7°C
V souvislosti s padesátými narozeninami se hodně mluví o krizi středního věku hlavně u mužů. Je to pro vás něčím zlomové?
„Opravdu nechci nějak provokovat, ale mě se ta padesátka zatím nedotkla. Myslím psychicky, vzhledově samozřejmě ano. Už se nemůžu cpát na noc čokoládou a pivem. Po prázdninách jsem si také musela dát tvrdou dietu, protože jsem neoblékla ani jeden kostým. Nic už nejde samo, ale upřímně, svůj vzhled neprožívám. Až jednou nebudu hrát krasavice, tak se nezhroutím! Nicméně pořád alternuju s Adélkou Gondíkovou a Bětkou Stankovou, tak snad ještě nejsem ve škatuli báby.“
Máte strach z hormonálních změn, nebo to berete jako součást života?
„Přesně nevím, co to je? Jako že mi začnou růst vousy a budu protivná? To se oholí! Pokud myslíte přechod, tak tam je prý prů*er hlavně v tom, že přijdou úzkosti a deprese. A ty mám celoživotně už v malíčku, takže toho se nebojím. Ostatně mě už nezaskočí prakticky nic – zažila jsem ztráty nejbližších, rozmasakrované srdce na padrť a pořád dýchám, směju se a miluju život. Nebojím se ani samoty! To, že bydlím sama, je moje rozhodnutí, takhle mi to vyhovuje. Raději vydechnu ty poslední vteřinky sama, než aby mě někdo doma prudil ještě třicet let.“
Takže už nejste připravená se znovu zamilovat a sdílet s protějškem jeden prostor?
„Zamilovat se je zázrak. Na to se nedá nikdy připravit dopředu – buď se to stane, nebo ne. O tom, koho miluju a nemiluju, nikdy nemluvím veřejně, je to opravdu jen moje věc. Ale jedno vám řeknu - společné bydlení už u mě nehrozí, ale podle mě i oddělené soužití může být moc krásné.“
Jste typ ženy, kterou musí chlap dobývat týdny, měsíce, roky? Nebo spíš podléháte prvnímu dojmu?
„Po zážitku s druhým rozvodem už je to pro chlapce velká dřina, bez přehánění roky dřiny, a stejně se to často nepovede. Jsem absolutně emotivní člověk, který se ale poslední roky záměrně řídí jen hlavou. Jde to, ale dře to.“
Když milujete, tak toužíte s tím druhým trávit maximum času, nebo naopak preferujete, aby měl každý svůj vlastní prostor?
„Deset let bydlím sama, potřebuju svůj klid a soukromí. Každý normální muž to chápe. Trávit společně třeba jen víkendy je taky moc hezké, protože pak máte možnost se na sebe těšit a užívat si každou společnou hodinku. Takové je randění v padesátce.“
Jakou vlastnost by měl správný chlap mít?
„Vtipný, chytrý, vysoký, mužný. Měl by plnit sliby, sportovat, mít svaly, být sexy, ale i bohatý. Nevykládejte si to špatně, ale když nemají muži peníze nebo penis, tak mají mindrák a prudí mě. Měl by mít rád děti, nelhat, nelitovat se, nekňourat, nezbožňovat se. Takže takový mimozemšťan.“
A jak potom vypadá ideální rande?
„Asi takhle – miláčku, vezmi si pas a za hodinku tě vyzvednu. Prostě moře, večeře u svíček, bílé závěsy, víno, cikády a aspoň tři dny volna.“
A vás na takové dokonalé rande někdo pozval?
„Samozřejmě mnohokrát – vzhledem k mému pokročilému věku – a zrovna se na něj chystám za 14 dní. V padesátce totiž nejsme ještě po smrti.“
Už se vás snažil někdo sbalit přes sociální sítě?
„Dnes a denně! Musím upozornit všechny ty zadané kluky a pány, že až se jednou hodně namíchnu, začnu jim ty jejich cancy o tom, jak se země zachvěla, věšet já na jejich profil. Radím jim raději si mě vyškrtnout ze seznamu.“
Myslíte, že tu největší lásku už jste prožila, nebo na vás naopak čeká?
„Prožila. Jmenovat ale určitě nebudu! Řekla bych, že osudoví muži v mém životě byli dohromady tři. A jestli vás zajímá, jestli mezi nimi byl Viktor, tak byl.“
Dotklo se vás, že se váš exmanžel Viktor Mráz (50) před rokem znovu oženil a založil novou rodinu?
„Vůbec ne, naopak jsem měla radost, protože díky tomu má Mari brášku. Navíc Viktorova žena je moc fajn spolehlivá holka a má Márinku ráda.“
Pamatujete si, kdy jste se poprvé zamilovala?
