9°C
Andulka: Mizel mi do svého světa
S manželkou Andulkou (75) prožil Jiří Sovák v druhém manželství celých čtyřicet let. Brali se na podzim roku 1960, svatba byla malá, neokázalá. „Naše každodennost se dala přirovnat k uragánu a přírodním kalamitám vůbec,“ říká paní Sováková, která s úsměvem dodává, že jejich manželství říkal Sovča »léčba šokem«.
Sovák byl podle pamětníků velký sukničkář, takový ten typ »co neuteklo na strom, to ulovil«. Andulka o něm ale dnes mluví velmi shovívavě: „Netvrdím, že se někdy nepodíval na nějakou hezkou ženu, ale až na asi dvě výjimky ho nenapadlo zajít dál…“ Na rozdíl od jiných herců a komiků byl vtipný i doma. „S přibývajícími lety se ale ostře zvětšovaly smutky stáří, častokrát mi zmizel do svého vlastního světa, do svého ticha. Nerušila jsem ho, naučil mě to,“ smutně vzpomíná paní Sováková, které herec neřekl jinak než »moje Andulka«.
Odešel, jak si přál
Smrt přišla náhle, tak, jak si to vlastně přál. Podle svého oblíbeného úsloví: Rozumnej člověk umře včas! „Kolem své osmdesátky věděl, že odejde dřív než já. Moc si přál, aby dožil s jasnou myslí a v pohodě. To se mu podařilo,“ říká paní Sováková. Jeho odchod ale byl jako rána z čistého nebe, zasáhl jeho nejbližší, kteří mu už dávno odpustili dobu, kdy žil jako bohém a způsobil tak hodně trápení. „Přestože mu bylo skoro osmdesát, byl to pro mě šok. Nikdy jsem nevěřila, že umře. Po jeho smrti jsem měla velký pocit prázdnoty,“ vzpomíná paní Sováková. V posledních letech odčinil své hříchy mládí klidným životem na chatě u Stříbrné Skalice, kde také přijímal veškeré návštěvy.
Slávka: Už nebyl bouřlivák
Slávka Kopecká psala s Jiřím Sovákem jeho vzpomínkové knížky na chatě. U Sováků prožila za těch deset let dostatek času, aby důkladně poznala nejen chod rodiny, ale i oba její členy. Sovča byl ovšem už docela jiný než pověst, která ho předcházela. Ten tam byl poslední bohém, bouřlivák, muž, který se s ničím nepáře a pro ránu nejde daleko. „Já poznala vyrovnaného, klidného, uvážlivého člověka, abstinenta, nekuřáka – téměř vegetariána. Ale zároveň také jednoho z nejoriginálnějších, nejvtipnějších lidí vůbec,“ vzpomíná.“
Kdy byl šťastný
„Ve věku, kdy jsem s ním pracovala bylo mu 70 až 80 let), už neprojevoval nějak extra spontánně své city. Ale čím déle jsme psali, tím radši mě viděl. Čekával na mě na terase a hlaholil: „Už se těším, co ti řeknu! Pojď rychle, ať to nezapomenu!“ A jak dosedla, hned prý do ní šil jednu historku za druhou – byl k neutahání. A v tomto ohledu, v té chvíli, byl i šťastný. Pracoval rád – a dá se to vlastně vztáhnout na jeho hereckou práci obecně. Nahrazovala mu v těch letech totiž publikum, které zjevně postrádal.
Když nebyl v náladě…
Podle Slávky Kopecké měl chvíle, kdy se uzavíral a chtěl být sám. Ale nebyl smutný. „Užila bych silnější, trefnější výraz… Zkrátka když ho něco naštvalo (na nervy mu šla politika a zlodějna) a věděl, že věc nemůže změnit, míval mizernou náladu. V té chvíli jsem balila blok a vypadla. Věděla jsem, že nejpozději zítra bude líp.“
K hádkám nebo uraženému mlčení během psaní nedocházelo. Jednou jedinkrát se nepohodli v názoru na osobu jemu blízkou a Slávce protivnou. Tenkrát byli namíchnutí oba. Vysvětlili si to časem – a bylo po naštvání. Ovšem oba si i nadále mysleli, že pravdu měl jeden každý z nich. Tvrdé palice byli oba.
Měřil si tep
Jiří Sovák po sedmdesátce špatně chodil a sledoval přepečlivě svůj zdravotní stav. „Byl tak trochu hypochondr, pořád vidím, jak si pravou rukou hledá na té levé tep… a při tom do mě šije nějaké své fóry. Taky mi radostně hlásil, jak přibývá na váze nebo hubne, kde ho píchá a jak spal.“ Touto dobou už nerad chodil do společnosti, spolu si vyšli vlastně jen párkrát (Andulka jít odmítala), ale třeba na párty u prezidenta Havla, kam se dostavil ve smokingu, byl jako lev salonů.
Na čem lpěl
Slávce prý říkal holou a mnohdy drsnou pravdu. „Pokud jde o nevěru stran ženskejch, myslím, že jí v mládí bylo taky dost… Ale, jak říkal, to bylo před Andulkou, v minulým století!“
Sovákovy oblíbené výroky
■ Když se po padesátce probudíš a nic tě nebolí... tak jsi mrtvej!
■ Psát životopis, to je jako řečnit nad vlastním hrobem!
■ Když je člověkjen tak trochu vožralej, svět je hned růžovější...
■ Ovšem pozor: I tak hrozí nebezpečí,že skončíš v kleci!
■ Co já vypil, to ty bys nikdy nepřeplaval(a).
■ Ničemu se nedivím, už mám vydivíno!
■ Erotický sny se mi nezdaj. Zdá se mi, že mi kradou auto.
