9°C
Hrát jednoho z největších padouchů v dějinách lidstva je asi velká výzva…
„To ano. Pochopit myšlení Adolfa Hitlera z roku 1945 je velice obtížné, ne-li nemožné. Na druhou stranu tomu pochopení v současnosti nahrává existence různých kačerů Donaldů Trumpů či Burešů Andrejů. Ve všech se něco podobného tak trochu rekrutuje. Jsou to velmi inteligentní, sečtělí lidé a velmi dobří řečníci.“
A jaký je váš divadelní Hitler?
„Snažím se, aby byl v našem pojetí jiný, než ho lidé znají z různých historických záznamů. Není to vůdce okopírovaný z projevů, je to Hitler, který se snaží porozumět dnešní době. A opět se dostat k moci, aby ukázal celému národu, že se národ vydal špatnou cestou, že je potřeba zakotvit pevný řád. A využívá k tomu své obrovské charisma a řečnický talent.“
A lidé v současnosti ho pochopitelně poznávají…
„Najednou ho neznají, ale přitom dělají, že ho znají. Všichni si o něm myslí, že je to herec a předvádí nějakou hereckou etudu.“
Na jevišti jste velice přesvědčivý Hitler…
„Opravdu? Nesnažil jsem se ho pochopit, jak jsem již řekl, ale vžít se do něho, jak by asi Adolf Hitler přemýšlel dnes. Věkově mu neodpovídám, jemu tehdy bylo o téměř 20 let víc než mně, ale to nevadí, nehrajeme si v tomto směru na přesnost. Jde nám o to ukázat, co všechno by se stalo, kdyby takový vůdce využil dnešních technických možností, televize a »interletu«, jak on říká. A chceme ukázat také hrůzostrašnost jeho přesvědčení ve vlastní pravdu, zanícení pro autoritativní systém a nacionalismus.“
Hitler měl prý i některé mimořádné schopnosti…
„Přesně znal a věděl, jak fungují energie ve vesmíru, co znamenají a jak působí vyslovená slova. Měl tohle vychytané, jak se dnes říká. Moc se to neví, ale Hitler si vyholoval úžlabinu uprostřed svého typického knírku. A to z toho důvodu, že energetická linka, která jde z hlavy přes nos k ústům, musí zůstat volná. Pak dostanou vyslovená slova správnou energii a správný důraz. On to prý moc dobře věděl.“
To jste o Hitlerovi zjistil, když jste se chystal na roli?
„Ano, chtěl jsem toho zjistit co nejvíc, aby byla postava autentická, ne nějaká kopie Hitlera, ale potřeboval jsem vědět, jak se choval a vystupoval. Na jevišti nemůže vystupovat Ondra Kavan, který si hraje na Hitlera. Tam musí být Adolf Hitler v dnešní době. Naštěstí spolupracuji s jedním odborníkem, který je znalcem pohybů, gest, řeči těla a snaží se mi vše předat v intencích roku 2016.“
Lidé si často spojují záporné postavy s herci, kteří je hrají…
„Slýchávám od svých kolegů, že to někdy od diváků schytávají, že musí být zlí, když hrají takovou roli… Mně se to nestává, tak věřím, že se to nestane ani teď, když hraju Hitlera. V seriálu Ordinace v růžové zahradě jsem hrál velkého padoucha, velmi nesympatickou postavu. Znásilňoval jsem ženy a pak za nimi ještě chodil a ptal se, kdo jim to udělal… Pak jsem také chtěl zabít jednu z nejkladnějších postav celého seriálu, Andreu, kterou hraje Klára Cibulková. A tím moje postava skončila, zavřeli ji do vězení. A na ulici jsem se pak setkával s kladnými ohlasy. Lidé mi říkali: »Takového zloducha jste hrál, a jste přitom takový sympaťák!« Takže v pohodě, snad dokážu každému vysvětlit, že to je jen role, že nejsem nácek.“
Když jsme u těch pojmů… Nácek nejste, co takhle vlastenec?
„Ano, jsem hrdý, že jsem Čech. Mám rád svou vlast, je krásná a bohužel pro takových 80 procent naší populace absolutně neprobádaná a neprozkoumaná. Co bych našemu národu vytknul, tak to, že nejsme moc vlastenci, a máme toho »plnou hubu«. A když jde do tuhého, tak si radši dáme pivo. Nemáme žádné vlastní hrdiny. Asi posledním byl Jan Hus.“
Pojďme zpátky k vaší roli Hitlera, je velice silná, nosíte si to v sobě domů?
„Ano, je to velmi silné. A vždycky jsem byl strašně rád, když jsem se vrátil odpoledne či večer ze zkoušky, že mě přítelkyně objala, políbila. A tak jsem cítil, že jsem doma a mohu zapomenout, že jsem zkoušel Hitlera. Protože ať chcete nebo ne, ten člověk byl snad z Marsu, taková energie, až z toho jde strach. Bojím se ji v jeho souvislosti vyvolat, aby se tím něco nedalo do pohybu, je to velmi nebezpečná energie.“
Pomáhá k »vyskočení« z takové role třeba sklenka něčeho ostřejšího?
