Váš manžel nedávno ukončil profesionální kariéru fotbalisty. Bude teď více doma?

„To bude záležet na něm, jestli si bude chtít dopřát odpočinek, nebo se vrhne hned do práce. Po dobu, co byl v Arsenalu, se z tréninku vracel okolo 15. hodiny a pak jsme trávili čas společně. Nemohla jsem si to vynachválit. To mi vynahrazovalo ty dny, kdy býval s týmem pryč, protože v Anglii se hrají zápasy i dvakrát týdně a před každým zápasem odjížděl na soustředění.“

Ve Spartě už to bylo lepší?

„To už tak často pryč nebýval, protože měl jen jeden zápas týdně.“

Projevovala se jeho častá zranění na atmosféře doma?

„Když někdo nemůže dělat to, co ho baví, protože je zraněný, tak je to smutné a prožívá to s ním celá rodina. Tomáš ale není typ člověka, který by si stěžoval, a i přesto, že se vnitřně trápil, to na sobě nedával znát. Já i malý Tomášek (4) jsme to na atmosféře doma nepociťovali.“

A co nálada na stadionech? Jak byste porovnala jednotlivé kluby, za které manžel hrál?

„Zažila jsem tři různé atmosféry. Fanoušci Dortmundu byli neskuteční, vyvolávali ve vás takové nadšení, až se vám chtělo plakat štěstím. To samé panovalo i na Arsenalu, kde je fotbal pro lidi skoro náboženstvím. Obrovské stadiony plné fandících lidí.“

A jaký byl v tomto směru návrat do Česka?

„Musíte si zvykat na menší stadion a na to, že fanoušci nejsou tak spontánní. Na jednu stranu chápu, že třeba nepřišlo to, co očekávali, ale fandit se má v dobrém i zlém.“

Jak jste reagovala na to, když vám manžel řekl, že se vrátíte?

„Bylo mi to líto, protože jsem Londýn považovala za svůj druhý domov a přirostl mi k srdci, bylo těžké to všechno opustit. Přeci jen jsme tam strávili dlouhou dobu, ale zase jsme počítali s tím, že tam nezůstaneme napořád.“

Nechyběla vám rodina?

„Rodiny za námi často jezdily. Jediné, co mi chybělo, byli přátelé z Česka.“

Předpokládám, že teď vám naopak chybí ti, co zůstali v Londýně. Vracíte se za nimi?

„Určitě tam plánujeme cestu, ale v kontaktu jsme stále.“

Během toho, co jste žila v Anglii, jste byla v domácnosti?

„V Londýně jsme žili deset let, ale z toho jsem sedm let pendlovala mezi Prahou a Londýnem, protože jsem stále pracovala jako moderátorka počasí. Naplno jsem tam začala žít, až když se nám narodil Tomášek, se kterým jsem pak byla tři roky na mateřské.“

A tady jste hned začala pracovat?

„Když jsem se vrátila, přišla nabídka, abych znovu moderovala počasí, ale odmítla jsem ji. Chtěla jsem zkusit něco jiného. Pak se naskytla příležitost zaskočit za kamarádku Lucii Křížkovou v pořadu Sama doma, kde jsem byla půl roku, a musím říct, že to bylo skvělé.“

Teď jste se ale vydala na úplně jinou dráhu, a tou je vaření po boku kuchaře Tomáše Kaliny, kterého jste poznala právě v Sama doma. Co vás k tomu vedlo?

„Odjakživa mám ráda jídlo a miluju sladké. Už jako malá jsem si vystříhávala různé recepty a pomáhala mamince v kuchyni. Navíc jsem po celou dobu v Londýně téměř denně vařila teplé obědy i večeře. Snažila jsem se vymýšlet různé obměny, a nejen to mě dovedlo k tomu, že jsem se o vaření začala zajímat více.“

Jaké máte ambice?

„Musím říct, že jsem v začátcích. Skončila jsem v pořadu a měsíc nato mě oslovil Tomáš Kalina, jestli bych se chtěla něco přiučit ve vaření. A pak už to šlo rychle, pořídila jsem si rondon, kuchařské kalhoty i boty.“

Takže vaříte v restauraci?

„Tomáš je jeden z mála špičkových kuchařů, který nemá vlastní restauraci a ani v žádné nepůsobí. Vaříme spolu na akcích, kam je zvaný, což je ta nejlepší škola.“

Pro koho už jste třeba vařila?

„Například pro prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše nebo pro Tomáše Kluse. Byla jsem také na Laver Cupu, kde jsem chystala v týmu čtrnácti lidí dobroty pro tu nejvyšší tenisovou sekci, a to pro mě byla velká čest. V O2 areně bylo přes 200 kuchařů a neskutečná atmosféra.“

Momentálně nám doznívá atmosféra Vánoc, pro vás to teď byly druhé v Česku. Jak jste slavili Vánoce, když jste žili v Londýně?

