Jak jste se stala soutěžící v Tváři? Oslovili vás přímo, nebo to vzešlo z vaší iniciativy?

Vlastně to byla úplná náhoda. S produkcí pořadu totiž komunikuji už od první řady, akorát to předtím nějak nedopadlo, nejspíš jsem se jim nehodila do konceptu… No a teď už jsem s tím ani nepočítala, všechno to bylo šité hodně horkou jehlou. Jednou takhle v neděli mi zazvonil telefon s tím, jestli náhodou nebudu v pondělí a úterý v Praze. No a já náhodou byla, protože jsem tu měla zrovna nějaké další pracovní povinnosti. Takže během těch dvou dnů proběhly hlasové zkoušky, sešla jsem se se štábem, s režisérem… A na konci toho mi řekli, že jsem ta poslední, co jim ještě chybí do skládačky, všechny ostatní už měli, a že je to místo moje. Bylo to chvíli před Vánoci, takový hezký dárek.

Sledovala jste předchozí řady?

Sledovala, zajímalo mě, jak se kdo popere s takovými divami, jako je třeba Beyoncé nebo Whitney Houston. A poprali se s tím všichni skvěle, třeba to, co předvedla vítězka první řady Hanka Holišová jako Beyoncé, to bylo něco neuvěřitelného. Po tom jsem si říkala, že už fakt nebudu radši nikdy zpívat, protože to bylo úplně někde jinde. Až jsem se chvíli styděla, že vůbec někde vystupuju, někdo mi tleská, a ještě mi za to platí. (směje se)

No vidíte a teď jste na jejím místě. Když už jste měla účast jistou, převládala radost, nebo obavy?

Hned na začátku obrovská radost, život se mi otočil o stoosmdesát stupňů. Žiju v Ostravě, studuju tam vysokou školu, mám tam partnera. Najednou jsem musela opravdu ze dne na den všechno změnit – přestěhovat se do Prahy, řešit, co škola, jestli si vezmu odklad, nebo to časově zvládnu… Ale přes to všechno jsem se hrozně těšila. Nicméně čím víc se natáčení blížilo, tím víc jsem začala být nervózní. Normálně se občas v noci budím ve stresu, koho si vylosuju. Takže jo, nervy pracují, to asi u nás všech. Ono je to každý týden jen jedno číslo, které trvá asi dvě a půl minuty. Člověk by řekl, že je to pohoda. Ale natrénovat to, přenést se přes to, že vás sleduje milion a půl diváků, nepokazit to… Uf! (směje se)

Ještě když si přečtete, jak bývalí soutěžící říkají, že to byla šílená makačka a už by do toho nešli…

To mi ani neříkejte! My jsme v podstatě na začátku. Ale ano, je to náročné, nicméně já mám štěstí, že jediné moje další závazky jsou maximálně nějaká vystoupení v pátky a soboty. To někteří toho mají mnohem víc, musí natáčení a přípravy skloubit třeba ještě s divadlem, s muzikály… To musí být podstatně drsnější, smekám před nimi.

Říkala jste, že vás budí ze sna, koho byste si mohla vylosovat. Z koho máte největší strach?

Jak už jsem zmiňovala, mám ohromný respekt ke světovým divám, k těm nejlepším, co vůbec existují. Což je právě Beyoncé, Mariah Carey, Christina Aguilera, Celine Dion… Ty by podle mě nikdo neměl napodobovat, už jen z úcty k tomu, co umí. Hodně doufám, že budu mít šťastnou ruku a nevytáhnu si je, to bych asi měla strach fakt velký. Jinak je mi to jedno, jsem pro každou srandu. Klidně budu napodobovat chlapa, černého rappera, kohokoliv.

Vystupujete spíš na rodné Moravě, díky Tváři se ale vaše popularita zvedne po celé republice. Jste na to připravená?