„V Řeznické hraji v představení Midsummer Boba, který má takový dialog se svým svědomím. A říká: »O čem je náš život? V zásadě musíme čelit dlouhému pomalému tahu ke smrti. Každý další den už přinese méně překvapení než ten předchozí, staneme se méně otevření novým nápadům, budeme si stále více uvědomovat rozklad a zmar. Zklamání se stane naším standardním postojem. A svědomí říká: To je povzbuzující analýza, co tedy můžeme dělat, abychom alespoň některé z popsaných příznaků zmírnili? Můžeme chlastat!« A toho se někteří kolegové drží, ale myslím si, že to není trvalé řešení.“
Hezky řečeno… Už jste mluvil o vaší roli v Ordinaci, jak dlouho tam vlastně už sedíte v base?
„Loni v červnu mě zavřeli, za chvíli už to bude rok.“
Třeba se ještě vrátíte. Někteří herci, co v seriálu skončili, třeba odjeli do zahraničí a pak s nimi jako telefonují…
„Podstatné je, jestli i za to dostávají honorář. (usmívá se) Tenkrát, když mi byla nabídnuta tato role, mi řekli, že vůbec neuvažují o tom, že by se ta postava ještě někdy v budoucnu vrátila. Od začátku jsem věděl, že skončím v base. Byl to můj první seriál, kde jsem vydržel tak dlouho.“
Hrál jste v řadě televizních seriálů. Většina z nich předčasně skončila…
„To je pravda, v podstatě každý seriál, do kterého jsem nastoupil, skončil. Byly to například Bazén, Ošklivka Katka, Redakce, Světla pasáže či Doktoři z Počátků.“
Asi nemáte vůči seriálům předsudky?
„Absolutně ne, vím, že jsou seriály dobré i horší, každopádně nejsem zatím ještě ve stavu, že bych si mohl dovolit takové nabídky odmítat. Poctivým činoherním divadlem je totiž docela obtížné se uživit. Přestože hraji v několika divadlech.“
Práce vás zjevně baví, jste spokojený i v životě?
„Ano, momentálně mám dojem, že začínám žít život s velkým Ž. Co se týče divadla, podařilo se mi opustit některé zažité systémy sám v sobě, navenek jsem se uvolnil, což je moc fajn. I v životě se to daří. Děkuju za každý den, že žiju v lásce. To je v životě podstatné.“
Uvažujete o svatbě s vaší láskou Pepinou Nesvadbovou (29)?
„Tu zkušenost už za sebou jednu mám… nedopadlo to. S Fínkou jsme si už tak na prahu humoru říkali, že pokud někdy něco takového bude, tak chceme nesvatbu. Vzhledem k příjmení mé přítelkyně je to zcela namístě. Ačkoliv se známe už dlouho, jsme spolu krátce, několik měsíců.“
Věříte v lásku na celý život?
„Věřím, že může přetrvávat, třeba až do smrti jednoho z partnerů. V průběhu let projde vývojem. A je důležité, když vedle sebe máte člověka, se kterým vás některé věci spojují a prožíváte je mnohdy i velmi rozdílně, to vás doplňuje.“
A vy se s partnerkou doplňujete?
„Ano, hezky se doplňujeme. Já v sobě mám kus ženy a ona zase kus chlapa. A tyhle protipólové energie nás táhnou k sobě.“
Ondřej Kavan
Vystudoval herectví na DAMU, hrál v řadě televizních seriálů, je ale hlavně divadelním hercem. Působí mj. Na Jezerce, v Řeznické a Divadle pod Palmovkou.
Jeho bratr Martin je »pošťák Ondra« v televizní show Pošta pro tebe. A párkrát se stalo, že mu zavolala produkce a chtěla ho poslat na nějaké bratrovo natáčení…
Už je tady zas!
»Už je tady zas!« je divadelní adaptací stejnojmenného bestselleru německo-maďarského spisovatele Timura Vermese. Pohrává si s představou, co by bylo, kdyby Hitler v roce 1945 nespáchal sebevraždu, ale třeba jen usnul.
Jednoho dne roku 2016 se tak Hitler probudí na lavičce v parku. Zorientuje se v nové situaci a pokusí se využít svých komunikačních schopností? A uspěje?
Hru uvedlo Divadlo Na Jezerce jako svou letošní první premiéru 16. března. Přesně 78 let od chvíle, kdy do okupované Prahy poprvé přijel Adolf Hitler…
Podívejte se na jeden z nejsilnějších momentů v Ordinaci:
Smrt Valerie Zawadské v Ordinaci: Před kolapsem nestihla poslední přání! TV Nova
