9°C
Gábi, jak vám je?
„Dobrý je to, dávám se do pořádku. Jsem bojovnice!“
V jaké fázi je vaše léčba?
„Nádor v těle žádný už nemám, takže jsem ráda, že jsem po té operaci nemusela podstupovat nějaké chemoterapie nebo ozařování. Z toho jsem měla strach…“
Takže teď hlavně nabíráte síly?
„Jo, tak je to správně řečené. Byla jsem zesláblá a malátná po tom všem, ale už jsem to zase já…“ (směje se)
Překvapilo mě, že jste se k nemoci postavila statečně. Jiného člověka by diagnóza rakovina odrovnala!
„A co jsem měla dělat? Život mi hodil do cesty takovou kládu, tak jsem si řekla, že ji zvednu a budu bojovat.“
Vy jste měla velké přání: léčit se ve střešovické nemocnici. Proč zrovna tam?
„Nechala jsem se tam převézt, protože tam mám známého lékaře. Moc hezky se o mě se svým týmem staral.“
Váš syn mi říkal, že nejhorší bylo čekání na diagnózu, jelikož vám už delší čas nebylo dobře a nevěděla jste, co se děje. Je to tak?
„Bylo to hrozné. Nejprve jsem se dozvěděla, že mi ubývají červené krvinky. A pak se hledala příčina. A ta se našla. Krvácela jsem do zažívacího systému! Za to mohl ten nádor… Teď je pryč a bude to dobrý, věřím tomu!"
Vy jste teď na své chalupě. Jaký je to pocit po těch náročných měsících být na čerstvém vzduchu?
„Nádhera! Opravdová nádhera! Žiju, dýchám a je mi krásně. Jen se musím ještě šetřit, takže nemůžu dělat žádné těžké práce. A tak tu trochu poklízím, poslouchám hudbu, četbu na pokračování nebo sleduji filmy. Máme tady hodně kazet, CD a DVD. Hotový ráj!“
V televizi opět reprízují slavné Chalupáře, ve kterých jste hrála Aničku Čihákovou. Díváte se na ně?
„Chacha… Já jsem čekala, že se zeptáte. A víte, že se s chutí dívám? Zjistila jsem, že je to odlehčená komedie, která má místy i pěkné lidské zázemí, že se na to dívá člověk beze studu. Jen mne vždy zabolí, že mnozí kolegové už tady nejsou. Byli vynikající… Je to pro mě trochu nostalgické podívání, ale i radostné.“
Vy jste mi nedávno říkala, že s vámi lidé Chalupáře neustále řeší. Pořád to platí?
„No jeje! Zastavují mě stále. Ale některé výroky z Chalupářů mi připomínají hlavně kolegové a známí. Například mi řeknou: Co bude k obědu? A já jim odpovím: Až co si uvaříš, Čiháku!“
Takže vám nevadí, že vás mají lidé spojenu právě s tímto seriálem?
„Natočila jsem pro televizi více věcí, ale rozhodně nevadí. Lichotí mi to. Hlavně že jsem ještě k poznání.“ (usmívá se)
Brzy začne nová divadelní sezona. Vrátíte se na scénu?
„Ráda bych. Pevně věřím, že budu plná sil a opět vyrazím za lidmi. Měla jsem před tím svým kolapsem a operací nasmlouvanou řadu vystoupení, ale musela jsem je zrušit. Chci je lidem vynahradit.“
Když už jsme u divadla, Váš návrat před kameru po rakovině byl v dokumentu ke 110. výročí vinohradského divadla. Jak jste si natáčení užila?
„Rozhovor se mnou chtěli natočit už dříve, ale kvůli nemoci to nešlo. Tak jsme ho udělali před pár týdny. Přijeli za mnou a hezky se o mě starali. Nalíčili mě, hezky nasvítili a já jsem povídala a povídala... Ač už na Vinohradech nehraju, pořád jsou pro mne srdeční záležitostí a přeji jim jen to nejlepší.“
Poslední věc, která mne zajímá. Prý byste chtěla nazpívat písničky pro děti, je to pravda?
„Ano, tenhle nápad mám už dlouho v hlavě. Jen to chce dobrého vydavatele, kdo do toho půjde. Nevíte o někom?“ (směje se)
