Zemřel Waldemar Matuška (+76): Selhalo mu srdce!

Informovala o tom Matuškova rodina. Poslední rozloučení s jedním z nejoblíbenějších českých zpěváků 60. až 80. let se podle záměrů rodiny uskuteční v Praze.

ČTĚTE TAKÉ:
Slavné osobnosti vzpomínají na Waldemara Matušku: Karel Gott, Lucie Bílá, Eva Pilarová...

NEJVĚTŠÍ HITY WALDEMARA MATUŠKY

Waldemar Matuška několik let trpěl silným astmatem. Lékaři mu proto zakázali létat. Naposledy byl Česku před rokem a půl. Tehdy, s těžkým zápalem plic málem bojoval o život v motolské nemocnici a lékaři ho do letadla jen neradi pouštěli. „Letíte na vlastní riziko,“ upozorňovali důrazně zpěváka.

Velkým přáním celého českého showbyznysu byla Waldemarova účast na oslavě sedmdesátin Karla Gotta. Ale ani tenhle výlet mu lékaři nechtěli povolit.

Poslední, kdo se s Matuškou na Floridě setkal, byl malíř Kristián Kodet. „Na to, kolik mu bylo, jak hodně byl nemocný a kolika operacemi prošel, vypadal pořád ještě báječně. Riskovat let do Čech už ale nechtěl,“ řekl Nedělnímu Blesku před časem Kristián Kodet, který ještě nedávno s Waldemarem griloval v jeho sídle na Floridě.

Waldemar Matuška se narodil 2. července 1932 v Košicích. Byl třikrát ženatý, se svou poslední manželkou, zpěvačkou Olgou Blechovou, se oženil v roce 1976. V prvního manželství se mu narodil syn Mirek, ze třetího Waldemar.

Když v šedesátých letech minulého století vyběhl Waldemar Matuška na pódium a zahalekal "To všechno vodnés čas", působil jako zjevení. Měl "chuligánský" sex-appeal, vousy, uhrančivé oči a sršel energií. Příliš se nehodil mezi školené hlasy československé pop music a působil tak trochu jako protiklad Karla Gotta. Fanoušci ho však milovali a mnohé z jeho písní zlidověly natolik, že jsou slyšet v hospodách i u táboráků. Legendární zpěvák dnes zemřel ve svých nedožitých sedmasedmdesáti letech.

Navzdory svým zdravotním neduhům (astma a střevní potíže) se "Walda" pokud to šlo každoročně vracel z "chaty," kterou má od roku 1986 na Floridě, a zpíval pro své příznivce v Česku. "Jsem tulák, písničkář, komediant a ti nekončej," říkal.

Na vystoupeních Matušku zpravidla doprovázela jeho manželka Olga a country kapela K.T.O., stejně tak, jako to bylo před jeho emigrací v roce 1986. Tehdy sice byl již za vrcholem své slávy, přesto jeho odchod do USA zaskočil nejen posluchače, ale i jeho osobní přátele.

Reakce komunistického režimu byla téměř hysterická. Matuškovy písně se nesměly hrát v rozhlase, do stoupy putovala připravená deska s příznačným názvem Jsem svým pánem, z titulní písně seriálu Chalupáři byl vymazán zpěvákův hlas.

Matuška zatím v USA pořádal koncerty pro krajany a vydával zde další desky. Zklamání, které mu prorokovali v Rudém právu, se Matuška nedočkal. Sám tvrdí, že jeho začátky v Americe zdaleka nebyly tak tvrdé jako ty v Praze.

Hudební nadání a dramatický talent zdědil Matuška asi po své mamince - zpěvačce vídeňských operetních divadel. Do školního sboru ho ale nepustili a ze zpěvu měl na vysvědčení několikrát čtyřku.

Vyučil se sklářem a později nastoupil do "Moserovky" v Karlových Varech. Kvůli slabým plicím se však musel sklářské píšťaly vzdát. V roce 1950 zkusil štěstí ve Státním souboru písní a tanců a lidová písnička mu navždy učarovala. Hrál v různých kapelách folklór, dechovku i taneční hudbu, po vojně dělal dokonce tajemníka chebského Okresního domu osvěty.

Na konci 50. let se přesunul do Prahy, vystupoval v Redutě, v kavárně Vltava a jezdil s Mambo kvintetem po tancovačkách.

V roce 1960 natočil svůj první hit Suvenýr a pak přišlo hvězdné období v Semaforu u Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Všestrannou muzikálnost a mužný hlas širokého rozsahu ještě umocňoval charismatický zjev. Jeho hvězda začala stoupat, zářil v představení Zuzana není sama doma a Člověk z půdy. Přišly i první hity: Árie měsíce, Klokočí, Písnička pro Zuzanu. Zpíval i duety, ty nejznámější s Evou Pilarovou. Jejich Ach, ta láska nebeská byla vyhlášena písní roku a tentýž rok (1962) získal Matuška i svého prvního Zlatého slavíka (druhého dostal v roce 1967, několikrát pak byl druhý).

Po dvou sezonách v Semaforu přešel v roce 1963 do Rokoka, kde obstál i herecky v hlavních rolích. Hostoval i v Národním divadle. Z Rokoka odešel se skupinou Mefisto, spolupracoval s Václavem Hybšem a pro svou oblíbenou country našel ideálního textaře v Ivu Fišerovi. Zpíval v mnoha zemích světa, v pařížské Olympii i v londýnské Albert Hall. Se skupinou K.T.O. byl několikrát na festivalu v Nashvillu. "Má hlas, kterému věříte," říkali o něm hudební publicisté.

Svůj herecký talent uplatnil i ve 22 filmech (mimo jiné Všichni dobří rodáci, Noc na Karlštejně, Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe či Fantom Morisvillu).

|