8°C
Účinkovat v desáté řadě Stardance vám překazil natržený stehenní sval. Proč jste ale odmítl tančit v jedenácté řadě, která startuje na podzim?
„Já jsem nic neodmítl, protože jsem žádnou nabídku tančit v další řadě ani nikdy nedostal. Nevím, kde se ta informace vzala. Taky jsem to slyšel, je to ale naprostý výmysl.“
A kdybyste tu nabídku opravdu dostal, vzal byste ji?
„Upřímně, nevím! Znamená to zabývat se výsostně soutěží a ničím jiným. A potom bych to musel zvažovat také s ohledem na zdravotní komplikace, které mi už noha způsobila. Ono je ale o tom hloupé vůbec mluvit. Protože jde spíš o to, zda by v České televizi po všech těch komplikacích, které jsem jim způsobil, vůbec zvažovali mě oslovit. Řeknou si: Zase mu někde křupne a my budeme opět namydlení…“
Ale šel byste znovu do toho, viďte? Když jste StarDance těsně před přímým přenosem kvůli noze odpískal, šíleně vás to mrzelo.
„Nepředstavitelně mě to štvalo a bylo mi to líto. Všichni se těšili, jak tam budu trdlovat, padat, jakej budu trapák… No a já se zase těšil, že v tom případě mile zazářím a všechny příjemně překvapím, protože jsme s Janou Zelenkovou dvě choreografie nacvičili naprosto bezvadně.“
A to se vážně nedalo s tím natrženým svalem nic udělat?
„Ne. V tom svalu jsem měl třícentimetrovou díru a profesor Kolář byl nekompromisní. Měsíc to prý musí být v naprostém klidu a až další měsíc přichází v úvahu rehabilitace a postupné zatěžování. Byl jsem na mrtvici, horečně hledal jiné řešení a někde jsem si přečetl, že když se do toho svalu vpíchne jakási plazma, tak ten sval na chvilku jakoby zafixuje. No a pan profesor mi řekl, že tohle rozhodnutí je pouze na mně. Že mi tu injekci klidně dá, ale je to velké riziko, protože se mi ten sval může natrhnout znovu. Prostě, že tohle mi vůbec nedoporučuje.“
Česká televize vás ale nezavrhla. Od začátku roku vysílá vaši vlastní talkshow Koptashow. Kritici jsou k vám ale nějak krutí. Jak to berete?
„Nehroutím se. Byl jsem na to připraven. Český divák je konzervativní, to víme všichni, a nějakou dobu trvá, než si zvykne na nový formát. A potom, člověk s čerstvým řidičákem není za volantem taky hned Fittipaldi nebo Niki Lauda. A přesně takhle jsem na tom já a my všichni, celý tým, co na té show děláme. Neříkám hned, že jsme hvězdy, potřebujeme čas. Učíme se to všichni. A přestože je sledovanost kolem 800 tisíc pěkná, tak já mohu divákům, určitě alespoň za sebe, slíbit ještě lepší výsledky. Já umím zabojovat. Nejsem žádný zbabělec. A navíc, a to je nejdůležitější, mě to baví a jsem přesvědčen, že ze show bude časem trhák.“
To vás skutečně ta nelichotivá kritika nenahlodala ani trošku, abyste s tím sekl?
„V žádným případě, a navíc by to ani nešlo, protože jsem přece podepsal nějaké smlouvy. Ne, žádné dramatické závěry nedělám. Nekrátím si žíly a ani nehledám strom s vhodnou větví. Ten si člověk, když už chce, přece může hledat pouze v případě, když se dozví od lékaře nějakou katastrofickou diagnózu. Jinak ne! Život je přece krásný…“
Manželka Simona Vrbická je z branže, je vaší kritičkou?
„Co vás to napadá! Moje tři blondýnky mi doma vytvářejí jenom klid. Když se vrátím domů, o práci nepadne ani slovo. A tak to má být. Představte si, že se vrátí domů neurochirurg po dvanáctihodinové operaci a slyší: Tak co, taťko, jak dneska bylo?!“
Říkáte tři blondýnky, co dělají vaše dvě dcery?
„Jana studuje na konzervatoři populární zpěv. Moc velkou radost z toho nemám, vím, jak to je v téhle branži tvrdé, ona si to ale nekompromisně prosadila. Františka zase dělá na vysoké ekonomické arts management. Je spokojená, jen by zrušila matematiku.“
V ABC máte premiéru v Revizorovi a v Divadle Broadway se v únoru opět objevíte v muzikálu Trhák, na který jsou kritici pro změnu laskaví.
„Na Gogolova Revizora se těším moc, a také proto, že jsem hejtman a hejtmanku mi tam hraje Pavla Tomicová. No a aby nebyli kritici hodní na Trhák! Je to velmi zdařilá muzikálová adaptace kultovní komedie Svěráka a Smoljaka. Diváci se opravdu baví. A my upřímně taky.“
Muzikál je vaše parketa, viďte?
„No aby ne! Kolem muzikálu se točí celý svůj život. Začalo to přirozeně v mateřském Semaforu, kde jsem strávil pětatřicet let a mojí poslední pupeční šňůrou byla role Polednice v Kytici. A s Petrem Maláskem jsem několik muzikálů dokonce i napsal. Asi nejúspěšnější byla Popelka na ledě, která se hraje už sedm let.“
Do StarDance jste šli původně společně s Pavlou Tomicovou jako bláznivá dvojka. Pavlu budete mít vedle sebe i v Revizorovi. Nemrzí vás, že vaše manželská dvojka v seriálu Ulice skončila?
„Nemrzí! Protože podle mě má všechno v životě svůj čas, věci přicházejí a zároveň i odcházejí a tak je to pořád dokola. V Ulici mně bylo moc hezky, a nejen s Pavlou. Ale protože nikdy neříkej nikdy a my s Pavlou v Ulici neumřeli, tak vlastně, kdo ví…“
V osmnácti vás proslavila komedie Sněženky a machři. Ta zářící role àla Radek Převrátil pořád chybí. Věříte, že ještě přijde?
„Rozhodně na ni nečekám. Ale když přijde, budu rád.“
