Jako mladý jste prodělal rakovinu lymfatických uzlin, jak to ovlivnilo váš pohled na svět?

„Zcela zásadně. Mezi mým 16. a 17. rokem, když jsem ležel v nemocnici a čekal na ozařování, jsem si uvědomil fatalitu té situace. Že můžu nebýt! A to je pro mladého člověka dost nečekané. Do té doby, než přišla nemoc, jsem měl pocit, že život je nekonečný, neviděl jsem horizont. A on se pak velice rychle ukázal a já ho cítil téměř na dotek. Naštěstí to pro mě dopadlo dobře a já přežil svoji potenciální smrt. Jako jediný z osmi lidí, kteří se mnou byli na pokoji. Přineslo mi to do života jednu důležitou zkušenost. Věřte mi, že to není žádná póza, když každou hodinu svého života, kterou na tomto světě dostávám, beru jako bonus. Z toho se prostě nemůžu neradovat. Bytí mě baví. Díky tomu umím brát mnohé věci s nadhledem a zbytečně se netrápím. Aneb jak praví můj milovaný Oscar Wilde: Život je příliš důležitý, než abychom jej brali vážně...“

Dodržujete nějakou speciální životosprávu?

„Už když jsem tenkrát opouštěl nemocnici, tak mi doporučili nedotýkat se cigarety a vyhýbat se alkoholu. Nejsem stoprocentní abstinent, ale nepřeháním to a mám i rozumný jídelníček. Nejsem však ani vegan, ani vegetarián, ale snažím se dělat všechno pro to, abych žil zdravě.“

Vaše nemoc mohla vzniknout ze stresu z rozchodu vašich rodičů, když jste si měl vybrat, se kterým z nich zůstanete. Ovlivnilo to, co vám to vyvolalo, i jejich další životy?

„Ovlivnilo to životy všech, celé rodiny. Ale v každém případě v dobrém. Každá tragédie, která se v rodině odehraje, způsobuje vždy intenzivnější formu vzájemné lásky. Je důležité mít neustále na paměti, že jsme tu jen dočasně. A že platí to, co říká liška Malému princi: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Jste známý také jako porotce StarDance, baví vás to?

„Byl jsem zatím ve třech posledních z osmi řad. Zavolali mi z České televize, jestli bych to nechtěl zkusit. Já byl rád, protože v celé řadě ročníků už se objevila řada mých žáků. Je to zábavná show, takže je dobře, když mezi porotci panuje určité latentní napětí a neshoda. A já podezřívám dramaturgii, že mě tam vložili schválně jako takový cizorodý prvek. Mě zajímá mnohem méně, jestli nastupují na špičku nebo na patu či jak mají posazenou pánev. Mnohem více je pro mne důležitý onen x faktor, totiž to, jak působí taneční vystoupení jako celek. Pokud byste projeli záznamy zpět, zjistíte, že jsem už dvakrát během prvních dílů odhalil vítěze Aničku Polívkovou a Zdeňka Piškulu. Je to určitý režisérský instinkt.“

VŠE O STARDANCE NA BLESK.CZ ČTĚTE ZDE>>

Nemrzí vás, že vás lidé znají převážně z taneční soutěže, a ne jako režiséra?

„Je to neuvěřitelný paradox. Absolvoval jsem v roce 1990, vytvořil jsem 127 inscenací, z nichž mnohé byly velmi úspěšné, ale diváci mě objevili až ve StarDance. Začalo se mi stávat, že mě žádají o fotografie a podpisy, přičemž každému rád srdečně vyhovím. Ve skutečnosti mi vůbec nevadí, že nejsem moc vidět. Je to úděl většiny režisérů.“

Fotogalerie: To NEJ z finále osmé řady StarDance
509 fotografií

Podívejte se, na ukázku z Plesu upírů, která Balaš režíroval!

Video
délka: 05:14
1080p 720p 480p 360p 240p

Uniklo ze zkoušek! Takhle se Grossová a Vojtko chystají na Ples upírů! Petr Soukup, Petr Macek

Do GoJa Music Hall jste se s Plesem upírů vrátil po více než 20 letech. V roce 1996 jste byl jedním z hnacích motorů muzikálu Vlasy, který se tu hrál…

„Vy si to pamatujete? (smích) Je to tak, to byl můj první větší počin v Praze coby tvůrce, režiséra a tehdy ještě jako choreografa. Byla to pionýrská doba, Pyramida ještě nepatřila panu doktoru Janečkovi, ale už tehdy tu byla skvělá energie. A navíc jsme tu měli řadu hvězd, které čekaly na svůj rozpuk. Vedle Ilony Csákové byl Petr Kolář, neznámý rocker z Plzně, Roman Vojtek, Daniela Šinkorová (což byli mí studenti z JAMU) a další. Atmosféra těch představení byla jedinečná. Myslím, že na základě toho mi tu začaly chodit další nabídky. Tehdy jsem totiž ještě vedl katedru muzikálu v Brně a v souvislosti s nárůstem práce jsem byl nucen výuku postupně omezovat.“

Scéna, kde se teď hraje muzikál, je prý nejširší, jaká u nás je. Je složité pro režiséra ten prostor naplnit?

