8°C
Co vás to napadlo pořídit si dům na Tenerife? Na tu vaši chajdu, jak dům nazýváte, je to přece jen pět hodin letu.
„Deset let jsme sem pravidelně jezdili, je tu skvělé klima, perfektně se tu dýchá, líbí se nám tu a máme tu přátele. A když se před dvěma lety naskytla možnost pořídit si na Tenerife bydlení, neváhali jsme. Minulý rok jsme strávili pět měsíců tady, takže už tu máme druhý domov. A pět hodin letadlem? To je přece legrace! Jak dlouho jedete v zácpě na chalupu? Navíc tady už všechno máme, takže žádné balení a odbavování bagáže. Čapneme příruční kufřík a letíme sem třeba i na víkend. I to se kvůli načerpání energie vyplatí.“
Víkendy na Kanárech a ve vlastním domě? To musíte mít kolem plno závisti. Vždyť tady na jihu v Los Cristianos stojí malé apartmá s balkonkem přes pět milionů korun.
„To víte, že na mně na sociálních sítích už nenechali nitku suchou. Každý se rodí ale s nějakým úkolem, a potom už záleží jen na tom, jestli ho naplní, nebo ne. Zda se dá správnou cestou, zda na ní vydrží. Chce to pevnou vůli, pokoru a velkou dřinu. Vždyť ať si to každý zkusí! Nic není zadarmo.“
Vystupujete, hrajete a zpíváte i tady?
„Teď naposledy to bylo v divadle Pirámides de Arona na prvním česko-slovenském plese na Tenerife, který zahájil tradici slavnostních akcí pro Čechy a Slováky na celých Kanárech. Byla to dobročinná akce jedné cestovky na podporu Dětského domova v Jablonném v Podještědí. Plesu se zúčastnili i Vašo Patejdl, Xindl X a Alice Bendová. Prostě my všichni, kteří tu máme ten druhý domov.“
Vy tady i skládáte. Nahrávací studio jste si vybudoval ze skříně.
„Přesně tak, pracuji ve skříni. Jinam by se mi to ani nevešlo. Zas tak velké to tu není. Ale i ta skříň ve zdi stačí. Tady vlastně vznikly i moje dva poslední muzikály Muž se železnou maskou a Kvítek mandragory. Udělám si tu vždycky základ, sám všechno nazpívám a dodělám to v Praze.“
A kdy se vám tu nejlíp skládá?
„Ráno, když je úplné ticho. Manželka Marcela je od osmi do dvanácti na golfovém hřišti a já mám tady naprostý klid na práci.“
Co vy a golf?
„Ani náhodou. Nechápu tento sport, to neustálé hledání míčku. A jak říká Karel Gott, když začne debata o golfu, raději odcházím. Zahraju si ale rád s Marcelou tenis. A taky když tu máme vnuka Sebastiana, děláme výlety a chodíme plavat do moře. Je trošku studenější, jde ale vždycky o první pocit, potom je to nádhera. No ale především když nejsem zavřený v tý mojí skříni, tak tady neustále něco buduju.“
Jak buduju?
„Dělám řemeslnické práce. Dům jsme koupili od jedněch Francouzů. Něco jsme tu nechali, něco upravili a něco neustále měníme. Teď zrovna předělávám elektřinu. Nic těžkého to není, ale především mě to baví. Silnoproud, slaboproud, protahovat kabely lištou, to všechno dávno znám ze studia. Myslím, že i jako elektrikář bych se slušně uživil. Udělal jsem si tady v garáži i takovou malou dílničku. Při manuální práci se mi odpočívá úplně nejlíp.“
A když jsme u té garáže, před domem vám stojí černý cadillac, který znám z Prahy…
„No jasně. Nechal jsem si ho dovézt lodí. Je to můj stařičký miláček coupe a teď je doma tady. Je nutné si i do nového domova vzít věci, které máte bytostně rád.“
Jezdí sem trávit slunné dny i dcera Klára?
