Jak vůbec vznikl film Den pro mou lásku?

„Napsala jsem ho jako svůj první scénář v životě, protože mi umřela holčička Pavlínka. Psaním jsem se trochu osvobozovala od té hrozné skutečnosti. Nejdříve jsem to napsala jako knížku Princezna z třešňového království, ale už během té doby mi šly hlavou filmové obrazy. Příběh mé holčičky, stopy jejích ručiček v prachu na skle, lidé, kteří kolem mě v té době žili... Říkala jsem si, že ta hrůza, která se mi stala, by neměla být konečná, že ten film může někomu ukázat, že vede cesta ven. Pro mě to byl příběh, který jsem nemohla nenapsat.“

Splnilo to svůj účel?

„Myslím, že ano. Když byl film hotov, ozývali si mi lidé s tím, že jim Den pro mou lásku pomohl dodat odvahu mít znovu dítě.“

Jaká byla cesta scénáře k Juraji Herzovi?

„Scénář jsem napsala pro tvůrčí skupinu Vydra a Cop. Mimochodem, v tu dobu vyhlásilo ministerstvo kultury soutěž o nejlepší scénáře a já dostala cenu. Takže soutěž sama už kvalitu scénáře potvrdila. Juraj Herz jej dostal už jako schválený tvůrčí skupinou, která jej přijala a rozhodla o jeho realizaci.“

Co říkáte na jeho tvrzení, že scénář byl hrozný a že ho musel celý přepracovat?

„Režisér je samozřejmě nadán invencí a v tom by mu nikdo nebránil. Ale text scénáře je samozřejmě můj! On jej sice skutečně asi za tři dny vrátil se svými úpravami, ovšem já jsem velmi háklivá na slova, která volím. Slovo je pro mě nositel významu myšlenky a nemůže být libovolné. Trochu jsem se z toho zhroutila, ale dramaturg řekl, že Herz mi nic přepisovat nebude. Takže musel ustoupit a já si ty své věci, které jsem potřebovala, zase vepisovala zpět. Herz si tam přidal facku, kterou dá hrdinka manželovi – to bych já nikdy neudělala! A taky nějaké pseudokomické situace... Představitel hlavní mužské role Vlastimil Harapes mi pak říkal, jak se Herz během natáčení o mém scénáři vyjadřoval velmi nelichotivě.“

Pan Herz také tvrdil, že před ním scénář odmítlo šest režisérů!

„Smyšlenka. Dostal ho jako první, protože byl výborný režisér. A rád ho přijal! Pak ale zafungovaly vlastnosti pana Herze, jako byla ješitnost a zahleděnost do sebe. A velkou roli hrály i peníze.“

V jakém smyslu?

„Tenkrát byla na Barrandově situace, že režiséři nedostávali na rozdíl od autorů tantiémy. Zato měli o hodně vyšší honorář než scenárista. Dělalo se to proto tak, že režisér často spolupracoval se scenáristou už ve fázi přípravy a pak měl i spoluúčast na scénáři. Jenže v tomto případě opravdu dostal už hotový a schválený scénář. Já za něj dostala pětadvacet tisíc korun a Juraj Herz za režii pětasedmdesát tisíc, protože to byl scénář takzvané vyšší kategorie.“

V čem byl tedy problém?

„Když byl film natočen, vlastně krátce po premiéře, k nám Herz přišel domů. I dcera, která byla tehdy malá, si to dodnes pamatuje. Říká, že k nám tehdy přišel malý, zlostný mužíček a strašně rychle odešel.“

 

Kvůli čemu byl naštvaný?

„Pamatuji si to naprosto přesně. Měla jsem na ruce malého kloučka, svého čtyřměsíčního syna. Bydleli jsme v malém nezařízeném bytě a on mi oznámil, že ode mne žádá polovinu tantiém. Nechápala jsem, proč bych mu je měla dát, tak jsem řekla NE. Pak ten malý, vzteklý mužíček odešel a za čtyři měsíce na mě podal žalobu. On sice říkal, že jsem ho vláčela po soudech, ale, proboha, já neměla proč! To on mě.“

VIDEO: Zemřel Juraj Herz (+83): Čeho se bál komparz jeho nejslavnějšího filmu?

Video
délka: 04:15
1080p 720p 480p 360p 240p

Zemřel Juraj Herz (+83): Čeho se bál komparz jeho nejslavnějšího filmu? Tomáš Polák

Fotogalerie
24 fotografií