Myslím si, že jsem. Tu velkou vlnu popularity jsem si zažila už před sedmi lety díky SuperStar. Tudíž vím, jak to funguje, není to nic, co bych neznala. Jediné, čeho se trochu bojím, je ten případný frmol, který by Tvář mohla přinést. Že těch nabídek teď bude víc a nebudu stíhat. Nerada někoho odmítám, nechci urazit, ale asi to bude těžké kombinovat. Jinak se ale hlavně těším, že přijdou nové zajímavé nabídky. Přece jen se blíží léto a s ním festivaly, takže kdyby ještě na nějaký neměli koho obsadit, ať se ozvou! (směje se)

Vy jste se kvůli natáčení opravdu přestěhovala?

Už je to tak. Jinak to nešlo, točí se čtyři dny v týdnu, do toho zkoušky, trénování choreografie a podobně. To bych s dojížděním z Ostravy fakt nezvládala, přece jen to jsou tři hodiny cesty tam a tři zpět.

Takže jste na několik měsíců opustila i přítele?

No jo, zůstal v Ostravě. Nemohl se sbalit a odjet se mnou, má svou práci, dělá ranní show v rádiu, kde musí každé ráno fyzicky být. Ale jezdí za mnou na víkendy nebo já jedu domů, dá se to zvládnout.

Konzultovala jste s ním svou účast?

Upřímně ani ne. (směje se) On věděl, že tam není co konzultovat, odpověď byla předem jasná. Na takovou nabídku se říká bez dlouhého přemýšlení ano. On by mi to nikdy nerozmlouval. Spíš je to zvláštní v tom, že jsme na sebe už opravdu zvyklí, dva roky spolu žijeme, jsme spolu prakticky pořád. Trochu jsme pak řešili, jak to budeme dělat, já nemám moc času být ani na telefonu, zavolat si můžeme maximálně večer. Ale co jsou tři měsíce? To uteče rychle.

Už jste zmínila SuperStar, díky které jste vlastně byla objevena. Bylo vám patnáct, jaké to bylo?

Já na to vzpomínám v dobrém. Vždyť kdy se jinak dostane patnáctiletá holka na několik měsíců do jiného města, bez rodičů, celé dny jen s kamarády, nemusí do školy… Prakticky nemusí nic, jen dobře zazpívat. (směje se) Já si to celé v tom věku moc neuvědomovala, byl to pro mě takový jeden velký mejdan. Nedocházelo mi, kolik na mě každý týden kouká lidí, že se vůbec malá holka z Třince může dostat do nějaké top desítky z celého Česka a Slovenska. To mi všechno došlo až zpětně, až jsem byla starší. Jednou budu mít co vyprávět dětem. (směje se) Myslím, že mi ta soutěž nic nevzala, naopak mi hodně dala. Nové možnosti, nové kamarády, ukázalo se díky ní, kdo je opravdový přítel…

Někteří odpadli?

Nebylo jich moc, ale ano. Kamarádky ze základky mi zůstaly, trochu problém nastal proto, že jsem v těch patnácti před SuperStar šla na střední, kde jsem nikoho neznala. A hned v září jsem oznámila, že tam několik měsíců nebudu chodit. A shánějte materiály od lidí, které neznáte, kteří neznají vás a vídají vás jen v televizi. Ten návrat do lavice byl trochu ostřejší, nějaké ty poznámky typu ´no jo, hvězda se přijela ukázat do školy,´ jsem si vyslechla. Já se jim ale ani nedivím, na jejich místě bych možná reagovala stejně. Naštěstí jsme si to rychle vysvětlili a bylo to v pohodě.

