7°C
Herec Martin Růžek (+77) se narodil 23. září 1918 v Červeném Kostelci jako Martin Erhart. Od dětství miloval divadlo. "Nepamatuji se, že by zničil nějakou figuru. To, co předvádí, je krásné, moderní herectví," složil poklonu kolegovi František Filipovský.
I když nikdo z rodiny k herectví netíhl, prostředí rodného kraje ovlivňovalo životní kroky mladého Martina. Hrdě se jako student zúčastnil pohřbu Aloise Jiráska: "Mistru Jiráskovi jsem stál špalír s náchodskými gymnazisty, když ho na poslední cestě převáželi z Prahy do rodného Hronova." S divadlem začal jako ochotník.
Technickou školu, kterou studoval, za války zavřeli a u přijímacích zkoušek na pražskou konzervatoř mu řekli, že z něj nikdy herec nebude. Začal jezdit s kočovnými společnostmi. Za okupace hrál a režíroval v Praze, Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích a poté v Brně. První manželství se zpěvačkou Jarmilou Palivcovou skončilo kvůli její nevěře, když mu ji převzal herecký kolega Josef Karlík, později známý jako otec Jaromíra Hanzlíka v seriálu Sanitka. Dokonce se prý kvůli ní v divadelním zákulisí poprali!
Později Růžek v Brně potkal svou ženu Milenu, s níž prožil 46 společných roků, a vychoval s ní jejího syna z prvního manželství. Ve zdejším Státním divadle účinkoval až do roku 1956, kdy odešel na pražské Vinohrady. A pak do Národního, kde vydržel do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Mezi jeho nejznámější filmy patří Pan Vok odchází, role krále Kazisvěta v Princezně se zlatou hvězdou na čele nebo policejního ředitele v Adéla ještě nevečeřela. V televizi zaujal v seriálech Cirkus Humberto, F. L. Věk či v titulní roli v seriálu Doktor z vejminku. Velký fanda fotbalové Slavie dělal dvacet let předsedu jejího fanklubu. Zasloužil se dokonce o to, aby se od vrchností prosazeného názvu Dynamo mančaft vrátil k původnímu Slavie. "Vím, že mi v žilách proudí červenobílá krev," vtipkoval.
Zemřel po dlouhé těžké nemoci 18. prosince 1995, ale ještě rok před smrtí stál před kamerou ve filmu V erbu lvice. Postsynchrony už za něj musel namluvit Luboš Tokoš. Osudnou se mu stala mozková mrtvice a následný infarkt. Poslední měsíce života trávil v léčebně dlouhodobě nemocných.
Přestože dlouhá léta Růžek působil jako šéf činohry Národního divadla, po jeho smrti divadlo rodině nabídlo pouze pohřeb ve foyer. Na jevišti to prá´ý nešlo... „Toto náhradní řešení jsme s maminkou odmítli. Dohodli jsme tedy s ND rozloučení v obřadní síni krematoria ve Strašnicích. Po několika dnech se ND znovu ozvalo, patrně se někdo z vedení 'chytil za nos'..., a nabídlo rozloučení z jeviště. Takovéto improvizace jsme již odmítli a zůstalo při rozloučení ve Strašnicích. I zde ho organizovalo ND a je třeba říci, že vše proběhlo důstojně," upřesnil situaci kolem pohřbu pana Růžka pro web krajskelisty.cz.