„Občas, když má čas. Má teď moc ráda svoji práci. Naposledy přiletěla na Štědrý den. Byli jsme tu celá rodina a bylo to moc prima. Dají se tady dokonce sehnat nakládané okurky, což je jinde ve světě potíž. Když nám umřela dcera Míša, začali jsme trávit Vánoce jinde, daleko od domova, kde nám ji všechno připomínalo. To, že nebyl smažený kapr, ale jiná ryba, nám nevadilo. Ale že nebyly okurky do bramborového salátu, tak to chybělo všem. I na Maledivy jsem tahal ty naše znojemské. No a teď tady na Tenerife, díky ruským okurkám, i když trošku slanějším, máme úplně všechno.“
Kanáry jste si opravdu zamiloval.
„Ano, cítím se tu doma, a to je to nejdůležitější. Ohromnou roli v tom také hraje nejvyšší hora Španělska El Teide a kopec, pod kterým bezprostředně bydlíme. Každý den ráno se s ním zdravím. Víte, ta hora a ten kopec dávají obrovskou energii. A tomu nejen věřím, ale vím to. Cítím to.“
Jak dlouho tu ještě budete energii čerpat?
„Už jen pár dnů. Zpívám na lodi Costa Luminosa, na které mám dvě vystoupení pro 200 Čechů a Slováků. Vyrážíme z Benátek, absolvujeme dva tisíce kilometrů dlouhou plavbu Jaderským, Jónským, Krétským a Egejským mořem. A jen co se vrátím, tak 25. května startuju open air turné šestnácti koncertů v Trutnově, které končí až 21. září v Olomouci.“
Jakého máte hosta?
„Sagvana Tofiho, tak myslím, že si to lidé vážně užijí. A přestaňte se už vyptávat, nebo ten oběd nebude nikdy. A za chvilku se z golfu vrátí hladová Marcela. Při tom hledání míčku je schopná ujít i deset kiláků.“
A co grilujeme?
„Hovězí entrecote, které je vyzrálé dvacet dnů, to mám nejradši. Stačí pepř a sůl. Jak znám ale Marcelu, až se vrátí, přihodí tam i klobásy. Také musím udělat ještě salát a hodit do trouby bábovku.“
Vy i pečete?
„Vařím rád. Marcela umí takový ty rajský, svíčkový a já jsem na minutky, specialitky. A jako jediný v rodině peču. Většinou to jí ale jenom Sebík. A právě ten má nejradši tady tu moji hrnkovou tvarohovou bábovku, kterou udělám i vám. Je vynikající. Nejdůležitější je dobře našlehat bílek a sehnat polotučný řídký tvaroh. A už se vážně na nic neptejte, jdu na věc.“
Tak naposledy: Jaký další muzikál vznikne v té vaší skříni?
„To je tajemství. Ne, podívejte, s Oldou Lichtenbergem jsme vyprodukovali Čas růží s písničkami Karla Gotta, Mýdlového prince s hity Václava Neckáře, Kvítek mandragory se songy Heleny Vondráčkové, a teď máme zálusk na Waldemara Matušku. Na rozdíl od těch předešlých muzikálů, kde nešlo o životní příběh interpretů písní, bychom ale rádi, aby to byl opravdu příběh Waldy. Tak snad se s Olinkou Matuškovou nějak dohodneme na spolupráci.“
Bude to deset let, co Waldemar zemřel a Olga teď přilétá do Prahy. Když se dohodnete, kdy můžeme muzikál o Slavíkovi z Madridu očekávat?
„Tak hned to nebude. Když si ale s Olinkou plácneme, tak možná by mohla být premiéra už na podzim roku 2022. Nic se ale nesmí uspěchat. V tomto případě je velmi důležitý scénář, při jehož psaní bude velmi potřebná právě Olinka.“