Po soutěži jste se uchytila, přestože jste skončila „až“ devátá. Přitom dnes není slyšet ani o některých, co celou SuperStar vyhráli…

Nebylo to jen tak, že by na mě všichni čekali s otevřenou náručí a tisíci nabídek. Tomu během SuperStar hrozně lehce uvěříte, té slávě se lehce přivyká. Jenže když skončíte, rychle zjistíte, že nejste zdaleka taková hvězda, jak ve vás živili. Já byla najednou zase zpátky v Třinci a nic se nedělo. Vydavatelství mi řeklo, že o mě vlastně nemá žádný valný zájem, a tak přišlo trochu rozčarování a čekání. No a pak jsem šla jednou v Třinci na pěveckou soutěž, ne soutěžit, jen podpořit kamarádky. Jako moderátor tam byl tehdy Petr Šiška, který má uměleckou agenturu. Ten den o mně zrovna v novinách vyšel článek, že mě Michal David tipoval na vítězku a že by mě někam obsadil. No a Petr za mnou přišel a říká: „Kašli na Michala Davida, my spolu uděláme takovou desku, že i on bude čučet!“ (směje se) Moc jsem tomu nevěřila, brala jsem to spíš jako legraci. Ale on vážně zavolal a tu desku jsme vydali. Dokonce mi na ni napsal jednu písničku právě Michal David! Celkově to šlo ale hrozně rychle, v prosinci skončila SuperStar a já už začátkem května křtila album. Kdyby bylo víc času, asi bych pár věcí udělala jinak. Jenže na co čekat? Lidi rychle zapomínají, a kdybych otálela, už po mně taky nemusí štěknout ani pes.

Narostl vám po SuperStar hřebínek?

Já bych řekla, že ne, ale rodiče tvrdí opak. (směje se) Asi jsem byla trochu vzpurná, přece jen mi bylo patnáct, přišla puberta, do toho jsem vystupovala, točila desku, studovala… Bylo toho moc. Takže mi párkrát řekli, ať se vrátím na zem. A nejen oni, i manažer kolikrát poznamenal, že na mě nikdo nečeká, že za rohem stojí další talentované holky, jestli se mi něco nelíbí. (směje se) Ale nebylo to tak hrozné a už jsem z toho vyrostla. Jsem vychovaná ke skromnosti a ta ve mně vždycky převládla.

Líbilo se rodičům, že jste se rozhodla být zpěvačkou?

Ze začátku z toho byli trochu nešťastní. A dneska se jim nedivím, obdivuju je, že mě do toho pustili. Byli praktičtí, ptali se, jak se budu na vystoupení dopravovat, kdo bude jezdit se mnou, kde budu spát, co budu jíst… To mě samozřejmě v tom věku nezajímalo, hlavně jsem chtěla zpívat. Nakonec to se mnou všechno absolvovali, všude mě vozili, všechno zařídili. Jsem jim za to hrozně vděčná, i když to pro ně musel být šok. Mít dobré zázemí je hrozně důležité a já ho díky nim mám.

Opravdu vás zpívaní uživí?

Musím to zaklepat, ale zatím těch sedm let ano. Kolem deseti vystoupení do měsíce mám, což je krása. Spousta mých kolegů, co vyšli z různých soutěží, ale takové štěstí nemá, takže si toho nesmírně vážím. Nicméně si uvědomuju, že to tak nemusí být pořád. Můžu přijít o hlasivky, může o mě prostě a jednoduše přestat být zájem. Proto nenechávám nic náhodě a studuju ekonomku, takže vím, že bych se uživila i jinak.

S kolegou ze SuperStar Honzou Bendigem jste loni natočila klip, kde máte hodně odvážné plavky. Prý byste dokonce zvažovala i focení aktů.

Pravda, v tom klipu jsem hodně odvážně oblečená, nebo spíš neoblečená, ale do toho příběhu to prostě sedlo. Je fakt, že se o tom docela mluvilo. Ono taky v souvislosti se mnou není jinak moc o čem psát, skandály se mi zatím vyhýbají. (směje se) A s těmi akty jsem to opravdu řekla, ale myslím, že na to mám ještě čas. I když zas ne tolik, aby se na to ještě dalo koukat. (směje se) Zatím ale myslím, že by mi to spíš uškodilo, než pomohlo, věřím, že mezi mé fanoušky patří i děti, a tak bych se nerada někde prezentovala tímto stylem. Ale časem, kdyby šlo o nějaké vkusné fotky, kde by toho nebylo moc vidět, tak proč ne. Nějak brutálně se ale odhalovat určitě nehodlám, to ani nemám v povaze, myslím, že nějakou intimitu by si měl člověk zachovat.

