Dane, vždyť nemůžete v mobilním domě ani vzpřímeně chodit!

„Ale můžu. Jen mě nesmíte fotografovat na verandě, to bych byl bez hlavy. Abych se mohl pořádně rozmáchnout, tak se češu raději venku. Bydlení je to jinak skvělý. Je dlouhý dvanáct a půl metru, široký čtyři a půl, je v něm obývák, kuchyně, dvě ložnice, dvě koupelny, dva záchody. Co si můžu víc přát?“

Proč jste se vlastně rozhodl bydlet v maringotce?

„Protože tady v tý chatě už to nešlo. Je celá promočená, hnije. Nejdřív jsem si myslel, že ji zrekonstruuji. Daleko snadnější a asi i levnější ale bude, když ji zbourám a na jejím místě postavím srub. Rád bych s demolicí začal už teď v létě a do dvou let bydlel v novém. Už jsem hovořil s firmou, která v okolí sruby staví.“

Do toho vašeho pralesa se srub skutečně hodí nejvíc.

„Určitě. Miluju přírodu a stromy. Kdyby mi někdo pokácel jediný strom, tak ho snad zabiju. Jen ať rostou a vzkvétají. Tady ta zahrada, ten kus lesa, je to nejcennější, co vlastním. Je to překrásné dědictví po rodičích.“

Jevany milujete. Dřív jste sem ale s rodiči jezdil jen na víkendy.

„Když jsem byl malej, jezdili jsme do Podkrkonoší, kde měli prarodiče statek. Tam teď bydlí brácha. No a potom jsme si pořídili chajdu v Jevanech. Sem jsem jezdil z Prahy s rodiči snad každý víkend a samozřejmě na prázdniny. A teď je to můj domov. Brácha má statek, já tady ten les.“

Počítáte v tom vašem srubu i s dětským pokojem?

„Počítám. Matku svého budoucího potomka jsem sice dosud nepotkal, ale mám ještě dva roky čas, než dostavím. Tak snad se poštěstí!“

Na obzoru vážně žádná ženská? To tu žijete pořád jako poustevník?

„Už je to tak. Bydlíme tu s Timonem sami. Fenka Kačenka nám umřela na epilepsii.“

A co potom uděláte, až bude srub dostaven, s tím vaším mobilheimem?

„Přemístím ho na Šumavu, kde mám už deset let kobylku, polokrevníka Jiskřičku.“

Na kolik takový srub přijde?

„Už jsem se ptal. Základní stavba asi tak na milion dvě stě tisíc. Něco bude stát také ta demolice, ale myslím, že mne to nové bydlení vyjde asi tak na dva a půl milionu.“

A máte na to?

„Tak na tohle ještě mám. Na to jsem si snad vydělat dokázal!“

Ptám se proto, že podle vaší bývalé manažerky Michaely Kocourkové jste zadlužen až po uši. Jí prý dlužíte něco kolem 400 tisíc a první stání máte už v březnu.

 „O tom nic nevím, nezajímám se o to. Rozhodně tam nepůjdu, všechno řeší můj právník. Moje odpověď je ale jediná: Paní Kocourkové nic nedlužím!“

Před pěti lety jste podstoupil operaci kvůli rozsáhlému zánětu slinivky břišní. Pořád dodržujete dietu?

„Tak slinivkovou dietu už nemám. Prakticky jím všechno. Nesmím ale sníst nic blbýho, jako když je něco moc mastný nebo těžký. Pivo si dám, občas víno, kořalce se ale snažím stále vyhýbat.“

A co nějaký koncert?

„V den mých narozenin, tedy 1. června, mám v pražském Divadle Broadway koncert s novými spoluhráči Jirkou Březíkem a Veronikou Sovincovou, na kterém budu zpívat starý, ale i nový písničky.“

Živí vás muzikály. Původně jste měl hrát i v muzikálu pro děti Ferda Mravenec. Co se stalo, že to nakonec padlo?

„Tak jsem o tom přemýšlel a došel jsem k názoru, že to není pro mne. Že nejsem vhodný typ pro Ferdu.“

To chápu. Momentálně hrajete v Draculovi, Sibyle a Kleopatře. Je také něco nového na obzoru? Ten srub vám pěkně ztenčí konto.

„Dostal jsem roli v muzikálu Michala Davida Muž se železnou maskou, který má premiéru na podzim. Je to vlastně pokračování Tří mušketýrů po dvaceti letech. No a potom, a z toho mám neuvěřitelnou radost, jsem dostal hlavní roli v muzikálu Robinson Crusoe, který má premiéru v březnu 2018. Produkuje ho Ema Krahulíková a režíruje Jiří Adamec. A na toho se strašně těším. Vždyť v televizi jsme spolu udělali tolik krásných věcí.“

Robinson může být po Draculovi vaše druhá šance dostat se opět až na úplné výsluní. Chtěl byste se ještě ohřát?

„A kdo by nechtěl.“

Fotogalerie
56 fotografií