9°C
Proč jste Donaldu Trumpovi vrátila peníze?
„Protože jsem se dozvěděla, jaké má názory. On je snad proti každé skupině, která není bílá a není americká. Tak se aspoň vyjadřuje. Mě to děsí, když mluví o tom, že Íránci jsou zodpovědní za všechen terorismus ve světě. Moje maminka a babička jsou z Íránu a mně došlo, že peníze od tohoto člověka nechci. Jsem ráda, že jsem je vrátila dříve, než se stal prezidentem. Vím, že s ním už budu navždy spojena, ale chci, aby se vědělo, že s jeho názory nesouhlasím.“
Jak na vás působil v době, kdy vám kufřík s bankovkami předával?
„Prohodila jsem s ním asi jenom deset slov. Stáli jsme na pódiu, on mi podal kufřík a řekl: Good Luck. Congratulations. Tedy: Hodně štěstí. Blahopřeji. Podal mi ruku a to bylo všechno. Ale nejsem tady od toho, abych ho soudila. Je to prezident Spojených států a je to i můj prezident, protože já mám americké občanství.“
Máte pocit, že kdybyste tuto finanční injekci od něj nedostala, tak byste neměla takový úspěch?
„My jsme z toho daru skoro nic nepoužili. Myslím, že jenom malou část jsme dali na moji propagaci, ale většinu jsme čerpali z firemních peněz. Tak jsem se rozhodla, že obnos vrátím.“
Reagoval Trump na vrácení peněz?
„Jenom mi přišlo potvrzení z banky, že jim peníze přišly. Já obecně nemám ráda sponzorské dary. Jakmile do mé práce dává peníze někdo jiný, hrozí, že si bude diktovat nějaké podmínky, a to já nechci. Mně se to zdá trochu špinavé. Myslím, že úspěch si člověk musí zasloužit, vydřít, vypotit. A to se mi snad daří.“
Jak se vám nyní daří na americkém trhu?
„Výborně. Minulý rok jsem se dostala do nejprestižnější americké hitparády Billboard Mainstream TOP 40 s písní Crushin my Fairytale. Letos mé písně v rádiích pořád hrají a koncem října mi vyjde album v Česku, na Slovensku, a jednáme o vydání v Anglii, Americe a Japonsku.“
V tolika zemích? Takže jste vlastně už světová zpěvačka…
„Snažíme se o to. Mám tým v Anglii, v Japonsku, v Americe a domovský tým na Slovensku a v Česku. Přitom já jsem jenom jedna, tak musím pořád létat po světě. Teď v září jedeme do Japonska točit klip k písni Tokio. Vypadá to, že by se to mohlo dobře rozběhnout.“
Ve smlouvě se svým americkým managementem máte kromě jiného napsáno, že se nesmíte svlékat před kamerou. Proč?
„Když jsem ještě neměla osmnáct, tak jsem to měla ve smlouvě na ochranu. A doteď jsem to tak nechala. Kdybych tento bod ve smlouvě neměla, tak bych se asi stejně nesvlékla. Myslím, že k mému image to nepatří. Fandí mi hodně mladých holek, které mě sledují, a nechci, aby měly pocit, že když se svléknu já, tak ony se budou muset svléknout taky. Jinak si myslím, že nahota může být vkusná, a za své tělo se nestydím.“
Přitom dříve jste se neměla moc ráda, že?
„V roce 2011 jsem se dostala do Česko Slovenské SuperStar a najednou jsem viděla, že v showbyznysu jsou všechny Češky a Slovenky hrozně hubené. Myslela jsem si, že nejsem dostatečná, že musím vypadat jako mimozemšťan, abych se tam udržela. Přestala jsem jíst, nespala jsem, trpěla jsem anorexií a doteď mám kvůli tomu zničený žaludek. Mohu jíst, ale není to jako dříve.“
Jak jste se z toho dostala?
„Začala jsem se mít ráda. Došlo mi, že nejde jenom o dokonalý vzhled.“
Ale krása přece není jenom štíhlost…
„Není, a nejde jenom o fyzickou krásu, ale i o duševní. Říkala jsem si, že musím pracovat na sobě vnitřně, abych byla spokojená sama se sebou. V té době, když mi to došlo, jsem hodně kilo přibrala, ale i když jsem měla kila navíc, byla jsem spokojená. Rozhodla jsem se, že na sebe už nebudu hnusná.“
Jak se projevovalo, když jste byla na sebe hnusná?
„Ráno jsem se probudila, koukla se na internet, tam jsem viděla štíhlé holky a říkala jsem si: Proč tak nevypadám, asi je se mnou něco špatně. Mladé holky to tak vnímají. Každá chce být milovaná, krásná, a v dnešní době se to dostává do extrémů.“
U vás je to možná ještě extrémnější, když vám píšou lidé urážlivé komentáře, ne?
