Jak jste se se svým partnerem seznámila, jste už popsala mockrát. Mě zajímá, čím vás o dvacet let starší chlap tak zaujal? Máte obecně ráda starší muže?

Mám ráda svého muže. Tehdy mi bylo dvacet a jemu čtyřicet, byl to hezký chlap. Podle mě jsou čtyřicátníci v nejlepším věku, nejsou rozhodně staří, ale už ani žádná mladá ucha. Takže se mi líbil i přesto, že je stejný ročník jako moje máma.

Pocítila jste ten věkový rozdíl někdy?

Určitě jsou situace, kdy to pociťuju. On je všeobecně takový rozumnější a uvědomělejší. Ale že by mi přišel starý, to ne, on je velmi aktivní a udržovaný člověk. Asi částečně i díky tomu, že má vedle sebe mladší partnerku.

Co na váš vztah říkala maminka?

Maminka z toho nebyla nadšená. A nejen ona, celá rodina to moc neschvalovala. Tenkrát to bylo něco jiného, dnes už jsou tyhle věkové rozdíly docela běžné, ale tehdy to bylo ještě dost kontroverzní. Já jsem navíc z malého města, kde se to rychle rozneslo a lidi to řešili. Byla jsem za takovou černou ovci rodiny. (směje se) Naštěstí se to postupem času zlomilo, zvykli si a Andreje si oblíbili. Ale začátky byly krušné.

S předchozím partnerem jste byla od patnácti, pak hned přišel váš současný muž. Neměla jste někdy pocit, že jste si moc neužila?

Můj exmanžel byl má první láska, Andrej druhá, takže máte pravdu, moc jsem toho v tomhle ohledu nezažila. A kdysi jsem ty pocity, jestli to není škoda, samozřejmě měla. Proto dnes radím své dceři, ať ty moje vzorce chování neopakuje a užívá si víc. (směje se) Já vlastně za celý svůj dospělý život nikdy nebyla sama, což mě asi mrzí víc, než že jsem neměla víc partnerů. Kdyby někdy došlo na to, že bychom se s Andrejem rozešli, asi bych žila nějakou dobu sama.

Andrej Babiš před těmi třiadvaceti lety ještě zdaleka nebyl tam, kde dnes, ale úspěšný byl. Imponovalo vám na něm i to?

Ano, už tehdy měl postavení, dělal obchodního ředitele Petrimexu. A kdybych tvrdila, že mi to neimponovalo, lhala bych. Vždyť které ženě úspěšní muži neimponují? Ale nejvíc mě zaujalo jeho charisma. On je prostě jiný než všichni ostatní, co jsem kdy potkala, a to mě na něm přitahovalo. Já mám ráda stydlivé muže, žádné suverénní frajírky. A Andrej je svým způsobem stydlivý, ačkoliv to neznamená, že by byl nějaká leklá ryba, to rozhodně ne.

Nesmělý muž ale asi není typ, co by ženu uháněl.

To není, Andrej mě rozhodně neuháněl. Ale dal najevo, že se mu líbím.

Jak?

No upřímně, kdyby mi to neřekli hned ze začátku jeho kolegové, možná bych to ani nepoznala. (směje se) Ale třeba moje předchůdkyně v zaměstnání, kde jsme se potkali, byla úplně v šoku, když poprvé přišel, podal mi ruku a začal se se mnou bavit. Říkala, že s ní se nebavil snad ani jednou za těch x let, co tam dělala. Takže to byly různé náznaky tohoto typu. Choval se ke mně moc mile, smál se… Ale aktivnější jsem pak musela být já, kdyby to bylo na něm, dodnes by mě asi nikam nepozval. (směje se) Mně to ale nevadilo, jsem obecně iniciativní, se vším jsem rychle hotová.

Celkově na mě působíte jako dost odlišné povahy. Vy jste extrovertní a energická, on spíš působí jako introvertní asketa.

To je fakt, to na vás působí zcela přesně. I když on se poslední dobou dost změnil. Co je v politice, začal být výrazně extrovertnější, což je na mě samotnou někdy až moc. Přijde mi to divné a nepřirozené, takového ho neznám, nejsem na to u něj zvyklá. Je to zvláštní, nové a přijde mi, že se to k němu úplně nehodí. Mám radši, když je takový umírněnější.

Vraťme se ještě k vašim začátkům. Dokázala jste si někdy představit, že váš život bude vypadat takhle? Toužila jste po luxusu?

Vůbec ne! To by mě ve snu nenapadlo. Já ani netušila, že takový luxus existuje. Neměla jsem ponětí o nějaké Pařížské ulici, o značkách typu Dior jsem v životě neslyšela. Takže to můj sen rozhodně nebyl a ani být nemohl. Snila jsem spíš o tom, že udělám kariéru. Byla jsem poměrně emancipovaná a jít pracovat do Prahy jsem chtěla už před Andrejem. Dokonce jsem měla tendence začít podnikat, mít vlastní firmu. Ale to už jsme byli spolu a já viděla u něj, jak je to náročné, jaké jsou s vlastním podnikem problémy. Kolikrát se ani pořádně nevyspal, propotil za noc tři pyžama, když měl nějaké pracovní problémy. Takže jsem od toho upustila. Ale samozřejmě pracuju, realizuju se.

