Někteří herci točí erotické scény, vy máte za sebou scény znásilnění...

„To je pravda. Znásilňoval jsem ve filmu už tolikrát, že si to ani nepamatuji.“

Naposled jste se jako doktor Leoš Mára v Ordinaci v růžové zahradě snažil přinutit k sexu Andreu Kerestešovou. Jak se připravujete na takové natáčení?

„Musíme si promyslet choreografii. Dochází na emoce a hrubou sílu a je třeba dávat pozor. Přitom nám pomáhají poradci a kaskadéři, kteří nás občas vycpou chrániči.“

VIDEO: Jak Andrea popsala znásilnění v Ordinaci?

Video
Video se připravuje ...

Andrea Kerestešová o znásilnění v Ordinaci: Všechno mě bolelo! TV Nova

Došlo někdy k nějakému zranění?

„Když jsem znásilňoval Markétu Plánkovou v Cestách domů, tak tam k malému zranění došlo – dupl jsem jí při šestém jetí omylem na palec u nohy. I pro mě v roli agresora to je někdy nepříjemné. Pokud scénu opakuji šestnáctkrát za sebou a vždycky u toho tvrdě dopadnu kolenem na dřevěnou podlahu, tak to taky trochu zabolí.“

Snažíte se před záběrem v sobě probudit agresi?

„Ne, když mám smýknout s Andrejkou Růžičkovou Kerestešovou, nepotřebuji se na to nějak extra připravovat, protože ona váží »dvacet kilo« i s botami.“

Bojí se vás potom herečky?

„Snažím se být velmi opatrný. My se známe a víme, že to je jen na tu chvilku.“

Točíte i erotické scény. Je to snazší?

„Je to hrozné. Ve štábu je čtyřicet lidí, kteří na vás koukají, v posteli je zima a vy předstíráte lásku k člověku, kterého třeba vůbec neznáte.“

To chápu. Přesto ale proběhlo někdy mezi vámi a hereckou partnerkou jiskření?

„Samozřejmě že když s někým trávíte hodně času a funguje mezi vámi chemie, například v divadle, tak k jiskření dochází. Já už jsem však dlouho ve spokojeném vztahu a věci, ke kterým docházelo, když mi bylo dvacet, už se odehrávají možná mezi mladšími kolegy. Já se snažím chovat a zkoušet tak, aby se mě moje herecké kolegyně nebály a hezky jsme si to užili.“

S vaší životní partnerkou Petrou jste se vzali po osmnácti letech. Proč jste čekali tak dlouho?

„My jsme se nemohli dohodnout, kde a kdy to uděláme, koho pozveme… Pořád jsme to odkládali, až to začaly řešit naše děti. Jan (9), Kuba (8) i Marjánka (6) se ptali, proč se jmenují Jaškówovi a jenom máma je Bartošová, tak jsme si řekli, že se vezmeme.“

Předtím jste ale žádal o ruku. Jak to probíhalo?

„Byli jsme v jedné řecké hospodě. Dal jsem Pétě prstýnek, potom jsem i rodiče požádal o svolení a oni samozřejmě souhlasili. Jenže se samotnou svatbou jsme ještě osm let otáleli.“

Takže teprve před rokem se dočkala. Byla to velká veselka?

„Vlastně ano. Pozvali jsme pár kamarádů, ale nakonec jich přišlo asi 150. Vzali jsme se na pražské Klamovce v parku, který milujeme.“

Jeli jste na svatební cestu?

„Babička s dědou nám pohlídali na pár dní děti a my jeli sjíždět na lodi Vltavu. Potom jsme se přesunuli na chalupu.“

To zní jako skromná svatební cesta. Za co nejraději utrácíte?

„Za věci pro rodinu a za vercajk.“

Co jste si naposledy koupil jenom pro sebe?

„Ráčnový univerzální klíč, stojací vrtačku, ponk, háky do garáže, spoustu vychytávek do dílny. Já mám jednu malou v bytě a velkou v garáži. Samozřejmě utrácím tak, aby to nebylo na úkor rodiny.“

Vy rád pracujete se dřevem. Co jste vyrobil v poslední době?

„Světlo.“

Světlo ze dřeva?