„Já jsem se naučila urážky házet za hlavu. I kdyby mi můj kluk řekl, že bych mohla zhubnout, tak bych mu odpověděla, že to je od něj hezké, ale on by mohl zase nabrat svaly. Jsem holka krev a mlíko, mám stejné potřeby jako normální dvaadvacetiletá dívka a naučila jsem se brát každého člověka takového, jaký je.“
Co vám na lidech nejvíce vadí?
„Arogance. Z toho je mi fyzicky špatně. Nechápu, jak se může kdokoliv nad někoho povyšovat. Arogance není přirozená, je to falešná emoce. A s tím se člověk potkává v showbyznysu. Jsou tam lidi, kteří mají ohromný úspěch, vypadají skvěle a jsou bezvadní, pokorní a skromní, a pak jsou lidi, kteří nic nedokázali a už si o sobě myslí bůhvíco. Vždyť v Česku a Slovensku je dohromady 16 milionů lidí. To je jako dvakrát New York. Co si o sobě vůbec myslíme? Proto když vidím aroganci, tak se otočím a jdu pryč.“
Vás taky lidé vnímají jako arogantní?
„Ano, ale to je tím, že jsem sebevědomá a hrozně ukecaná. Říkám si, co chci,a jsem dost hlučná, mám názor na všechno, myslím si, že všechno vím, ale nemyslím to zle. Když mě lidé poznají osobně, jsou překvapení, jak jsem normální. Já dokonce neumím přijímat chválu. Vždycky lidem říkám, že si to vlastně nezasloužím, vždyť jenom zpívám, nezachraňuji životy. Z druhé strany jsem hodně emancipovaná a ne každý kluk, který se mnou byl, to zvládal. Já jim na to říkala: Když to nezvládáš, tak čau.“
Necháte se od muže pozvat na večeři?
„Nechám. Opravdu emancipovaná žena nechce být sama. Stejně jako feministka nemusí nesnášet muže. Jde o to, aby byla rovnováha obou pohlaví. Já miluji muže. Vadí mi ale, když vidím, že se děje nějaká nespravedlnost vůči ženě jenom kvůli tomu, že je žena. Každá žena má právo na vzdělání, neměla by být nucena do manželství a zároveň by měla mít možnost rozhodnout se, jak chce žít.“
Jací muži vám imponují?
„Zjistila jsem, že nemám vyhraněný typ, protože každý můj kluk vypadal jinak. Musí ale umět hrát na kytaru. To všichni moji partneři uměli. Nejsem na fyzično, ale spíše mě zajímá duše a tu většinou poznám díky očím. Ráda se koukám do očí a poznávám toho člověka a potom teprve začnu vnímat, jak vypadá, jak se chová, jak se obléká.“
Balí vás kluci?
„Ne, oni se mě bojí. Letos se mi ale stalo poprvé v životě, že jsem jednoho kluka strašně chtěla. Strašně, strašně, strašně, ale on mě nechtěl a choval se, jako bych neexistovala.“
A věděl, že se vám líbí?
„Asi jo. Myslím, že to bylo jasné. Neřekla jsem mu, že se mi líbí, ale určitě si toho všiml. Znali jsme se, chodili jsme ven ve skupince dalších přátel... zřejmě nejsem jeho typ.“
Jak vypadá zamilovaná Celeste?
„Jsem veselá, hyperaktivní. Svítí mi oči a mám velkou chuť na sladké.“
Nyní jste zadaná?
„Nejsem. Měla jsem jenom krátkou známost, ale on je velmi úspěšný DJ a neměli jsme čas se vídat. Tak jsme si řekli, že bude lepší, když budeme kamarádi.“
Vaše rodina žije v Americe?
„Moji rodiče bydlí v Nashvillu a moje sestra v Kalifornii.“
Váš otec pochází z mnoha dětí, že?
„Z jedenácti, a oni mají také děti, takže mám asi čtyřicet bratranců a sestřenic.“
Sešli jste se někdy všichni najednou?
„Jednou jsme si zamluvili celý hotel. Bylo nás asi 150. Příští rok si to zopakujeme, protože jedna sestřenice bude mít svatbu, takže tam budeme asi všichni.“
Vy svatbu ani dítě neplánujete?
„Ne. Momentálně nemám s kým, navíc jsem ještě mladá, hrozně ambiciózní a mám mnoho jiných plánů. Třeba dokončit školu.“
Co studujete?
„Dálkově studuji hudební byznys a psychologii ve Vídni. Později bych si chtěla dodělat magistra a doktorát dětské psychiatrie. Mě to vždy lákalo. Kdybych nebyla zpěvačkou, tak by mě bavilo pracovat s dětmi. Starat se o ně je důležité, protože z nich vyroste nová generace lidí, a tak, jak my je vychováme, takový bude svět.“
VIDEO: Rozejitá Celeste Buckingham: Zůstaly jí svatební šaty od romských dětí!
Rozejitá Celeste Buckingham: Zůstaly jí svatební šaty od romských dětí! David Turek, Jan Jedlička
