíc, tak tu zůstaň, jak dlouho chceš. A já jsem ve svém apartmá s terasou a výhledem na moře ještě pár dní zůstal, aniž bych nafotil jediný snímek, nebo byl jedinou hodinu na place.“
