9°C
Taková atraktivní žena, a dvakrát rozvedená…
„Díky, ale moji dva dosavadní partneři asi nepochopili, že jsem ideální manželka, škoda!“ (směje se)
Myslíte si, že máte smůlu na muže?
„Ne, já jsem měla skvělé chlapy!“
Hmm, ale rozešli jste se, nedopadlo to…
„Ale dopadlo! Kus života jsme šli spolu a to není špatně. Špatně by bylo, kdybychom spolu žili a necítili se přitom ve vztahu dobře, přetvařovali se, jen abychom byli formálně spolu. Nebo se podváděli…“
Nicméně když tak chválíte své bývalé partnery Josefa Koktu (61) a Daniela Farnbauera (41), proč jste se tedy rozešli?
„Třeba proto, že všechno, co jsme si ve vztahu měli předat, jsme si už předali. A všechno proběhlo, jak mělo, ale pak se šlo dál. Já jsem celkem svá, vím, co se mi líbí a co mám ráda. To může být problém. Snažím se ve vztahu dělat kompromisy, ale když se to partnerovi přesto nelíbí, tak ho prostě nikdo nedrží v nějakém vězení. I když je to třeba právě manželství.“
Ukončila jste vaše vztahy vy, nebo vaši teď již bývalí manželé?
„Nebyla jsem to já, kdo odešel. Odešli mí muži. Tak to prostě je. Mně v obou těch vztazích zle nebylo, rozhodně ne, a teď nemám na mysli materiální stránku…“
Pokud ale odešli oni, tak se ve vztahu už asi necítili dobře...
„To zní logicky, zřejmě necítili.“
Proč? Vidíte na své straně nějakou chybu?
„To je těžké říct. Třeba když se člověk nenechá ve vztahu předělat, je to jeho chyba? Nebo jeho zkáza, či transformace? Myslím si, že jsem komunikativní, tolerantní, velkorysá, pracovitá. Nejsem ta, co by se nechala živit svým mužem, a pak mu vytýkala, že přišel pozdě z práce. Nejsem žárlivá. A stejně to nestačilo…“
Zmiňujete své kladné vlastnosti, co zápory?
„Jsem paličatá a určitě mám i další vady.“
Co hysterie, vlastní mnoha ženám?
„Hysterická, myslím, nejsem. Jak v sobě máme každý muže i ženu, tak já používám dost často toho vnitřního chlapa v sobě. Piju pivo, mám ráda i pánský styl oblečení, kořeněné parfémy a někdy si raději popovídám s chlapama než s holkama.“
Jste také bojovnice? Bojovala jste o záchranu svých vztahů?
„Ano… když to ještě mělo smysl. Když vám ale partner řekne, že už mu s vámi není fajn a nechce s vámi být, tak to prostě musíte vzít… A určitě je to tak lepší, než kdyby se váš partner ještě deset let přetvařoval a měl dvacet milenek…“
Nebo v opačném gardu milenců?
„Já zásadně nepodvádím! Když jsem ve vztahu, tak je tohle pro mě zásadní. Mám v životě několik zásad, které se snažím dodržovat. A tohle je jedna z nich. Mám prostě pocit, že kdybych podvedla svého partnera, tak podvedu sama sebe. A to samozřejmě nechci.“
Už jste, ač s nadsázkou, říkala, že jste ideální manželka, existuje však vůbec něco takového jako ideální manžel/ manželka?
„Neexistuje, samozřejmě. Taky mi jedna moje známá říkala, že proto by bylo nejlepší mít na každou oblast jiného partnera, na kulturu, na sport, na filozofování, atd. Proč prý bych se měla soustřeďovat jen na jeden objekt, který by měl být na všech úrovních dobrý. To zní sice logicky, ale je to spíš taková teorie. Když přijde láska, tak tohle všechno padá a máte toho jednoho, pravého, na všechno!“
Už jste se srovnala s druhým rozvodem, který je ještě dost čerstvý?
„Myslím, že ano, nedělám z toho žádnou tragédii, život se mi i teď moc líbí.“
Ale rozchody znamenají bolest…
„Ano, ale i to špatné a ta bolest člověka posouvají dál. Zabojujete s tím, a ne že se opijete nebo si vezmete nějaké prášky. Zabojujete sám se sebou, z toho pak čerpáte. Prostě se přes ty těžké okamžiky dostáváte dál.“
To určitě není snadné…
„Když si dva lidé řeknou, že už spolu nechtějí být, tak je strašně důležité, jakou roli sehrají při rozchodu. Někdo si vybere roli potvory, nebo třeba roli ukřivděné oběti, která nedokáže odpustit. A nebo roli normálního člověka, který umí v životě překonat i těžší okamžiky.“
A jakou roli jste sehrála vy?
„Vždycky jsem se snažila sehrávat roli důstojně, dobře, do pohody, abych si potom později, až se na celou věc podívám s odstupem, nemusela říkat: To jsem ale byla blbá!“
Video: Gábina Partyšová: Závislost na lécích a pomoc psycholožky!
Gábina Partyšová: Závislost na lécích a pomoc psycholožky! Markéta Reinischová