„Úplně stejně jako v Česku, takže s bramborovým salátem, rybou, stromečkem a cukrovím. A i přes to, že v Anglii se dárky rozbalují až 25. prosince ráno, my jsme rozbalovali klasicky na Štědrý večer.“

Před Vánoci jste v jednom rozhovoru prozradila, že první várku rohlíčků vám ihned kluci doma snědli. Každopádně ani jeden z vás na velkého jedlíka nevypadáte. Hlídáte se nějak?

„Naštěstí se příliš hlídat nemusíme, máme aktivní život. Tomáš v práci a já doma kolem rodiny. Posilování nebo běháni mě moc nebaví. Ale kdo ví, třeba v budoucnu začnu sportovat.“

Jaká jsou Tomášova oblíbená jídla?

„Jsme spolu už tak dlouho, že vím, co nám chutná. Někdy zkoušíme i něco nového, ale ne vždy se to setká s úspěchem. Nejraději má asi česká klasická jídla, jako je svíčková, rajská s knedlíkem atd.“

S manželem jste 15 let, což není úplně obvyklé u známých tváří. Jak se váš vztah vyvíjel?

„Samozřejmě, že se změnil s ohledem na to, jak jsme oba dospívali. Ale když se ohlédnu zpátky, tak musím říct, že si manžela neuvěřitelně vážím za to, jaký je – ohleduplný, má cit, píli a vytrvalost. Tohle totiž není úplně běžné, aby se člověk nevzdal a bojoval dál po tom všem, co zažíval.“

Jak jste se s manželem seznámili?

„Poprvé jsme se potkali na jednom focení. Pak jsme se chvíli kamarádili a nakonec spolu začali chodit.“

Znala jste ho už z médií?

„Viděla jsem Tomáše v novinách, kde měl delší vlasy a na focení přišel téměř holohlavý, takže jsem ho pořádně ani nepoznala. Ale jinak jsem se o fotbal nezajímala.“

A dneska se zajímáte?

(směje se) „Ano, zajímám. Za ty roky a množství zápasů, které už jsem viděla, jsem fotbalu přišla na chuť a musím říct, že je to krásná hra. Ale pokud by manžel hrál golf, zajímal by mě golf.“

Jak se vás dotýká to, že je manžel hodně mediálně známý?

„Samozřejmě, že ho lidé velmi často poznávají na ulici. Vyfotí se s nimi a podepíše se, ale dokáže si udržet odstup, umí lidem přirozeně naznačit, kde jsou jeho hranice.“

Žárlíte na manžela?

„Tak to víte, že jo. Bez žárlení není láska. Teď už to ale neprožívám tak jako ve dvaceti letech, kdy jsem byla vlastně ještě dítě.“

Hodně žen, které žijí po boku známého sportovce, se rádo ukazuje na sociálních sítích. Myslíte, že byste to dělala také, kdybyste byla dnes mladší?

„Je to možné. S odstupem času si říkám, že je to každého věc, jak se prezentuje. Nikoho za to neodsuzuji. Teď je trend sdílet své životy s ostatními. Já tohle nezastávám, ale neříkám, že je to špatně. Jen mě mrzí, že lidé žijí imaginární životy skrze sítě, a ne teď a tady.“

Synovi tedy tablet a mobil nedáváte?

„Když byl Tomášek miminko, tak jsem si říkala, že tohle podporovat nebudu. Ale ona je situace pak trochu jiná, když to řešíte za provozu.“

Jak to tedy u vás chodí?

„Televizi zapínáme málo, nejsme závislí na počítači a mobilech, ale s přiměřenou mírou mu to dovolujeme. Existuje spousta skvělých aplikací, které jsou dětem ku prospěchu. Takže to máme doma, ale rozhodně nestrkám tablet synovi do ruky, abych ho zabavila.“

Půjde syn ve stopách táty?

„Manžel se s ním snaží doma hrát spíš jen pro legraci nejen fotbal, ale třeba i hokej. Každopádně Tomáš zažil, jaká je to dřina, hrát fotbal profesionálně, takže na něho nebude tlačit a budeme ho podporovat v čemkoli, co bude chtít dělat. Momentálně syna hodně baví muzika, takže jsme sami zvědaví, jakou cestou se vydá.“

Nedávno jste také prozradila, že byste chtěli další miminko...

„Ano, chtěli bychom, aby Tomášek měl ještě sourozence. Snažím se ale žít naplno, mnoho nepřemýšlet nad budoucností a nezabývat se minulostí. Musím říct, že zatím se mi to docela daří. Jsem teď opravdu šťastná, mám milujícího manžela, zdravé dítě, přátele a také práci, která mě baví. Co víc si člověk může přát.“

VIDEO: Podívejte se na kariéru Tomáše Rosického.

Video
Video se připravuje ...

Když milujete fotbal, milujete Rosického. Kariéra české legendy v obrazech iSport TV

Fotogalerie
21 fotografií