Vaše manželství působilo navenek velmi idylicky, asi jste ale neodešla zčistajasna. Jak dlouho tedy ta krize opravdu trvala?

Problémy jsme měli delší dobu, stupňovaly se postupně poslední rok a něco. Ale ta, jak říkáte, krize, začala zhruba rok před mým odchodem.

Váš muž tvrdí, že ty problémy ve vztahu souvisely s vaší mozkovou příhodou, kterou jste prodělala před dvěma a půl lety. Prý vás změnila…

Má osobnost zůstala po krvácení do mozku stejná. Ano, mám například horší krátkodobou paměť, na to to mělo vliv. Ale rozhodně ne na to, jaká jsem. Změnily se mi priority, což se asi stane každému, kdo se ocitne na pokraji smrti. Po manželově nařčení z duševních a jiných nemocí jsem se hned nechala vyšetřit a veškeré výsledky dopadly skvěle. A to i ty ohledně paměti a soustředění. Kdykoliv se nechám jakýmkoliv odborníkem vyšetřit znovu, pokud to bude třeba.

Tak v čem tedy ty problémy spočívaly?

Já to nechci podrobně rozebírat… Bylo to více věcí a nabalovaly se na sebe. Dlouho jsem sbírala odvahu k tomu zásadnímu kroku. Rozhodnutí odejít přišlo až po schůzkách s odborníky. Nepotřebovala jsem od nich vlastně ani až tak poradit, spíš mi pomohli vidět mou situaci reálně a zvnějšku. Tehdy mi došlo, že už to takhle dál nejde, že je to opravdu vážné. Přispěl k tomu i fakt, že se manžel snažil přes naši domluvu opět vrátit do politiky. Stresy z jeho práce kdysi ničily zdraví nám oběma…

Na terapii jste s Jiřím Paroubkem docházeli i společně, byli jste u sexuologa Radima Uzla…

Šlo o jedno jediné sezení.

A to vyplynulo z vaší iniciativy?

Jednalo se o nějakou snahu dát manželství šanci? Ano… Ale nepomohlo to.

Petra Paroubková - pouták - magazín

 

Fotogalerie
41 fotografií