Vyděláváte si své peníze, ale samozřejmě jich máte dost i díky partnerovi. Je vůbec ještě něco, po čem toužíte a nemáte to?

Jestli to myslíte čistě materiálně, tak to ne, nic takového asi není. Když se mi něco líbí, můžu si to koupit. Ono to asi vypadá, že jsem hodně náročná a za drahé oblečení utratím spoustu peněz, ale tak to úplně není. Kupuju si značkové oblečení na společenské akce, to ano. Ale jinak se oblékám v běžných řetězcích, nejčastěji vyrážím do obchodního centra na Chodově, protože je nejblíž. A nejradši v soukromí chodím v džínech a triku, to je pro mě nejpohodlnější. Takže takový ten materiální nenaplněný sen opravdu nemám.

VIDEO: Babišová nakupovala pro potravinovou banku: Utratila 12 000!

Video
délka: 03:01

Babišová nakupovala pro potravinovou banku! Utratila 12 000! Lukáš Červený

Ale člověk v životě něco takového potřebuje, ne? Třeba jako hnací motor...

To je pravda, ale já to vážně nemám. Jsem ráda, že z toho vlastně nejsem v nějakých depresích, vážím si toho, že na tom jsem tak, jak jsem. Mým hnacím motorem je asi moje práce a nadace. To mě baví a naplňuje. Když tvořím nějaký interiér, je za mnou ten výsledek vidět, z čehož mám velkou radost. Ale ještě větší radost mám, když mohu pomoci lidem v jejich těžké životní situaci. Na prvním místě jsou ale samozřejmě děti, ty jsou pro mě alfa a omega života. Ovšem nejsem ta typická matka, co by nejradši byla doma a jen prala a uklízela, musím něco dělat.

Kdyby na to někdy došlo, zvládla byste se uživit i sama, bez partnera?

Rozhodně, o tom jsem přesvědčená. Toho jsem se nikdy nebála, jsem schopná dělat cokoliv. Kdybych se nechytla v tom, co dělám teď, šla bych dělat cokoliv jiného. Klidně bych se nechala zaměstnat jako prodavačka v nějakém hezkém butiku. Mám módu ráda a asi by mě to i bavilo.

Když rozmazlujete sama sebe, třeba právě v Pařížské, platíte ze svých peněz, nebo ze společného účtu?

Často i ze svého, protože už mám třeba pocit, že je to moc, takže se cítím líp, když si to zaplatím z vlastních peněz. Ale samozřejmě využívám společný účet. Andrej mi nic nevyčítá, naopak, umí mi pochválit, když si koupím něco hezkého, naposledy to byl třeba kabát. Logicky se mu líbí, když mi to sluší, a ví, že musím vypadat trochu reprezentativně, když chodíme do společnosti.

Když partner nemá čas, často trávíte volno s kamarádkami, teď jste zrovna byla na dámské jízdě ve Špindlu. Jaké kamarádky má Monika Babišová? Jsou to ženy movitých mužů?

Vůbec ne. Já mám kamarádek málo. Tedy mám hodně známých, ale ty opravdové kamarádky, těch je jen pár a mám je od mládí. Dvě mám od základky a ze střední a ostatní 3 jsem potkala tady v Praze asi před 12 lety… Jsou to úplně normální holky, některé i matky samoživitelky.

Když jedete společně na dovolenou, přizpůsobujete se jejich možnostem? 

Jasně, mně to vůbec nevadí. Jezdíme na normální místa, v zimě jsme byly třeba v Egyptě, lítáme ekonomickou třídou. Teď ten víkend v Krkonoších mě stál necelé tři tisíce, což si myslím, že je úplně běžná cena. Nejsem odtržená od reality. Jistě, když jedeme na rodinnou dovolenou, máme vždy dobrý hotel se všemi službami, protože Andrej si prostě jednou za ten rok, kdy si vezme volno, chce odpočinout. To chápu. Ale já se cítím dobře v pětihvězdě i v obyčejném penzionu. Důležité je, s kým tam jsem.

Jezdíte i sami s mužem? Sem tam je pro vztah důležité být jen spolu, ne?

Je, a to někdy Andrejovi vyčítám, že si není schopný udělat čas. Ale nedávno jsme spolu byli na večeři, jen sami dva, to bylo fajn. A chystáme se i do zahraničí na pár dní. Není to moc často, ale když ano, umíme si to užít. I po těch třiadvaceti letech se umíme pobavit o čemkoliv a strávit spolu příjemný čas.  

Vše o Monice Babišové naleznete ZDE>>

Fotogalerie
35 fotografií