„Shodou okolností jsem se ve své dráze potkal se všemi velkými jevišti, která v Česku jsou. Janáčkovo divadlo v Brně má jeviště myslím 15 metrů, městské divadlo v Mostě má asi 22 metrů, ovšem tam se hrají většinou činohry a o to je to těžší. Ale proti 35 metrům GoJa Music Hall je to pořád málo! Nicméně u muzikálu to skýtá výhody i nevýhody. Kompozičně můžete pracovat s konfiguracemi, které na malém jevišti tak efektně neuděláte. V Plesu upírů je to hned několik scén – například vylézání mrtvol z hrobů, kde si mohu dovolit postavit celý třicetičlenný ansámbl od portálu k portálu. A diváci jsou touto scénou fascinováni.“

Fotogalerie: Slavnostní premiéra muzikálu Ples upírů
70 fotografií

Ples se už 20 let úspěšně hraje v Rakousku a Německu, takže se jedná o kus, kde musíte dodržet spoustu pravidel, musí vypadat stejně. V čem je tady režisérská výzva?

„V tom, že vycházíte z určitého inscenačního modelu, je vlastně obrovská výhoda. Dostáváte totiž konstrukci, kde máte jistotu, že funguje. Víte, že je to dobře napsané a skvěle inscenované. A vy tak můžete přidávat další třešničky na dort. Měl jsem velkou radost, když se premiéry Plesu zúčastnili zástupci vídeňského majitele licence a všimli si celé řady detailů, které nikde jinde ve světě nejsou. Ocenili to a říkali, že je to příjemné osvěžení.“

Video
délka: 02:18
1080p 720p 480p 360p 240p

Ples upírů našel režiséra! Je jím slavný člen týmu StarDance! Který to je? Petr Macek, Lukáš Červený

Hvězdou Plesu upírů je čtrnáctiletá Natálka Grossová. Co jste na ten nápad říkal?

„Musím říci, že na úplném počátku, když mi to František Janeček zatelefonoval, jsme byli jediní dva, kdo byli z té myšlenky nadšení. Okamžitě jsem řekl ano, mimo jiné i proto, že ji řadu let znám jako bývalý stepař. Nevím, jestli to víte, ale Natálka je vítězka řady stepařských soutěží po celé Evropě, navíc mi hrála už i v jiných představeních. A dodnes hraje krásnou roli v muzikálu Mýdlový princ. Právě odtud jsem věděl, že je nesmírně talentovaná, hlasově i pohybově dobře vybavená, pracovitá, pokorná… “

Do této doby ale hrála jen samé dětské role.

„Zde jsme poprvé začali uvažovat, zda už nastal ten správný okamžik, jak ji posunout. Byla to sázka. I Vídeň z toho byla trošku nervózní, Natálka tam musela s maminkou odcestovat, aby si ji tam poslechli. Nakonec byli nesmírně spokojení a my tak máme skutečné světové prvenství, protože se jedná o nejmladší představitelku hlavní role, která kdy v Plesu upírů hrála. Navíc to dobře funguje i dramaturgicky, když si představíte hlavního upíra Krolocka a v té roli Mariana Vojtka, jak se sápe po nevinné dívce, působí to velmi drsně a má to silnou, až metaforickou obraznost.“

VŠE O MUZIKÁLU PLES UPÍRŮ ČTĚTE ZDE>>

Prý vás celý život vozila po všech angažmá po republice autem vaše paní? Vy sám jste si řidičák udělal teprve nedávno.

„Je to úplně neuvěřitelné, někdy se to tak stane. (smích) Pořád jsem byl zaměstnaný, nebyl na to čas. Hodně jsem využíval i toho, že některá divadla se starala a posílala pro mě auto, takže já sám mám řidičák opravdu až poslední čtyři roky. Ale pokud šoférovala moje žena, bylo to pozitivní v tom, že jsme byli mnohem více spolu. Někdy se mi po tom zasteskne.“

Fotogalerie
104 fotografií