„Mám rád takové to světlo v nahrávacích studiích s červenou fólií s nápisem »On Air«. Podobné nám teď visí nade dveřmi na toaletu. Když na ni někdo vstoupí, rozsvítí se v předsíni nápis »Ticho, nahrává se!«. Takže my nyní nechodíme na toaletu, ale do studia.“

To je vtipné. Jaké další věci jste si doma vylepšil?

„Celý byt jsem kromě elektřiny, podlah a nějakých instalatérsko-zednických prací v podstatě rekonstruoval sám. Naposledy jsem si dělal dubové parapety a vylepšuji i garáž, aby tam bylo víc místa.“

Co vás k takovému kutilství přivedlo?

„Stále jsem něco sháněl, v obchodech to měli hrozně hnusné, nebo to nebylo podle mých představ, nebo to bylo drahé, tak jsem se naštval, koupil jsem si nářadí a udělal si to sám. Baví mě rukama něco vytvářet.“

V herectví toho vlastně fyzicky moc nevytváříte…

„No právě. Dneska jsem na titulních stránkách a zítra to tak být nemusí. Jenže pokud vyrobíte něco rukama, tak to má hodnotu pořád.“

Vedete k manuální zručnosti také děti?

„Jasně, všichni pomáhají, občas něco přinesou, zašroubují atd. I malá Marjánka.“

Máte nějaký kutilský sen?

„Chtěl bych postavit velký dřevěný dům podle svých představ.“

To vás čeká hodně práce. V současné době máte nadmíru spíše té práce herecké. Je to tak?

„Na podzim bylo filmování hodně, ale teď mám volno. V divadle ovšem makáme fest… V naší profesi to chodí ve vlnách.“

Nově vás budou moci diváci vidět v listopadu, kdy přijde do kin film Milada, kde budete hrát Jana Masaryka. Inspiroval jste se Karlem Rodenem, který ho nyní hraje ve snímku Masaryk?

„Určitě ne. Myslím, že nemá smysl nějak kopírovat, ale na druhou stranu nelze všechno dělat úplně jinak. Inspiroval jsem se Janem Masarykem jako historickou osobností. Byl to totiž velmi inteligentní, vtipný a rozumný člověk, kterého bohužel sprovodili ze světa.“

Což se stoprocentně neví…

„Jsem o tom přesvědčen. Díky natáčení filmu Milada jsem měl možnost podívat se v Černínském paláci do koupelny, z jejíhož okna Masaryk údajně vypadl. Když jsem viděl ten prostor a četl závěry forenzního vyšetřování, došlo mi, že to musela být vražda.“

VIDEO: Takto ztvárnil Masaryka ve stejnojmenném filmu Karel Roden

Video
Video se připravuje ...

Masaryk vstupuje do kin: Ukáže se i v blázinci, spoutaný v kazajce! Bioscop

Jak jste se na roli připravoval?

„Bylo mi naznačeno, abych byl tlustší, takže jsem přibral dvanáct kilo. Baštil jsem jako čuně a za dva měsíce jsem byl správně vypasený.“

Teď už jste zase štíhlý. Jak jste toho dosáhl?

„Zase jsem to shodil. Mně to jde rychle. Jinak musím říct, že natáčení bylo velmi příjemné a přimělo mě to zjistit si hodně o české historii. Hlavní postavou ve filmu je Milada Horáková a já se trochu stydím za náš stát, že o ní netočíme my. Musela to udělat až americká produkce.“

Peníze

„Samozřejmě bych byl radši, kdybychom je nepotřebovali, ale ono to v tomto systému úplně není možné,“ říká Robert Jašków o penězích.

Peníze se jmenuje zároveň nová hra, jejíž reprízu můžete vidět 18. května ve Švandově divadle. Robert Jašków se v ní objeví v roli stomatologa, jemuž táhne na padesát a touží si vzít o dvacet let mladší holku Evu Josefíkovou. Ta ho nechce, protože mu smrdí nohy.

Představení je složené z několika příběhů, jež se propojují a nakonec se spojí dohromady v jeden celek. Tématem hry je, co s námi dělá touha něco změnit.

Fotogalerie
41 fotografií