Bylo mi zhruba deset, když mi máma koupila desku Bambini di Praga a zeptala se, jestli bych tam nechtěla chodit. Netrvalo dlouho a z přípravek, kde bylo asi 900 dětí, jsem se díky předchozím zkušenostem se zpíváním dostala mezi padesátku vyvolených. Tedy do sboru A, se kterým pracoval právě Bohumil. Tohle bylo skutečné Bambini di Praga.

Byli jsme jako profesionálové

I když mluvit o dětech, tedy bambini, je trochu zavádějící, věkový průměr byl patnáct šestnáct let a nejstarší členové byli řadu let plnoletí. Už nešlo o žádný kroužek, ale profesionální uskupení, na které člověk musel mít hlasově i mentálně.

Díky Bohumilovi byl sbor na celosvětové špičce, protože on z nás dokázal dostat potenciál, co v nás byl. Měl jasnou vizi a dokázal nám srozumitelně vysvětlit, proč máme zpívat, jak chce on. 

Nejhorší bylo jeho mlčení

Měl v sobě zvláštní sílu, která se projevovala už při zkouškách. Někdy je vedla jeho maminka Blanka Kulínská, ale když se pak otevřely dveře, on tam vplul, vzduch prosytil odér jeho typické kolínské, všichni se napřímili a začali daleko víc makat.

Najednou toužili podat maximální výkon. Jednak proto, že uměl být při hodnocení drsný. Slova „Bylo to příšerné, tak se vzpamatuj, ať je to příště lepší,“ byla ještě zlatá. S oblibou také říkal: „Zpíváš jako jejich chudá příbuzná.“ Není to prvoplánově urážlivé, ale je tím řečeno všechno.

A taky si vybavuji jeho: „Na tvoje místo tady čeká tisícovka jiných. “ Úplně nejhorší ale bylo, když nás zkoušel po jednom a jen mávnul rukou. Znamenalo to jediné: Tohle bylo tak příšerné, že k tomu ani nemám co říct.

Nedokázala jsem ho zklamat

Tady musím říci podstatnou věc: Nikdy se k nám nechoval nadřazeně, jako šéf. Spíš jako kolega, který od ostatních očekává výkonnost, jakou podává on sám. Brali jsme to tak, že pokud chceme ve VIP sekci vydržet, musíme makat. Když jsem něco neuměla, raději jsem zkoušku vynechala a do další se to perfektně naučila.

Bohumil do nás dostal, že jedna chyba nás může stát všechno. Že být dokonale připravený je naprostý základ, neboť jen tak si bude člověk jistý a podá skvělý výkon. Ve sboru i mimo něj. Tohle mi do budoucího života dalo strašně moc. Díky Bohumilovi, díky tomuhle tlaku, který vyvíjel on na nás a následně i my sami na sebe, bylo Bambini di Praga na světové špičce. Otázkou samozřejmě zůstává, jestli takové profesionální výkony a výsledky mají podávat děti. I když já za ně byla ráda.

Přišel k nám na pokoj a vypil minibar 

Takže ano, Bohumil na nás byl tvrdý. Chválil spíš tak mimoděk, když třeba před koncertem přišel a řekl: „V publiku je pro nás důležitý člověk, teď se musíte snažit, stojí to na vás, strhněte ty ostatní.“ To byla jeho slova uznání. Navíc nikdy se k nám - nebo jsem to tak alespoň vnímala – nechoval nadřazeně.

A důsledně nás vedl k tomu, že se máme podporovat mezi sebou. Byli jsme vychováváni k tomu, že k velkým členům musí mít ti malí respekt. Také nás učil, že si máme vážit ostatních. Říkal: „Jednou v životě od vás uslyším, že druhý sbor blbě zpívá, a končíte tady. Kritizovat někoho je strašně jednoduchý, ale vy si to nesmíte dovolit.“ Navíc byl zábavný, inteligentní.

Bavil se s námi jako se sobě rovnými, s některými si tykal, mohla jsem s ním rozebírat cokoliv. Nebo za námi během zájezdu přišel na pokoj, povídali jsme si s ním – jen povídali, zdůrazňuji, vypil nám celý minibar a my to pak šli všechno zaplatit, včetně toho alkoholu. Bohumil Kulínský byl sbormistr světového formátu, jenže...

Zůstal v něm kus malého kluka

Právě kvůli tomu JENŽE jsem ve čtrnácti sbor opustila, i když jsem zpívání v něm milovala a měsíce jsem se cítila naprosto prázdně. Jenže jsem se musela rozhodnout. Zůstat a sledovat, co se děje, jít proti němu, nebo mu jít z cesty? Zvolila jsem třetí možnost. Takže Bohumil a sboristky.

S odstupem let si myslím, že on v jisté rovině nedospěl. Žil se sborem, kde byl věkový průměr patnáct šestnáct let. Vyrůstal mezi slečnami, kluků tam tolik nebylo, a u nich pak zůstal i coby sbormistr. Jenže zatímco ony se co pár let měnily, jak stárly, on zůstával sociálně na jejich úrovni. Jako by si v jedné rovině svého vnímání a prožívání vůbec neuvědomoval, kolik mu je.

Hlavně mu v noci neotvírat!

Bral nás svým způsobem jako vrstevníky, i když mu bylo o dvacet víc. A platilo to i obráceně – vnímali jsme ho jako mladšího. Myslím si, že ty holky měl rád, že k nim měl citový vztah – i k těm, kde nebyl žádný sexuální podtext. Jenže ony najednou nevěděly, co s tím, to je na tom to nejhorší.

Jako by mu v určitých situacích nedocházelo, že je na pozici pedagoga, který si prostě něco nemůže dovolit. Když v něčem žijete, spousta divných věcí vám divných nepřijde. Přišlo nám tak nějak normální varovat se, že v noci na zájezdu nesmíme reagovat na ťukání na dveře… Protože všechny jsme o tom věděly. Někdy jsme se tomu i smály, jak stál za dveřmi, chvíli to zkoušel a odešel.

 Nedokázal respektovat hranice

 On nedokázal respektovat hranice. Nebo je ani vůbec nevnímal. Třeba to společné saunování. Nikdy neřekl: Když tam nepůjdete, bude následovat trest. Ale některé holky to tak asi vnímaly. Navzdory tomu, že viděly, jak některé tohle nedělají, a zpívají v áčkovém sboru také.

No a do toho si některé starší třeba říkaly: Když tam půjdu, můžu díky tomu něco získat… No a pak měl úlet i s holkama mladšíma 15 let… Nejhorší na tom je, že nám nebyl odporný. Jen jsme – teď budu mluvit za holky – prostě věděly, jaký je. Mladším starší vysvětlovaly, že něco si k nim sbormistr nesmí dovolit.

Každá se bála zůstat s ním o samotě

Musely jsme být pořád ve střehu, každá se tak trochu bála zůstat s ním o samotě. No a pak nastalo policejní vyšetřování a soud, a když pak šel za mříže, bylo mi z toho fyzicky špatně. Ano, zasloužil si trest, ale já bych ho nezavřela. Samozřejmě se choval špatně, ovšem současně si myslím, že tam nikdo netrpěl.

Nicméně berte to jako pohled holky, které tehdy bylo 14, věděla, že něco si prostě sbormistr nesmí dovolit, a dokázala jsem se mu postavit, nebo spíš ve výsledku ustoupit. Nechci se opakovat, ale ať to zazní i na konci: Bohumil Kulínský byl sbormistr světového formátu, jenže…

Fotogalerie
31 fotografií