„Jasan, to mi bylo tehdy dvanáct. Jezdíval jako já na prázdniny na Slapy, měli hausbót a taky závodně plaval. Vždyť vám říkám – ty svaly mě pronásledují celý život, pak to takhle vypadá.“
Fantasticky vypadáte i vy! Je pro vás těžší pečovat o tělo, nebo o duši?
„Za to, jak vypadám, hodně vděčím matce přírodě. Na to, kolik toho dokážu sníst a vypít, nedělám téměř nic. Když je nejhůř, tak se omezím v přežírání. Chudák mé tělo, drží ještě dobře! Souhlasím s tím, že tvář je odrazem duše, tak snad je vidět, že jsem těch 50 let nebyla »hajzlík« a neplánuji to měnit.“
Máte pořád ostré lokty, nebo se věkem otupily?
„Ostré lokty a já? To je absurdní představa asi jako bílej Obama. Nikdy jsem se nikam necpala! Považuji za malý zázrak, kam až se má profesní kariéra dostala s mou nulovou snahou. Spíš jsem si ještě sama házela klacky pod nohy. Třeba jsem dala přednost práci u moře před angažmá v divadle a zůstala tam tři roky. Tvrdošíjně jsem se vždy vyhýbala uměleckým klubům a kavárnám, pořád jsem jako mega tele byla zamilovaná do fotbalistů nebo hokejistů a režisérům dávala vale. Klasický trdlo! Ale stálo to za to, doposud za sebou mám nádherný život…“
Takže vás nikdy nepřestal bavit?
„Teď už žiji ve velikém klidu, ale mám za sebou hodně ošklivé věci a nechci je zažít znovu, tak se podle toho zařizuji. Myslím, že už jsem vyrovnaná sama se sebou, s životem, s realitou kolem sebe. Dokážu být velmi přímá. Pro muže jsem tvrdý oříšek, nepouštím si nikoho jen tak k tělu. Tedy k srdci, abych byla konkrétní, k tělu jaksi ano.“
Patříte k ženám, které místo večírků začaly chodit třeba na jógu?
„Přestalo mě to bavit po narození Márinky. Už před šestnácti lety jsem změnila tempo a priority. Přestala jsem se trápit hloupostmi… Společnost mám ráda, ale nejraději jsem, když mejdaníme u nás – můj dům je k oslavám jako stvořený. Sama jsem si ho navrhla a splnila si všechno podle svých představ. Jsem doma moc ráda, až kamarádi hudrují, že jsem nemožný pecivál.“
Pořád máte výjimečně kamarádský vztah s dcerou Márinkou, nebo je s nástupem puberty vzpurnější?
„S Mari jsme jedno tělo, jedna duše. Na svůj věk je stále velmi dětská. My máme všechno jinak než běžné děti, ale alespoň není nuda. Milujeme se, až nezdravě, žijeme spolu samy od jejích šesti let. I přes její diagnózu (od narození má lehkou mozkovou dysfunkci) jsme naladěné na jedné vlně, to je pro nás obě hodně osvobozující. Komunikace je pro nás banalita, umíme už spolu v klidném souladu žít. Receptivní dysfázie (porucha vnímání, paměti a rozumění řeči) není žádná katastrofa, chce to jen moře trpělivosti, lásky a vzájemné snahy si pomáhat. To už obě umíme.“
Jste pyšná na život, který se vám podařilo vybudovat?
„Můj život není nejjednodušší, slýchám to kolem sebe stále. Já osobně bych to ale nedramatizovala. Pyšná je silné slovo. Umím se na sebe každé ráno podívat do zrcadla a někdy se i pousmát.“
Jak vznikal rozhovor?
Na osobní setkání neměla čas, takže nezbylo než postupně naťukat všechny naše otázky do mailu. Přesto vznikl neuvěřitelně upřímný rozhovor, ve kterém „nedostaly šanci“ žádné dopředu naučené fráze. Mahulena se prostě s ničím dlouho nepárala a odpovídala tak, jak to cítila.
Co doporučuje?
„V Divadle Palace budeme mít začátkem listopadu premiéru hry Zamilovaný sukničkář. V Činoherním klubu doporučuji představení Dámský krejčí, kde hraju příšernou tchyni. Kdo by si nevybral, tak v Divadelním spolku Háta hraji osm dalších představení, například Světáky.“
VIDEO: Mahulena Bočanová: Gott je jako google, ví úplně všechno!
Mahulena Bočanová: Gott je jako google, ví úplně všechno! Kateřina Štichová, Petr Soukup
