9°C
Rodina přijela s obřím předstihem
Pohřeb Jana Třísky se konal v Národním divadle. Už v půl osmé ráno pozůstalá rodina slavného herce přijela před divadlo. Zarmoucenou vdovu Karlu Chadimovou podporovaly její dvě dcery Karla a Jana. Pochopitelně nechyběl ani Třískův švagr Ivan Chadim.
Před divadlem už se ale od brzkého rána scházely desítky lidí z široké veřejnosti, které chtěly dát herci poslední sbohem.
Dveře pro veřejnost se otevřely a lidé pokládali květiny na jeviště. Obřad začal v 10 hodin a podle plánu měl trvat přesně 40 minut. Jako první mluvil ředitel Národního divadla Jan Burian, poté ministr kultury Daniel Herman, slovenský herec Martin Huba a český překladatel, shakespearolog a profesor anglistiky Martin Hilský. Jan Tříska byl velký obdivovatel Shakespeara a na Hradě ztvárnil Krále Leara.
Na konci rozloučení se promítal sedmiminutový sestřih Třískových nejlepších filmových scén.
Kníže vysekl poklonu králi
Mezi prvními hosty se objevil kníže Karel Swarzenberg. „Byl to obdivuhodný člověk,“ řekl Blesk.cz kníže.
U vchodu do Národního divadle byla položena kondolenční kniha, kam lidé zapisovali své pocity a vzpomínky na Jana Třísku. Poklonit se velikánovi, který tragicky zemřel po pádu z Karlova mostu do Vltavy, dorazil Jan Potměšil.
Samozřejmě nechyběl Jan Hrušínský, Linda Rybová, Alois Švehlík nebo režisér Jan Hřebejk.
„Byl to vzor. Většího herce jsem nepotkal,“ řekl Igor Bareš. „Měla jsem tu čest se s ním potkat na shakespearovských slavnostech. Měl v sobě pokoru a nasazení, které jsem u nikoho neviděla. Považoval mě za partnerku a toho jsem si cenila,“ dodala manželka Bareše Antonie Talacková.
Režisér a herec Jiří Mádl, který měl s Třískou natáčet film den po jeho tragickém pádu, přinesl modré běžecké tenisky. Herec byl známý tím, že každé ráno chodil běhat.
U kondolenční knihy se tvořila fronta, lidé hojně zapisovali své pocity.
Dvě minuty po desáté hodině se zatáhla opona a zaplněné divadlo utichlo. Po chvíli se opona rozevřela a všem se naskytl pohled na katafalk s nezdobenou rakví, obloženou věnci, květinami a palmami, které mají připomínat jeho milovanou Kalifornii, kde s rodinou žil.
Čestnou stráž držela Iva Janžurová, na které byl vidět obrovský smutek.
„Provokoval a vzrušoval. Byl příkladem pro kolegy. Stal se symbolem a idolem pro svou generaci,“ pronesl ředitel Národního divadla Jan Burian.
Vyměnila se čestná stráž a přišla Antonie Talacková, Taťjana Medvecká, Alois Švehlík a slovo si vzal ministr kultury Daniel Herman. „Jeho odchod na věčnost je zahalen mystičností. Právě brány věčnosti překročil Jan Tříska na tomto místě,“ řekl ministr.
Při výměně stráží se Alois Švehlík poklonil a sáhl na rakev. Přišel Václav Postránecký nebo Zdeněk Svěrák.
„Drahý Honzo, nejdražší. Od chvíle, co se narodíme, víme, že se to stane, že odejdeme,“ začal svůj proslov slovenský herec Martin Huba. „Honzo, stalo se to rychle, stalo se to záhadně, stalo se to ve spojitosti s Karlovým mostem, stalo se to s Vltavou a je mi smutno,“ dodal Huba.
Opět se vyměnila stráž a přichází Martin Hilský. „Seděli jsme spolu v červnu v šatně před představením Shakespeara, vzpomínáš? Sbíral jsi slova,“ pronesl známý obdivovatel Shakespeara. „Když umře velký herec a velký klaun, je to velký smutek. Když jsi odešel, tvá milovaná Praha se zachvěla a sochy na Karlově mostě stojí čestnou tvář,“ dodal Hilský.
Přišly dcery Jana Třísky Jana a Karla. Karla přes dojetí sotva mluvila a vzpomínala na to, jak jí tatínek říkal básničky. „Táta věřil v sílu slova, stále něco recitoval, učil se texty a slovíčka. Jeho víra bylo slova. Věřil, že slova mají moc. Když mu někdy bylo úzko, máma mu říkala tuhle báseň od Josefa Václava Sládka,“ pronesla Karla a Jana začala recitovat Lesní studánku.
Po jejich odchodu se na plátně objevil Jan Tříska v sestřihu jeho největších rolí. Na samotě u lesa, Radúz a Mahulena, Rychlé šípy, Obecná škola, Po strništi bos... Po skončení zásnamu se na plátně objevil podpis Jana Třísky, který postupně zmizel. Celé divadlo povstalo a potleskem se rozloučilo s legendárním hercem, který patřil mezi největší velikány. Na všech byl vidět obrovský smutek...
Smuteční hosté opustili Národní divadlo. A rakev s ostatky Jana Třísky byla vynesena z divadla a uložena do pohřebního vozu. Vdova Karla a dcery Jana a Karla stály na schodech, vzájemně se podpíraly a plakaly. Na vdově byla vidět obrovská tíha té emočně náročné chvíle. Jen těžko se rodina loučila s odjíždějící rakvi. Lidé stáli a tleskali...
