Hodně jsi byla spojovaná s podnikatelem Peterem Kovarčíkem, který před časem náhle zemřel. Vzpomeneš si občas na něj?

„Vzpomenu si. Jsou situace… Třeba loni v Americe, když jsem byla studovat na Broadwayi, kde jsem byla dřív s ním, tak jsem si vzpomněla. A lidé se se mnou chtějí o něm bavit.“

Váš vztah na konci ale nebyl úplně ideální…

„Nemyslím, že bychom byli v nepohodě, ale Peter prostě očekával jiné věci, než byly, takže to bylo složitější. Nebyla to zhrzenost, ale samozřejmě, když někdo někoho odmítne, je to nepříjemné. Ale bral to na úrovni.“

Co pro tebe tedy znamenal?

„Potkala jsem ho na jedné premiéře, seznámil nás Zdeněk Barták. Pro mě to byl člověk, který mi zásadně pomohl. Nikdy jsem předtím neměla manažera, deset let jsem se protloukala sama, a dostala jsem se do fáze, že pokud bych nenašla někoho, kdo by mi pomohl, tak bych se asi dál neposunula. A Peter přišel ve chvíli, kdy jsem někoho takového potřebovala.“

Chtěl za to něco?

„Měl jedinou podmínku. Chtěl, abych ho doprovázela na veřejnosti. To bylo jediné. A abych o něm nemluvila špatně. Nic jiného ne, ačkoliv si to lidi myslí, ale s tím jsem byla smířená, s tím jsem do toho šla. Jsem ten typ, že mě moc neinteresuje, co si lidé myslí. Pro mě je důležité, že já vím, jak to bylo.“

Nebyl by to ale pohodlný život?

„Nejsem typ pro zlaté klece. Se mnou je to v tomhle těžký. Já měla vždy partnery, které jsem spíš živila já. A když už jsem měla možnost mít někoho, kdo by byl finančně zajištěný, tak to strašně rychle ztroskotalo na tom, že pro takové typy jsem moc samostatná osobnost a nepotřebuju jejich pomoc. A ani vlastně nechci. Ano, život by byl jednodušší, ale já bych se zbláznila. Potřebuju nezávislost.“

Zasáhla tě zpráva o jeho nečekané smrti?

„Byla jsem v šoku! Byla jsem zrovna na zkoušce v divadle. Netušila jsem, co se stalo, a dodnes je pro mě ten slet událostí nepochopitelný.“

Spekulovalo se i o cizím zavinění, napadlo tě taky něco takového?

„Netuším, jak by to mohlo být. Nedokážu soudit. Pokud vím, prasknul mu vřed. Pokud by se mu to stalo jinde než mimo koupelnu, dokázal by si zavolat pomoc.“

Vředy jsou ze stresů, byl z něčeho pod tlakem?

„Lidé, kteří pracují v branži, ve které dělal on, musejí být permanentně ve stresu. Tlaky jsou různé. Několikrát jsem slyšela pár jeho debat, které jsem se raději snažila zase rychle zapomenout. Nedovedu se představit, co člověk v jeho pozici musel znát a vědět.“

Fotogalerie
18 fotografií