Říkáte, že o vás není co psát, dlouho se ale horem dolem řešilo, jestli jste, nebo nejste panna. Nevadilo vám to?

Vtipné je, že já na tu otázku nikdy nikomu přímo neodpověděla, novináři si z toho ale tak nějak vzali svoje. I když je fakt, že se většinou trefili. (směje se) Já totiž neumím moc lhát. Ale nebylo to nic extra, když někde vyšel článek, že Konvičková je ještě panna, a pak jsem viděla, jak na mě lidi koukají… Prvního partnera jsem měla v devatenácti, kdy už to má většina holek asi za sebou, takže jsem prostě byla divná. Jenže já fakt neměla čas lítat za klukama nebo na párty a zaobírat se tím. A ani kluci mě nijak nebalili, já na ně totiž působím tak, že mají strach mě oslovit. Asi vypadám jako ledová královna. (směje se) Navíc bych nerada byla za tu, co ji může mít každý. Takže jsem vlastně ráda, že se o mně psalo spíš v tom opačném duchu. Taková Britney Spears si na panenství postavila celou kariéru. (směje se)

Váš přítel se vás nebál oslovit?

Ten ne, protože jsme se znali už déle. Ale láska na první pohled to nebyla, aspoň ne z mé strany. Byli jsme na pár rande a já pořád nevěděla, jestli ano, nebo ne, jestli mám vůbec zájem. On to ale rozsekl. Najednou odjel na měsíc a půl s kamarádem na dovolenou do Thajska a v ten moment se to zlomilo. Jak jsem byla bez něj, došlo mi, že mi chybí a záleží mi na něm. Takže po jeho návratu jsme spolu začali nejen chodit, ale rovnou i žít. (směje se)

To jste to vzali hopem…

Docela jo. Ale my se fakt znali dlouho, v podstatě od dob SuperStar. Takže to nebylo tak, že bych po třech rande začala bydlet s někým v podstatě cizím. No a žijeme spolu dva roky a vyhovuje nám to maximálně.

V tom videoklipu, o kterém už jsme mluvily, si s vámi přítel zahrál, dokonce jste se v něm vzali. Prý byste se nebránila ani opravdové svatbě…

Nebránila! (směje se) Ale myslím, že mám ještě čas. Poslední dobou pozoruju, že spousta mých bývalých spolužaček už se vdává a rodí děti, a dokonce moje blízké kamarádky říkají, že už na ně ty pudy taky jdou. Tak to na mě ještě ne. (směje se) Chci se vdát a být mladá maminka, to ano, ale nejdřív tak za pět let. Když budu mít dítě do třicítky, tak je to podle mě akorát. Do té doby chci ještě cestovat, poznávat svět, zpívat a blbnout ve Tváři. (směje se) Protože pak chci být taková ta pořádná maminka, co s tím dítětem je, a ne že ho vrazí chůvě. Takový je plán, uvidíme, jaká bude realita. (směje se)

Očima autorky

O Markétě se hodně psalo jako o ošklivém káčátku, které vyrostlo v labuť. Nevím, podle mě vypadala dobře vždycky. Je ale fakt, že teď je to vážně kočka. Jak sama říká – pořád je tou holkou z malého města. Nelže a myslím to v tom nejlepším možném slova smyslu. Nemá móresy některých pražských rádoby hvězd. Je úplně obyčejně milá, usměvavá a pokorná. Tak snad to úspěch, který jí Tvář přinese, nezmění.

Markéta Konvičková promluvila o účasti ve Tváři a natáčení s Bendigem i v dalším rozhovoru:

Fotogalerie
49 fotografií