Sympatická brunetka poskytla Blesku rozhovor, ve kterém se svěřila, že se Zita Kabátová chovala jako filmová hvězda i ve skutečném životě. A zavzpomínala na jejích posledních sedm let v léčebně dlouhodobě nemocných.

Jaká byla paní Zita babička?

„S babičkou jsem žila celý život v našem domě. Ona bydlela v prvním patře, my v přízemí. Byla to taková netypická babička. Přece jenom, byla to Zita Kabátová, prostě filmová hvězda. A tak se chovala i v osobním životě. Nikdy se s námi nemazala, takže jsme k ní měli trochu jiný vztah.“

Znamená to, že jste spolu neměly dobré vztahy?

„To určitě ne! Byly jen trochu... jiné... Babička měla na prvním místě vždy kariéru. To ale neznamená, že by neměla o rodinu zájem, ale prostě nejvíc žila pro film a divadlo. Jako malá jsem chtěla babičku, která s vámi čte pohádky a udělá třeba palačinky. Ona ale taková nebyla. Byla chladnější. Spíš mi to vadilo a nechápala jsem, proč to tak je.“

Změnilo se to někdy?

„Paradoxně jsme se mnohem víc sblížily, až když skončila v nemocnici po nešťastném úrazu, kdy doma upadla a zlomila si nohu v krčku. Mnohem víc se začala orientovat na rodinu. Začala nám vyprávět příběhy ze svého života, velmi jsme si rozuměly.“

V léčebně dlouhodobě nemocných zůstala až do smrti a vaše rodina se kvůli tomu dostala na pranýř.

„To bylo na tom nejhorší, že nás začali lidé obviňovat, že jsme ji tam odložili, protože jsme se o ni nechtěli starat. To ale absolutně nebyla pravda. Moje maminka je bývalá zdravotní sestřička, takže se umí postarat o nemocného. Jenže babička už zpátky do baráku prostě nechtěla, chtěla zůstat v té ‚eldéence‘ a trvala na tom. Říkala, že je jí tam dobře. Měla tam hodně návštěv, byla středem pozornosti a dělalo jí to dobře.“

Čím byla pro vás výjimečná?

„Vždy jsem obdivovala její vůli a chuť žít. Nikdy se nevzdávala, přestože po úrazu už nemohla chodit, nevzdala se. Jiní nad sebou v jejím věku lámali hůl, ona ne.“

Vy jste se ale na filmovou dráhu nevydala a řekněme, že předpoklady byste na to měla.

„Devět let jsem chodila do dramatického kroužku a hrála divadlo. To bylo na základní škole. Byla jsem docela hyperaktivní dítě. Asi to máme opravdu v krvi. Hraní mě sice bavilo, ale když jsem se rozhodovala, kam na střední, tak jsem uvažovala chvíli nad Konzervatoří Jaroslava Ježka. Ale protože neumím zpívat, tak jsem se ani nepokoušela se tam přihlásit.“

Jakým směrem jste se tedy zaměřila?

„Střední školu mám vystudovanou v oboru Mezinárodní vztahy, PR a diplomacie. Ale mě absolutně nebavilo dělat PR, protože ten člověk v této branži musí být tak trochu lišák mazaný a někdy musí dělat ne moc hezké věci. Já taková nejsem, ani nechci být. Já jsem spíš pro spravedlnost, pomáhání a ochraňování.“

Nyní pracujete jako dentální hygienistka. Našla jste se v tomto oboru?

„Zubní hygiena byla takové hezké spojení toho, že člověk pomáhá, má zdravotnické vzdělání a není to úplná zubařina. Sice mě do toho rodiče tlačí, ale to bych dělat nechtěla. Tady hned vidíte výsledky, můžete lidem poradit, pomoct a vysvětlit, proč je důležité starat se o zuby. To je nejlepší prevence před vrtáním kazů u zubaře. A to mě baví.“

Kromě práce jste velice aktivní i na blogu a YouTube. Jak jste se k tomu dostala?

„Asi od dvanácti sleduji YouTube a hrozně mě to bavilo. Nemám problém mluvit před lidmi, natočit video. Přemýšlela jsem, na co se zaměřit. Tak módu asi ne, toho je hodně, ale odmala mě zajímalo zdravé stravování. Od patnácti jsem vegetariánkou a před dvěma lety jsem přešla na veganství. Takže jsem se zaměřila právě na veganství, řekla jsem svůj příběh, jak jsem se k tomu dostala, proč jsem se rozhodla nejíst maso a nezdravá jídla. A zjistila jsem, že to lidi zajímá a že bych mohla své zkušenosti předat dál. Tak to dělám.“

S tím také souvisejí i vaše postřehy z cest.

„Cestování miluji a jsem moc šťastná, že jsem se mohla podívat do mnoha koutů naší krásné planety. Samozřejmě to souvisí i s tím, že můj táta žije v USA, kam za ním pravidelně jezdím. Díky tomu jsem mohla hodně vidět a zažít. Pokud objevím místa, která stojí za pozornost, ráda se o své zážitky podělím i s uživateli na internetu. Ne proto, že bych se snad chtěla chlubit, ale protože můžu třeba doporučit, kam se podívat, která místa a proč jsou z mého pohledu zajímavá. A ti, kteří nemají takové štěstí a nemohou z nejrůznějších důvodů cestovat, mohou tato krásná místa vidět alespoň zprostředkovaně.“

Fotogalerie
25 fotografií