Proč jste tehdy na počátku léta roku 2007 přijala nabídku Bohumila Kulínského napsat o něm knihu? Měla jste k tomu prý i dost osobní důvody…

„To je pravda, tím osobním důvodem byla moje tehdy jedenáctiletá dcera, která zpívala v Bambini di Praga. A byla jsem zdrcená tou špínou, která se vylila v této kauze na všechny členky souboru. A z malých holčiček se staly poky, tam každý přesně a zasvěceně ví, jak to v Bambini chodilo. Jako by u toho každý byl…“

 Některé holky to ale mohly brát i trochu zištně, co myslíte?

„Jako že některé holky byly vypočítavé a spaly s ním, aby mohly zpívat sóla? Možná, nevím, nechci spekulovat. Ale možná to byla pro mnohé velká zkušenost, zjistit, jak zůstat ve sboru, zpívat sóla, a umět přitom říct ne! Nevím, jak to tam probíhalo.“

Zneužívání mělo probíhat dvacet let, od roku 1984 do 2004, žádná sboristka se celou dobu neozvala, jak je to možné?

„Nevím, zase jen spekulace. Každopádně jsem si vždycky myslela, že když fungují kvalitní vztahy v rodině, tak by to děti rodičům řekly, kdyby se něco takového stalo. Ale pak jsem zjistila, že to tak není. U těch holek totiž může nastoupit moment studu a říkají si: »Já jsem byla taková kráva, že jsem mu na to skočila… Já hlupačka, zavčas jsem nepoznala, že si toho člověka nesmím pustit blíž. Udělala jsem kravinu. To přece nemohu nikomu říct, stydím se sama před sebou.« A teď nemyslím jen tuto kauzu.“

Proč si to na mladé holky vlastně Kulínský dovoloval, co myslíte?

„Jsem naprosto přesvědčená o tom, že si Bohumil neuvědomoval, že překračuje hranice. Byla to po všech stránkách výjimečná osobnost, která si byla své výjimečnosti vědoma, a okolí ji v tom vědomí podporovalo a utvrzovalo. Když jsme společně připravovali knihu Volný pád, mluvili jsme spolu hodně otevřeně a dozvěděla jsem se věci, které jsem nikdy nepustila a nepustím dál. Do hlavy jsem mu samozřejmě neviděla, ale myslím, že určité věci byly pod jeho rozlišovací schopnost.“

Proto pořád říkal u soudu, že je nevinný?

„Každopádně soud byl jiného názoru a odsoudil ho.“

Myslíte, že ho nikdy nenapadlo, že svým chováním může ohrozit samu existenci sboru, kdyby to prasklo?

„Pokud si dobře vzpomínám, tehdy jsem mu říkala, že má patrně snížený práh pudu sebezáchovy. A on mi na to kývl. Bohumil byl prostě takový. Výjimeční lidé bývají svérázní. On byl obojí. Prostě to tak měl.“

Co na něm 13leté holky viděly?

„Byl to rozhodně charismatický chlap. A ve třinácti jsou holky strašně křehké, velmi snadno se nechají někam domanévrovat, dotlačit, často i z hlouposti. Ještě neví, kde jsou hranice nebezpečí, co ještě můžou dovolit opačnému pohlaví, a kde už si hrají s ohněm.“

Chlap přes 40 ale musel být pro náctileté holky skoro stařec, ne?

„Ano, byl pro ně starý, ale zároveň byl v jejich očích obrovskou autoritou! A to byla myslím jedna ze zásadních věcí v této kauze. To pro ně nebyl nějaký strejda z parku, to byl bůh Bohumil Kulínský. Pan dirigent, pan sbormistr, pan showman, jejich šéf. Jejich boss, který se prostě poslouchal, a tečka. Jak se má tvořit tón, jak se má dýchat při zpěvu, stát, vyslovovat… A poslouchal se na slovo. Protože byl bůh.“

Takže když řekl, že se jde do sauny…

„Přesně tak, odlišit pro 12- 13letou holku, zda má stejně poslouchat odborné instrukce o zpěvu nebo třeba to, že má jít do sauny, protože to řekl ON, to je hrozně těžký…“

Nicméně dívky s ním podle všeho chodily dobrovolně, žádné násilí…

„Fyzickým násilím rozhodně nikoho nenutil. Ale co psychologická manipulace, která může být ještě mnohem ďábelštější?! A jsme zase u toho, kdy má rozpoznat malá holka, které sotva začala rašit prsa, že ji někdo někam manipuluje a že už je to přes čáru? To bylo to nejhorší.“

Nikdo ale není černobílý, ani zloduch…

„Máte pravdu, každý člověk má i své dobré stránky. A neměly by být vymazány pro ty zlé. Proto jsem Bohumila také chtěla v té knize ukázat i jinak než jen jako člověka, co zneužíval nezletilé dívky. Byl to výborný muzikant i manažer, to možná ještě lepší. Protože dovedl svou práci prodat. Bambini di Praga byly nepochybně sbor světové úrovně. O to se jistě zasloužil.“

Na druhou stranu ho svou kauzou zničil.

„Je to tak.“

Obě Kulínského manželky, Margita i Linda, bývaly členkami sboru, musely přece o všem vědět…

„To jste řekl vy, já u toho nebyla.“

Kulínský asi musel být docela v šoku, když si pro něho v listopadu 2004 přišli policisté…

„Myslím, že už to tušil, protože už od konce prázdnin začaly chodit sboristkám obsílky na policii. I nám přišla. Takže to se vědělo, ale jak moc byl připravený na to, že si pro něho přijdou, to nevím.“

Tím zneužívání dívek skončilo…

„Jak jsem řekla, při psaní knihy jsem se dozvěděla spoustu velmi osobních věcí. Ale spoustu zásadních informací jsem se bohužel dozvěděla až s odstupem několika let. V době, kdy si Bohumil už odpykal svůj trest a nemělo smysl se k nim vracet. Rozhodně s některými bývalými členkami sboru byl ve styku i pak. Ale říká se, že o mrtvých jen dobře. Takže kdybych vám o něm odpovídala na určité otázky, tak bych nemohla dodržet tento etický imperativ. Asi tak. A to po mně nechtějte.“

Fotogalerie
41 fotografií