Nutno říci, že zvolení zpěvačky Lucie Bílé za moderátorku letošního Lva překvapilo. Už proto, že symbolizuje svět, jenž by měl být otci Českého lva a také jeho režiséru Petrovi Vachlerovi dosti cizí. Alespoň se tak dosud tvářil a osobnosti, kterým v minulých letech tuhle úlohu svěřil, patřily svým založením, pojetím humoru do jiné kategorie hvězd.

Úlet nebo chytrý tah?

Řada lidí se v kuloárech nechala slyšet, že Vachler chce prostřednictvím Bílé k obrazovce ČT přitáhnout víc diváků. On pak podotknul, že Bílá může Českého lva oživit, dát mu nový rozměr. Dobře kontrovala i Bílá, když diplomaticky, s oblíbenou šlehačkou klišé prohlásila, že má ráda výzvy a myslí si, že její spolupráce s Vachlerem, jenž jí píše scénář, může být oboustranně přínosná. „Nehodlám exhibovat, ani bavit lidi hloupými vtípky, chci tomu večeru sloužit se vší pokorou k těm, kteří si půjdou pro ceny," prohlásila Česká slavice, držitelka cen TýTý a Thalie

Pocta nebo trapná servilnost?

Mnohem větším překvapením než spojení Bílé s Českým lvem, byl fakt, že akademie Odcházení scénáristy a režiséra Václava Havla nominovala na Lva ve dvanácti kategoriích. Přestože tento film měl u diváků minimální odezvu a hodnocení kritiků byla víc než rozpačitá.

Pokud chtěla Česká filmová a televizní akademie vzdát tímto aktem zesnulému dramatikovi a exprezidentu Havlovi obdiv a úctu, docílila svým pochlebováním opačného efektu. Výsledkem byla kolektivní trapnost. Velké sousto servility, které těžko trávili i zapřísáhlí havlofilové.

Jak to dopadlo?

Lucie Bílá se snažila, respektovala charakter podniku, svoji živelnou osobitost maximálně potlačila. Vachlerův scénář měla poctivě nadřený a slova, že bude večeru sloužit s pokorou, splnila. Bohužel publikum v sále s ní první polovinu večera vůbec nespolupracovalo, nereagovalo na její výzvy ke kontaktu. A situaci jí mnohdy neulehčili ani ti, jež pozvala na pódium. Občas docházelo k trapným situacím. Příkladem budiž chování Jiřího Brožka, jenž přebíral cenu za nejlepší střih.

Havlův snímek Odcházení, kterým si tento jistě výjimečný muž splnil svůj sen být režisérem, nakonec z dvanácti nominací proměnil jen dvě. A to v kategorii nejlepší scénář. Lva přebírala vdova Dagmar Havlová. Vypadala skvěle, velmi mladistvě. Zkrátka zářila. Druhého Lva dostalo Odcházení za střih a soška patřila zmíněnému Jiřímu Brožkovi.

Anna Geislerová si přišla pro svého dalšího Lva za výkon ve snímku Nevinnost. Hříva jejích zrzavých vlasů omamovala, bílá toaleta doplněná šedavým kožešinovým paletem, byla srovnatelná s róbami na hollywoodském Oscaru. Jen briliantový náramek chyběl. Noblesa nikoli - včetně děkovné řeči.

Alternativa a sarkasmus nesnesitelné lehkosti bytí, které jsou pro večer Českého lva stejně typické jako následný vegetariánský raut, tentokrát chyběly. Vachler naštěstí takový formát po Bílé nechtěl. Což jistě někdo kvitoval a jiný zas ne. Ozvaly se hlasy, že večer měla uvádět Ester Kočičková, která by všechny do latě srovnala...

Ale všichni museli uznat, že Josef Somr si cenu za přínos české kinematografii navýsost zasloužil. Jeho projev byl velmi lidský a velmi civilní. Český lev svou bitku uhrál a nejspíš pochopil, že důstojnost není nuda a elegance mu na atraktivnosti neubírá. Třeba se příště dočkáme i ikonického červeného koberce, jenž tuhle show dotáhne k podívané, která k takovému podniku náleží.

Fotogalerie
10 fotografií