O smrti táty vám jeho manželka Heidi Janků (55) řekla až o den později. Vyčítáte jí to?

„Vůbec ne. Dřív to ani nešlo, protože zrovna tohle datum jezdím každoročně na tábor dělat kuchaře, kam beru i svou dceru Johanku (15). Nemám tam vůbec signál, takže i kdyby mi Heidi volala a psala hned, nebylo by to nic platné. Navíc dcera dědečka milovala, takže by ji to v tu chvíli zničilo. Prostě se rozhodla správně.“

Jak to vnímáte přesně po roce, kdy odešel?

„Úplně stejně jako předtím. Táta měl 84 roků a my jsme věděli, že to srdce není dobrý a že se to dá řešit jen tím, že musí odpočívat. Když odešla máma, které bylo 65 let, tak to byl prů*er, ale u toho táty jsme nějakým způsobem tušili, že je to otázka půl roku nebo roku. Bohužel jeho srdíčko nevydrželo, ale táta si užil úžasný život. Myslím, že odešel naprosto smířený a spokojený.“

Sešli jste se s rodinou v neděli, kdy bylo výročí jeho smrti?

„Ne, žádnou speciální pietní akci nebo sešlost jsme neměli vůbec v plánu. Do Prahy jezdíme celkem pravidelně a v Uhříněvsi, kde je pochován, pokaždé zapálíme svíčku a pozdravíme ho.“

Vzpomínáte na něj často?

„Ano, člověka přepadají klasické vzpomínky. Když jsme třeba na nějakém místě, kde jsme kdysi byli spolu. S Heidi taky často přemýšlíme o tom, co by nám řekl na nápad vystupovat spolu. Prostě mám pocit, jako kdyby tady pořád s námi byl a nikdy neodešel. Nejvíc to na mě padá v jejich bytě.“

A co myslíte, že by vám na Heidiband řekl?

„Podle mě by byl spokojený. Samotnému se mu do kapely nechtělo, protože to je velká starost a už byl přeci jenom starší. Ale jsem přesvědčený, že kdyby to viděl, jakože to možná vidí, tak by řekl, že je to skvělé. A taky jsem přesvědčený, že by nás určitě za něco zdupal. Něco by si 100% našel. Jednou Heidi řekl, že svůj vrchol ještě neměla, ale zažije ho. Věřím, že přijde s námi.“

Jak vás vůbec napadlo vystupovat vlastně se svojí „macechou“?

„Přišel jsem na to po nějaké době. Když jsem byl malej, tak jsem s tátou a Heidi jezdil a poslouchal je. Vždycky se mi hrozně líbilo, jak fungovala na jevišti. Tak mě napadlo sestavit s ní kapelu a něco zkusit. Jsem z ní nadšený, protože je výborná zpěvačka a na pódiu je úplný živel. V kapele je z nás sice nejstarší, ale vypadá nejlíp. Takže myslím, že jsme si sedli a bude to super.“

Jste připravený i na kritické hlasy?

„Nemám rád, když mi někdo bude vyprávět, jak jsem úžasný, a pak o mně za rohem řekne, že jsem de*il. Tak ať mi to řekne rovnou. Radši takhle než stylem pomluv. Co nenávidím, jsou anonymní diskuze. To kdyby se zakázalo, tak by bylo hrozně dobře.“

Nebojíte se, jak vás přijme publikum?

„Heidi s kapelou nevystupovala asi třicet let, takže pro její fanoušky to bude jenom oživení a zase něco jiného, protože jsme její písničky upravili a kapela jí navíc dodala šťávu. Na koncertech, které jsme zatím odehráli, jsme viděli, že to lidi hrozně baví a rádi si s námi zapaří.“

Ještě loni jste přitom řídil pěvecký osud svojí mámy Věry Špinarové…

„Vždycky jsem tvrdil, že v kapele nemůže být žádná demokracie a kapelník musí být ten, který má poslední slovo. Měli jsme to tak, že pokud jsme se oba neshodli na jedné věci, tak jsme šli raději od toho. S Heidi je to ale jiné, protože já žiju v Ostravě a ona v Praze. Takže jsme dohodnutí, že já se jí budu starat jen o vystoupení s kapelou a ona si ošéfuje ty věci bokem. Jedna věc se ale nemění. Rodiče pro mě zůstanou vzorem už napořád, muziku jsem dělal proto, abych dokázal, že na to mám.“

Fotogalerie
42 fotografií